Poutní kostel Panny Marie z Montserratu se nachází asi kilometr západním směrem od obce Mutná. Vede sem značená cesta jak z této obce tak ze Slavonic. Podnět k výstavbě kostela dal roku 1650 císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, jemuž patřilo bolíkovské panství. Na místě stála původně kaple s kopií sochy P. Marie Montserratské zázračné sochy Černé Madony z baziliky světoznámého španělského benediktinského kláštera na Montserratu. Po jeho vzoru byly zřízeny ve svahu pod kaplí čtyři poustevny a malá kaple. Zakladatel zemřel 4.7.1658 v Bolíkově a je pohřben ve farním chrámu sv. Petra a Pavla v Cizkrajově. Samotný poutní kostel byl vystavěn až v letech 1712-1717. O provoz kostela a přilehlé kaple se kromě kněží starali také poustevníci, kteří obývali zdejší poustevny. Za císaře Josefa II. byl kostel s přilehlými kaplemi zrušen a začala smutná doba jeho historie. Z kostela byla zachráněna pouze socha Panny Marie Montserratské, která byla později umístěna na hlavním oltáři v kostele v Cizkrajově. Zde zůstala až do roku 1865, kdy byla slavnostně přenesena do obnoveného poutního kostela. K tomu došlo v letech 1858-1865 z iniciativy cizkrajovského faráře Josefa Springera. Do roku 1945 než došlo k odsunu německého obyvatelstva, to bylo hlavní poutní místo německy mluvícího jihozápadního moravského pohraničí. Kupodivu i po roce 1948 zůstaly povoleny všechny tři poutě. K postupnému obnovování poutního místa dochází po roce 1989. kdy se poutí začali zúčastňovat i věřící z blízkých rakouských obcí. Stavba kostela je jednolodní, obdélná s dlouhým polygonálně uzavřeným presbytářem. Vnitřek je členěn sdruženými přízedními pilířy s pilastry. Strop má valenou klenbu s lunetami a sdruženými pásy. Novorománská kruchta spočívá na dvou sloupech.

Starobylé městečko Slavonice, patří sice historicky do jihozápadního cípu Moravy, ale od správní reformy z roku 1960 náleží do Jihočeského kraje a okresu Jindřichův Hradec. Ve Slavonicích, kterému se pro jeho dochované renesanční centrum někdy říká „malá Telč“, žije necelých 3 tis. obyvatel. Leží na hranici s Rakouskem, v krásné krajině, plné rybníků a hlubokých lesů, nazývané Česká Kanada. Osada byla poprvé připomínána již ve 12. století při obchodní cestě do Vídně. Původní trhová ves se díky kolonizaci německých obyvatel postupně vyvinula v opevněné město a byla majetkem pánů z Hradce. Příjmy města pramenily zejména z jeho polohy, při vozové cestě z Prahy do Vídně. Také jsou v souvislosti sokolím Slavonic zmiňovány stříbrné a zlaté doly. Díky tomu zaznamenaly Slavonice na přelomu středověku a novověku velký rozkvět. Městečko bylo opevněno, přibyla nová tržiště vně opevnění a vytvořila se dvě náměstí, která byla obklopena měšťanskými domy. Od 17.stoeltí začal pozvolný úpadek. Třicetiletá válka, mor, požáry a omezení městských výsad mělo za následek zchudnutí města, jeho vylidňování a s tím spojený pokles významu. Slavonie se ocitly mimo hlavní cesty a tak zůstaly v podstatě ve stavu, v jakém jej zanechali renesanční architekti. Ovšem právě díky tomu jsou dnes velmi vyhledávaným cílem turistů. Na začátku 20. století se město dočkalo železnice a byly bořeny již nepotřebné hradby. Jádro Slavonic tvoří dvě náměstí, Horní a Dolní, oddělená trojlodní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Náměstí jsou lemována řadami pozdně gotických a renesančních domů, pocházejících z doby kolem poloviny 16. století se sklípkovými klenbami a bohatými sgrafity, které patří k nejcennějším v Českých zemích. Z masivního opevnění města se do současnosti dochovaly severní a východní části parkánové zdi s pěti baštami. V dobrém stavu jsou také dvě zbylé brány, Dačická a Jemnická, pojmenované podle blízkých měst, ke kterým byly obráceny. Východně od centra města byl na Špitálském předměstí vystavěn kostel svatého Jana Křtitele, založený při městském špitále. Pod historickým jádrem, které je městskou památkovou rezervací, je zpřístupněna část rozsáhlého odvodňovacího systému chodeb, které druhotně sloužily jako obranná a záchranná komunikace. V jednom z měšťanských domů je městské muzeum s expozicí věnovanou památkám města a archeologickým nálezům z okolí.

Plastika sv. Barbory na křižovatce ulice Na Opyši a Starých zámeckých schodů stojí v místě, kde bývalo popraviště pro delikventy ze šlechtického stavu a je dílem neznámého autora. Byla nalezena v dezolátním stavu. Její hlava nebyla původní, ale podařilo se najít její torzo, podle kterého J. Diviš zhotovil hlavu novou. Celkovou rozsáhlou rekonstrukci provedli v roce 1986 sochaři J. Novotný a J. Bradna. Původní originál je uložen v depozitáři Pražského hradu. Socha byla umístěna na toto místo proto, že je patronkou popravených. Legenda praví, že sama byla pro víru v Krista vězněna, mučena a popravena. A to údajně svým vlastním otcem. Symbolické jsou proto i artefakty postavy. Palmová ratolest jako znak mučednictví, kalich s hostií jako znak víry a věž symbolizující vězení.

Klatovský židovský hřbitov se nachází naproti městskému hřbitovu při ulici Čejkovská. Byl založen v roce 1871 a na jeho dnešní ploše 2.882 m2 se nachází 436 náhrobků, převážně novodobých. Hřbitov je uzamčen.