Dolní Věstonice jsou známé především jako místo nálezu drobné plastiky, tzv. věstonické Venuše. Pochází ze starší doby kamenné, cca 24 000 let před naším letopočtem, z období tzv. gravettské kultury. V areálu obce se také nachází pozůstatek bývalého slovanského hradiště, tzv. Vysoká zahrada. Je z první poloviny 11. století, z období vlády knížete Břetislava. Na místě zvaném na Pískách bylo odkryto pohřebiště.

Zřícenina hradu Šelmberk, okres Tachov.

Rozhledna na vrcholku Chlumu 416 m n. m je vlastně takovým památníkem, na dnes již zapomenutý Svaz československých dělnických turistů. Svaz vznikl v roce 1921, a přestože byl celostátní, centrem jeho činnosti se brzy stala Plzeň.  A právě místní pobočka v Doubravce přišla s myšlenkou postavit na Chlumu výletní stavbu s rozhlednou. Po celé republice probíhaly sbírky, které vyvrcholily roku 1926 položením základního kamene. Stavitel Hegner, jenž měl k dispozici nasbíraný peněžní obnos ve výši 120 000 Kč, šetřil, kde se dalo. Přesto, ale nasbírané peníze stačily jen na stavbu chaty. Rozhledna byla postavena jen do třetinové výšky. Ke slavnostnímu otevření, 1. srpna 1926, se i přesto sjelo na tři tisíce lidí, aby si prohlédli stavbu, na níž přispěli. Turistická chata, byla pojmenovaná po plzeňském starostovi L. Pikovi. Rozhledna upravená do provizorního užívání byla dokončena v roce 1929, plzeňským stavitelem Tomáškem. 25 metrů vysoká rozhledna, uvítala první návštěvníky 23. června 1929. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 21,8 metrů museli vystoupat 121 kamenných schodů. Krátce po dokončení byl na rozhledně umístěn světelný maják, který sloužil rozvíjející se letecké dopravě. A právě díky němu byla na vrchol Chlumu zavedena elektřina a zbudována silnice. V roce 1939 se Svaz dělnických turistů sloučil s KČT a chata se stala jeho majetkem. Paradoxem je, že během druhé světové války restaurace s rozhlednou výborně prosperovaly. Tehdejší majitel pan Krbec, zaměstnával několik číšníků, kteří se museli velmi ohánět, aby všechny hosty uspokojili. K oblibě místa jistě přispěla skutečnost, že zde byla zbudována sáňkařská dráha a 2 skokanské můstky. Po válce se rozhledna pronajímala a měnili se i její majitelé. Mezi vlastníky patřili Potraviny, Bukovská papírna a nakonec Slavie VŠ. V roce 1999 byla chata zbourána, takže tu stojí osamocená věž, která je od roku 2001 památkově chráněným objektem. Je přístupná o víkendech a výhled, který nabízí, zahrnuje Šumavu, Čerchov, Přimdu a Plzeň.

Myšlenka na výstavbu věže se radním zrodila v době kdy se dozvěděli o výstavbě podobné věže v Klatovech. V roce 1548 bylo započato s hloubením základové jámy. Z mohutných dubových kmenů opatřených železnými špicemi byly zhotoveny piloty a tay následně hustě vedle sebe zatlučeny do země. Poté byly položeny dřevěné prahy a prostor mezi nimi vyplněn kamenivem. Dne 20.6.1550 byl položen základní kámen ke stavbě věže, téměř rok byly z lomového kamene vyzdívány základy a od května roku 1551 začala růst nadzemní část. Koncem října 1576 věž dosáhla svého vrcholu a byly stavěny stěny obydlí věžného. Následně bylo přikročeno ke stavbě krovu věže a pokládání střechy. Roku 1577 osazena makovice a tím věž dokončena. Výstavby věže se za celou dobu zúčastnili tři stavitelé. V průběhu existence věž prošla několika opravami, naposledy v 80. letech 20. století. Nikdy ji však nepoškodil požár i přesto, že se jí říká „Černá“. Původně její měla názvy Nová, Vysoká, Kostelní, Farní a jiné. Ani mohutný požár v roce 1641 co zničil nedalekou katedrálu sv. Mikuláše se věže nijak nedotkl. Její povrch byl původně dokonce světlý, pod ochozem zářilo několik erbů a horní dvě patra byla zvnějšku omítnuta a vymalována. Svůj název Černá dostala až později, když v průběhu poloviny 19. století omítka z horních pater zmizela a povrch kvádrů časem zčernal. Stavební kámen dodával městský lom nedaleko obce Ohrazení u Ledenic, dřevo dodávaly městské lesy u vsi Branišov a dvůr Lhotka na Sviní louce mezi Rudolfovem a Lišovem. Celková výška věže činí 72,29 m, vyhlídkový ochoz s bývalým bytem věžného se nachází ve výšce 45,67 m. U základu je síla zdiva až 3,1 m, přibližná hmotnost je spočítána na 10,5 tuny. Věžní zde byl již od dokončení věže a poslední se svojí rodinou odstěhoval až v 50.letech 20. století. Ještě do roku 1966 docházel do bývalého bytu o výměře 20 m2. Tento byt někdy obývala rodina až o 12 osobách. Vodu a veškeré věci musela vytahovat rumpálem nahoru. V kamrlíku v patře pod bytem se chovala některá domácí zvířata a ještě níže se nacházel záchod.