Františkánská zahrada leží v samém centru Prahy mezi Václavským a Jungmannovým náměstím. Byla součástí bývalého kláštera františkánů. Její původní velikost ustoupila rostoucí zástavbě. V těsném sousedství zahrady je kostel Panny Marie Sněžné. Vstup do Františkánské zahrady je pasáží z Václavského náměstí a z Vodičkovy ulice, z Jungmannovy ulice a vstupem z Jungmannova náměstí. Zahrada je obklopena zástavbou domů, které ji izolují od okolního ruchu města. Je tak příjemným místem odpočinku. Název zahrady je odvozen od řádu františkánů.

Borská loretánská kaple P.Marie byla založena roku 1668 na místě starší mariánské kaple ze 14. století. Iniciátorem byla hraběnka Marie Isabela von Götzen, rozená Trčková z Lípy. Koncem 18. století zájem o kapli upadl a stavba počala chátrat. V průběhu 19. století byly poutě obnoveny zásluhou kněze Andrease Riedla. Na počátku května roku 1945 byla loreta poškozena při ostřelování Boru americkou armádou. Za éry komunistického režimu opět nebyl o kapli zájem, až po pádu režimu v roce 1991 byly poutě obnoveny. První se konala 8.9.1991. V roce 1994 bylo přispěno státem přes půl milionu korun na její opravu. Nádvoří s kaplí je obklopeno ambitem, kde se na zdech nachází obrazový cyklus Kristova utrpení. Klenby jsou vyzdobeny malbami s náměty mariánských litanií, východní trakt zdobí fresky s výjevy ze života Ježíše Krista a Panny Marie. Blízko východního vstupu se nachází zamřížovaná kaple, představující Kristovo vězení. V nárožích jsou umístěny dvě barokní mariánské kaple (P.Marie Čenstochovské a P.Marie Klatovské).

Zbytky kostela sv. Bartoloměje se nacházejí na zalesněném hřbetu asi 2 km východně od obce Běšiny, odkud sem vede i značená cesta. Zdejší kostel byl vybudován v gotickém slohu kolem roku 1370. V roce 1579 sice vyhořel, ale byl znovu obnoven. Až za vlády císaře Josefa II. byl na žádost osadníků a z rozhodnutí českobudějovického biskupa roku 1788 opuštěn a jeho zařízení bylo převezeno do zámeckého kostela v Běšinech. Pak byl již neudržován a v 19. století byl pobořen. Chrám byl postaven ze žulových kvádrů, v západním průčelí čtverhrannou věž s mohutnými opěráky v nárožích, přistavěné v 18. století. Chrámová loď měla rozměry 10,9 x 8,4 metrů a na severní straně k ní přiléhala sakristie. Polygonální presbytář byl osvětlen třemi úzkými gotickými okny. Okolo kostela se nacházel ohrazený hřbitov, sloužící pro několik osad. Hřbitov pak byl uzavřen krátce po zrušení kostela na počátku 19. století. Dnes se z kostela zachovaly jen obvodové zdi, nejvíce dochované v oblasti presbytáře (východní části kostela), kde se i dochovaly zbytky kamenných konsol, nesoucích žebra klenby.

Nějakých šest kilometrů severně od Tanvaldu se nachází jedna ze dvou nádrží vystavěných v letech 1911-1915. Po katastrofálních povodních zde měly být vybudovány dvě soustavy vodních nádrží, nakonec byla odsouhlasena jen jedna soustava dvou nádrží. Jedna na Bílé Desné a druhá na Černé Desné. Nádrž na Bílé Desné se krátce po dokončení 18.9.1916 protrhla a způsobila velké škody (viz samostané heslo). Z tohoto důvodu byla přehrada Souš na Černé Desné v letech 1924-1927 rekonstruována. Od 60. let 20. století je využívána i pro vodárenské účely. Hráz nádrže je přímá z hlinitých písků s drobným šterkem. Návodní těsnění tvoří hlinitá vrstva o síle 3-5 m, opatřená na návodním lícem ještě těsnícím pláštěm silným 2 metry. Výška přehrady činí 21 m a délka 364 m. Celkový objem vody v nádrži je 6,3 mil. m3 vody. Součástí nádrže je malá vodní elektrárna o výkonu 22 kW. Kolem nádrže nevede turisticky značená cesta, jen komunikace Desná – Hejnice, která je určena pouze pro osobní automobily. Nádrž i hráz není přístupná.