Rozlehlý areál bývalého hradu Edelštejna, nyní však již skromných zřícenin, se nachází přibližně 3 km jihozápadně od Zlatých Hor. Na volně přístupný hrad z města vede turistické značení. Historie hradu Výstavní hrad Edelštejn byl založen k ochraně zlatých dolů v okolí a především hranice mezi majetky vratislavských biskupů a moravských knížat. Za zakladatele hradu je nejčastěji označován král Přemysl Otakar II. První zmínka o „Ušlechtilém kameni“ pochází z roku 1281, to už minimálně 15 let stál, a při té příležitosti je zmíněn i edelštejnský purkrabí Ota z Linavy. Ten spolu se svým bratrem Oldřichem v období bezvládí po násilném králově skonu plundroval okolí hradu i nedaleko ležící statky vratislavských biskupů. Otakarův nemanželský syn, opavský kníže a lenní pán hradu Mikuláš, předal jako odškodnění hrad Edelštejn do zástavy vratislavskému biskupovi Tomášovi. Na ochranu královských zlatých dolů a i jako protiváhu Edelštejnu pak nechal na protějším svahu vystavět nový hrad Leuchtenštejn. O Edelštejn se poté svedla válka mezi vratislavským biskupem a slezským knížetem Jindřichem, mj. Jindřichovo vojsko roku 1385 dobylo i Edelštejn. Až v roce 1388 došlo mezi nepřáteli ke smíru a Edelštejn se navrátil zpět do rukou opavského knížete. V letech 1339–1361 byl hrad v přímém držení českách králů Jana Lucemburského a Karla IV., poté se navrátil zpět do rukou opavských vévodů. V roce 1440 získal Edelštejn do zástavy opolský kníže Bolek. Hrad nechal v roce 1455 nákladně přestavět, příčinou bylo předchozí poškození hradu požárem. Po Bolkovi zde seděl jeho bratr Mikuláš a roku 1465 se hrad dostává zpět do královských rukou – rukou Jiřího z Poděbrad. Vratislavský biskup Jošt z Rožmberka nechtěl strpět kališnického souseda, roku 1467 Edelštejn dobyl a pobořil. Tím byl hrad odsouzen k zániku, na jeho novou výstavbu by bylo zapotřebí velké sumy peněz, kterou český král nemohl vydat. Počátkem 20. století byla snaha o romantické dostavění zřícenin, jenž však nedošla naplnění. Dispozice hradu Původní rozloha hradu, založeném ve druhé polovině 13. století, není známa. Po přestavbě hradu opolským knížetem Bolkem se výstavný hrad skládal z jádra, předhradí a několika předsunutých opevnění. Hradnímu jádru čelem k příchozímu vévodila okrouhlá věž. Dále se zde nacházely tři paláce a opevnění doplňovaly v rozích dvě bašty. V předhradí, odděleném od jádra příkopem, se nacházela další, blíže neznámá zástavba. Do předhradí se vstupovalo bránou v západní hradbě. Přístupová cesta vedla dvěma branami podél opevněného předpolí hradu a z boku jádra do předhradí, odtud dále do jádra. Na šíjové vyvýšenině nad hradem bylo pak další předsunuté opevnění. Dnes se z mohutného hradu mnoho nedochovalo. Znatelné jsou části hradeb, zdiva bran a paláců a dvou bašt. Tipy na výlet   Ve Zlatých Horách a jejich okolí najdete Městské muzeum, kostel Panny Marie, zříceninu hradu Koberštejn, zříceninu hradu Leuchtenštejn, hornický skanzen - Zlatorudné mlýny, Údolí ztracených štol, zříceninu kaple sv. Anny nebo poutní kostel Panny Marie Pomocné. Po okolí vám poskytne rozhled rozhledna Biskupská kupa. Ubytovat se můžete přímo ve Zlatých Horách.   M.K.

Dům byl postaven koncem 18.století na místě bývalých pěti stavení. Název je odvozen od jména Jana Halánka z jičína, který byl majitelem zdejší nemovitosti od roku 1676. V 19.století byl majetkem rodiny Náprstků. Na průčelí domu je umístně pamětní deska Vojty Náprstka, zakladatele muzea, které nese jeho jméno.

Renesanční zámek Chropyně najdeme ve stejnojmenném městečku, které leží na Hané, v okrese Kroměříž, Zlínský kraj. Historie zámku První písemná zmínka o obci je z roku 1261, kdy daroval Smil ze Střílek osadu nově založenému cisteriáckému klášteru ve Vizovicích. V roce 1567 získal Chropyni zemský hejtman Hanuš Haugvic z Biskupic, který zde v roce 1579 začal budovat zámek Nový Haugvicov. Stavba nebyla dokončena, roku 1615 jí koupil kardinál František Ditrichštejn. O dva roky později se majitelem panství stává olomoucký biskup a v jeho vlastnictví zůstalo až do revoluce 1848. Během třicetileté války byla Chropyně v roce 1621 vydrancována Valachy a později i Švédy. Při posledním útoku zámek vyhořel, stejně jako velká část městečka. Původní jednopatrová manýristická budova s věží byla obnovena a přestavěna v letech 1701 - 1703 za majitele biskupa Karla vévody Lotrinského podle projektu Giovanni Pietra Tencally. Další stavební úpravy zámku byly provedeny v letech 1856 – 1858 kardinálem Bedřichem Fürstenberkem. Po druhé světové válce byl zámek Chropyně zestátněn, po roce 1989 se vrátil do vlastnictví Arcibiskupství olomouckého. V 70. letech 20. století byla provedena novým uživatelem, Muzeem Kroměřížska v Kroměříži, generální rekonstrukce sídla, přilehlé hospodářské budovy, parku i zámeckého rybníka, který je významnou přírodní rezervací. Renovovaný interiér zámku je určen pro muzejní expozice a výstavní účely. Podoba zámku Zámek v Chropyni je dvoupatrová jednoduchá budova se spoustou oken v kamenných portálech.  Budova je zakryta jasně červenou střechou, které vévodí vysoká, štíhlá věž. V přední části jediného zámeckého křídla je krátké podloubí a nedaleko něj stojí kamenná studna s kovanou mříží. Na budově nás zaujme především soulad architektonických prvků, třebaže pocházejí z různých časových období. Zámecké expozice Expozice zámku zahrnuje v prvním poschodí dějiny Chropyně, nacházejí se zde historické sály Rytířský a Ječmínkův. Arcibiskup Fürstenberk nechal po polovině 19. století provést v Rytířském sále romantizující úpravy, kdy vznikl kazetový strop s 63 erby, převážně členů rodu Fürstenberků, dřevěné obložení stěn s lavicemi a sbírka zbraní. Sbírka představuje výzbroj a výstroj pluku z doby třicetileté války. Další místnosti jsou věnovány rybnikářství, zemědělství a lidové kultuře. Malá expozice připomíná slavného chropyňského rodáka Emila Fillu (1882 - 1953), malíře, grafika, sochaře, výtvarného teoretika a čelního představitele modernismu v českém výtvarném umění. Mramorové sály v přízemí jsou využívány pro příležitostné výstavy, v arkádách je umístěn Památník Dr. Emila Axmana (1887-1949), skladatele a hudebního teoretika. Tipy na výlet Podívat se můžete do Městského muzea – Městského kulturního střediska Kojetín. V nedaleké Kroměříži dále najdete arcibiskupský zámek, kostel sv. Mořice, kostel sv. Jana Křtitele, biskupskou mincovnu, Muzeum Kroměřížska, Arcidiecézní muzeum Kroměříž nebo Maxmiliánův vodovod. Nedaleko města najdete také novorenesanční zámek Tovačov nebo zámek Hrubčice. Ubytovat se můžete přímo v Kroměříži.

Židovský hřbitov v Heřmanově Městci je velmi starý. Tradice klade jeho založení dokonce do doby prvního židovského osídlení. Tedy ještě před rok 1430. Podle jiných interpretací se tak stalo až později v 15. století či dokonce ve století 16. Jisté je, že byl několikrát rozšiřován a první rozšíření je doložené v roce 1667. Po něm následovali určitě ještě čtyři další, poslední v roce 1838. Tehdy dosáhl hřbitov své dnešní velikosti, tedy téměř 4 000 m2.  Ne této ploše si můžeme prohlédnout v 21 nestejně dlouhých řadách 1077 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1647. Starší náhrobní kameny jsou však již zcela zvětralé a tudíž nečitelné. V mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovat na několik set. Poslední pohřeb se zde konal v květnu 1940. Náhrobky jsou typickou ukázkou židovského pohřebiště. Ty starší jsou z pískovce, mladší z mramoru. Završení stél je špičaté, obloukové, různě zvlněné i asymetrické. Nápisy jsou hebrejské, německé, české a také kombinované. Jsou doplněny bohatou symbolikou. K vidění jsou tak například žehnající ruce, rostlinné ornamenty či symboly znázorňující jména zemřelých. Výjimečná je jistě ornamentálně zdobená tumba z roku 1844 a velká hrobka z poloviny 19. století. Na hřbitově jsou také dvě budovy. Domek správce hřbitova a márnice. postavena byla roku 1838 a je na nepamětní deska obětem nacismu. Židovský hřbitov v Heřmanově Městci je u nás jeden z větších a je také jedním z nejstarších a nejzachovalejších.