Zřícenina hradu Starý Jičín se vypíná na Starojickém kopci, nedaleko města Nový Jičín, v Moravskoslezském kraji. Historie hradu Původně gotický hrad, zde založili ve 30. letech 13.století Huckenwagenové. Konkrétně Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, jenž zastával důležité místo v družině Přemysla Otakara I. Hrad Starý Jičín patřil tak mezi nejstarší moravské hrady. Toto místo lákalo k osídlení už v pradávných dobách. Také Slované zde po svém příchodu založili hradiště. Po svém založení měl hrad funkci vojenskou a strážní. Hlavně vzhledem ke své strategické poloze blízko obchodní cesty do Polska a také u vstupu do Moravské brány. Počátkem 14. století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař, kteří hrad rozšířili přistavěním paláce při západní hradbě. Po několika změnách majitelů po husitských válkách získává panství na počátku 16. století rod pánů ze Žerotína. Ti provedli poslední stavební úpravy, když přistavěli renesanční palác a renesanční dělové bašty. Za účast na stavovském povstání ztratil Vilém Bedřich ze Žerotína čtyři pětiny majetku. Mezi nimi i panství Starý Jičín. 1624 bylo panství přiřčeno charvátskému bánovi Mikuláši Frankopávovi z Tržacu. Hrad byl v průběhu třicetileté války obsazován vojsky obou táborů. Po válce se v držení Starého Jičína vystřídala řada rodů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů, kteří jej drželi do roku 1906. Ovšem majitelé už neměli o hrad zájem, ten rychle chátral až se z něj stala zřícenina. Hrad dnes Zachovaly se části hradeb, hranolová věž se vstupní branou, zdivo renesančního paláce a dělové bašty. Nejlépe zachovalou částí je vnitřní hrad, jehož vnější obvodové zdi se zachovaly až do výše 2. patra, zachováno též torzo okrouhlé věže. V roce 1996 byla zrekonstruována strážní věž a upravena na hradní kavárnu a vyhlídku, kde je umístěna expozice historie hradu. Tipy na výlet V Novém Jičíně najdete Muzeum Novojičínska, radnici, renesanční Žerotínský zámek, kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.

Srdečně vás zveme k návštěvě Městského muzea Sedlčany. Sídlíme v centru města na náměstí T. G. Masaryka, a to hned v sousedství parkoviště. V příjemném a klidném prostředí si můžete prohlédnout expozici, která bezesporu zaujme všechny generace – od té nejmladší až po nejstarší. Ve výstavní síni je téměř každý měsíc instalována nová výstava – tento prostor navíc slouží jako muzejní kavárna s možností bezplatného Wi-Fi připojení na internet. Moderně uspořádaná expozice zaměřená na sedlčanský region prezentuje mj. archeologické nálezy z doby bronzové, železné a z keltského oppida na Hrazanech. V expozici středověku a raného novověku - gotické kachle, zámky a klíče, iluminované kancionály ze 16. st. (zaměření na osobnost Jakuba Krčína) a městské cechovní památky. Novodobou historii Sedlčanska přibližují předměty, dokumenty a snímky z 19. a 20. století. Pozornost je věnována vorařskému a kamenickému řemeslu, spolkové činnosti, vystěhování Sedlčanska za 2. světové války, následnému odboji a osvobození. Samostatné oddělení tvoří národopisná expozice a pamětní síň hudebního skladatele Josefa Suka. Stálou expozici doplňují tři krátké filmy, které přibližují vznik a obsah Krčínova kancionálu, vystěhování Sedlčanska za 2. světové války a také život a tvorbu hudebního skladatele Josefa Suka. Stálá expozice Archeologické nálezy z doby bronzové, železné a z keltského oppida na Hrazanech. Expzice středověku a raného novověku - gotické kachle, zámky a klíče, iluminované kancionály ze 16. st. (zaměření na osobnost Jakuba Krčína) a městské cechovní památky. Novodobou historii Sedlčanska přibližují předměty, dokumenty a snímky z 19. a 20. století. Pozornost je věnována vorařskému a kamenickému řemeslu, spolkové činnosti, vystěhování Sedlčanska za 2. světové války, následnému odboji a osvobození. Národopisná expozice  Pamětní síň hudebního skladatele Josefa Suka.

Moravská Třebová, je město, ležící na pomezí Čech a Moravy. Historicky náleží na moravskou stranu česko-moravské zemské hranice. Ovšem díky správní reformě je součástí Pardubického kraje v okrese Svitavy. Městečko ležící ve zvlněné krajině má asi 12000 obyvatel a z jihu ho obtéká říčka Třebůvka. Město bylo založeno ve druhé polovině 13. století českým šlechticem Borešem z Rýzmburka, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1270. Je to typické město z dob německé kolonizace založené na zelené louce. Vyznačuje se téměř pravidelným čtvercovým půdorysem se zaoblenými rohy, čtvercovým náměstím a pravoúhlou, šachovnicovitě uspořádanou sítí ulic. Podoba Moravské Třebové je dána historickým vývojem, velkou roli v jeho podobě sehráli vzdělání majitelé města. Nejdřív doba Ladislava z Boskovic po roce 1486 a zejména za vlády Žerotínů v 16. a 17.století. Za jejich vlády byla postavena řada staveb a uměleckých děl, město bylo centrem humanistické vzdělanosti a dostalo přízvisko Moravské Atény. Příležitost k přestavbám poskytly velké požáry v letech 1509 a 1541, po kterých město bylo na stejném místě obnoveno. Bohaté měšťanstvo, většinou bohatí soukeníci a pláteníci německého původu, přestavělo své domy na patrové z kamene a cihel. Byly zpevněny i městské hradby. Ve stejné době byl přestaven hrad na renesanční zámek, přestavba trvala poměrně dlouhou dobu a byla dokončena až za Ladislava Velena ze Žerotína, humanisty který po studiích na západoevropských univerzitách a svém návratu do Moravské Třebové, pozval ke svému dvoru řadu významných umělců té doby. Po odchodu posledního protestantského Žerotína v roce 1621 do exilu zažívalo město úpadek. Novými majiteli se stali katoličtí Lichtenštejnové. Požáry a následná třicetiletá válka i později probíhající barokní a klasicistní přestavby značně změnily jeho renesanční vzhled. Do roku 1945 byla Moravská Třebová součástí německého jazykového ostrova zvaného Hřebečsko  a v jejím hospodářském životě vždy dominovala textilní výroba.I přes strasti kterými muselo městečko projít je velmi krásné a zachovalé. Je v něm k vidění celá řada památek a také bylo roku 1980 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Zámek, přestavěný za Žerotínů do renesanční podoby, roku 1840 vyhořel. Zachovalo se jen manýristické arkádové předdvoří a zejména jedna z nejstarších rene¬sančních památek dochovaných na sever od Alp - zámecký portál z roku 1492. Zámek je postupně rekonstruován. V centru je dochována celá řada architektonicky cenných měšťanských domů. Obdiv si zaslouží  především domy renesančních s mazhausy a vstupními portály. Na náměsti stojí pěkná radnice. Původně pozdně gotická a v renesanční slohu přestavěná. Hodnotná umělecká díla jsou zachována i z období baroka, kdy ve městě působili vynikající umělci jako J. T. Supper, J. Pacák a další. Baroko představují kostel Nanebevzetí P. Marie  z roku 1726, Loretánská kaple zdobená freskami, dále je ve městě ranně barokní františkánský klášter s klášterním kostelem sv. Josefa a morový sloup. Na východním okraji města, na Křížovém vrchu s kalvárií, je ojedinělý soubor renesančních kamenných náhrobků a pozdně gotický kostel Nalezení sv. Kříže. Z vrchu jsou pěkné výhledy na město a okolí.

Kašna s alegorií Vltavy, sochou Terezky, je umístěna na Mariánském náměstí v nice ve zdi kolem zahrady Clam-Gallasova paláce. Jeho majitel, hrabě Clam-Gallas, také hradil náklady spojené s výrobou a instalací kašny. Autorem díla je V. Prachner. Zhotovil jí v roce 1818 podle předlohy Josefa Berglera. Terezka, sedící žena, drží v každé ruce nádobu. Z jedné vystupuje pět hvězdiček. Symbolizují vztah Vltavy a sv. Jana Nepomuckého. Byl mučen a svržen do jejích vod z Karlova mostu. Druhá nádoba je chrličem kašny a vytéká z ní voda. Kašna byla často poničena a musela být opravována. V roce 1953 byla nahrazena kopií. Originál byl umístěn do depozitáře Národní galerie. Kašna se sochou Terezky je opředena i legendami. Podle jedné získala jméno podle krasavice, která sem chodila pro vodu. Jiná vypráví o tom, že se do sochy zamiloval místní bývalý rytmistr a odkázal jí všechen svůj majetek.