Barokní sýpka - Slaný.

Zříceniny hradu Žumberk se nachází na ostrožně ve stejnojmenné obci. Historie hradu Pro hrad je charakteristické časté střídání majitelů. Poprvé je hrad zmiňován v pramenech roku 1318, avšak jeho vznik lze datovat o několik desítek let dříve. Z řady méně známých vladyckých rodů vlastnících Žumberk ve 14. a 15. století, vyniká větev rodu pánů z Boskovic, sídlící zde v 2. pol. 14. století. Na sklonku 16. století byl Žumberk renesančně přestavěn Václavem Zárubou z Hustířan, jehož rod sídlil na hradě do roku 1685. Po roce 1700 počal Žumberk pustnout. Jeho posledním obyvatelem byl v letech 1760-1770 vrchnostenský lékař Devoty. Koncem 18. století byly zdi opuštěného hradu rozebrány na stavební materiál obyvateli přilehlého městečka. Přesto se však dodnes zachovaly poměrně značně vysoké zdi renesančně upraveného dvoukřídlého hradního paláce se zbytky sgrafit, části hradeb a stopy parkánu. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Prostor předhradí dnes zaujímá velký novověký hospodářský dvůr. Jádro mělo zhruba pětiboký obrys. Po celém obvodu jej obíhal parkán, v němž na čelní straně stavála zřejmě věžovitá vstupní brána. Na vnitřní straně hlavní hradby se dobře dochovaly stopy schodiště, které původně vedlo na její ochoz. Palác, dodatečně rozšířený o dva rizality, zaujal zadní, nejchráněnější stranu. Na jeho zříceninách jsou dobře patrné stopy pronikavé renesanční přestavby. Tipy na výlet V Žumberku najdete také kostel Všech Svatých. Podívat se můžete třeba na zámek Slatiňany a jeho Hippologické muzeum. Ve Svídnici najdete vyrovnávací nádrž Práčov. Vystoupit můžete také na rozhlednu Boika u Českých Lhotic nebo navštívit zámek v Chrasti. Ubytovat se můžete v Chrudimi.

Městské opevnění města Kolín bylo vzniklo současně s městem za vlády krále Přemysla Otakara II. a stalo se vzorem pro jiná další města. Na přelomu 15. a 16. století bylo posíleno. V průběhu 18. a 19. století postupně zanikalo. Kromě vlastního městkého opevnění ještě existovala předsunuté opevnění na Zálabské straně. Kromě severní části bylo opevnění tvořeno dvojitou hradbou oddělnou od sebe parkánem širokým 8-11 m. Hlavní (vnitřní) hradba byla vysoká 11 m a zpevněná 12 válcovými baštami. Před vnější (parkánovou) hradbou se pak nacházel vodní příkop a val. Při posílení hradeb na přelomu 15. a 16. století byla vnější hradba doplněna baštami. Severní část opevnění tvořila jen jednoduchá hradba se střílnami. Vstup do města zajišťovaly 4 brány: Klášterská / Pražská: ze západní strany to byla nejdříve Klášterská brána o které je první zmínka z roku 1343. Stávala v sevrozápadní části města, po vystavění hradu byla v roce 1434 začleněna do hmoty královského paláce a byla z komunikačního systému vyjmuta. Její úlohu nahradila nová brána postavená v dnešní ulici Pražská. Nepříliš velká brána byla zbořena v roce 1829. Její zbytky byly odkryty při arechologickém průzkumu v roce 2006.Kouřimská: nejvýznamnější městská brána stávala v dnešní ulici Kouřimská při domech čp. 11 a 13. Byla třípatrová a obýval ji branný, v 18. století fungovala jako obytná. Zbořena byla v roce 1843.Horská: zajišťovala přístup od východu, stávala v dnešní Kutnohorské ulici přibližně mezi domy č. 41 a 54. V 17. století ji tvořily dvě čtverhranné stavby, jedna napojená na vnitřní hradbu, druhá na vnější zeď. Začátkem 18. století měla stejně jako kouřimská brána také obytnou funkci. V roce 1734 sice vyhořela, ale byla opět opravena. Po dalším požáru v roce 1796 už zůstala bez střechy a začala chátrat a to natolik, že musela být ve dvacátých letech 19. století částečně rozebrána a v roce 1843 zbourána zcela. Labská: brána zajišťující přístup od řeky, kde se nacházel dřevěný most. Hranolová stavba s průjezdem při jejím východním  boku stávala v dnešní ulici Rubešova někde v místech při hotelu Savoy. Do dnešní doby se z městského opevnění zachovala část mezi ulicí Brandlovou a Politických vězňů, za kostelem sv. Bartoloměje (část hradeb a bašta dnes s obytnou funkcí), další část pak v ulici Na Valech. Tady je patrný ve dvorcích domů této ulice zbytek hradby a v jednom dvorku je vidět i zbytek bašty. Kromě toho se ve hmotě bývalého hradu a později zámku dochovala původní Klášterská brána a z předsunutého opevnění na Zálabské straně je to věž zvaná Prachárna (Podskalské nábřeží).

Lázně Jeseník, které se oficiálně jmenují Priessnitzovy léčebné lázně, pojmenované podle svého zakladatele a průkopníka vodoléčby leží v nejsevernějším cípu Moravy. najdeme je asi 2 km od města Jeseník, na svazích Studničního vrchu. Celý lázeňský komplex leží v nádherné přírodě a patří mezi nejnavštěvovanější u nás. V jeho okolí, které je proslulé svým unikátním mikroklimatem, vyvěrá až 80 léčivých pramenů. Právě mimořádně příznivé klimatické podmínky jsou ideální pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Právě osoba Vincenze Priessnitze zaručovala zdejším lázním po celou dobu jejich existence proslulost a příliv hostů. Ty láká kromě úspěšné lázeňské léčby především nádherné prostředí hor a tak mezi klienty nejsou jen nemocní, ale i Ti, kteří si chtějí jen odpočinout od shonu všedního dne. Lázně, které fungují po celý rok, navštíví ročně na 17 tis. spokojených návštěvníků. Historie U vzniku Lázní Jeseník stál sedlák Vincenz Priessnitze (1799-1851), který proslul jako „vodní doktor“. V mládí byl při nehodě, kdy spadl pod koňský povoz, zraněn. podle tehdejších lékařů smrtelně. Nevzdal se a vyléčil se místní vodou. Tato zpráva se velmi rychle rozkřikla a na Gräfenberg, jak se tehdy Jeseník nazýval, začali přicházet nemocní se žádostí o pomoc. Prvním vodoléčebným zařízením se stala jeho chalupa. Ta brzy kapacitou nestačila a tak ji roku 1822 Priessnitz zbořil a na jejím místě postavil větší zděnou budovu, jež se tak stala prvním vodoléčebným ústavem na světě. I přes projevy závist jeho proslulost stále rostla. Roku 1831 byl ústav uznán za lázně. Kromě studených obkladů, mok¬rých zábalů a omývání postiže¬ných míst uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména zábaly a potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Vodoléčba se kombinovala s cvičením a pitím pramenité vody, procházkami a prací. Priessnitz za své velké pracovní nasazení zaplatil cenu nejvyšší. Roku 1851 onemocněl a zemřel. Na přání vdovy Žofie Priessnitzové se jeho pokračovatelem stal doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách. Koncem 19. století se vodoléčba stala velkou módou a věhlas lázní neustále stoupal. V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků. V roce 1989 byly Lázně Jeseník privatizovány a staly se akciovou společností. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: klimatické lázně v podhorském pásmu a prameny minerální i prosté vodyIndikace: nemoci oběhového ústrojí, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, duševní poruchy, nemoci kožníProcedury: klimatické lázně doplněné o podávání všech balneologických a fyziatrických procedur, pohybová léčba, dietoterapie a mnohé dalšíLázeňské objekty: sanatorium Priessnitz, dům Petr Bezruč, léčebna Karolina, lázeňské domy Jan Ripper, Mír, Wolker, Maryčka, Bílý křížKapacita: 724 osobVolný čas: V místě jsou k dispozici tenisové kurty, minigolf, squash, bowling, krytý plavecký bazén, sauna, půjčovna sportovního nářadí, horské minikáry. Optimální podmínky jsou zde pro turistiku a cykloturistiku, v zimě pro lyžování a bruslení. Zajímavost: Vodoléčebné lázně Jeseník byly první svého druhu na světěKontakt: Priessnitzovy léčebné lázně a. s., Priessnitzova 12/299, 790 03 Jeseník, http://www.priessnitz.cz