Hornický skanzen Mayrau se rozkládá asi 30 km západně od hl. města Prahy. Skanzen svým návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku. Její historie započala 23. 7. 1874. Tehdy začala Pražská železářská společnost na vrchu Homolka u Vinařic s hloubením jámy. Uhelná sloj o mocnosti 9 m byla odkryta 28. září 1878 v hloubce 515,2 m. Důl byl slavnostně pojmenován po tehdejším předsedovi správní rady JUDr. Kajetánu Majerovi - Mayrau. V současné expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami a prožívají s horníkem jeho pracovní den (od kantýny až po štolu). Na jejich prohlídce budou mít ty nejkvalifikovanější průvodce. Průvodcovského žezla se totiž ujali bývalí horníci, kteří ještě před pár lety na šachtě pracovali. V areálu skanzenu se konají výtvarná sympózia – nachází se zde skulptury Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera VŠUP Praha, koncerty, autorská čtení, odborné přednášky, divadelní představení, výtvarné výstavy.   Expozice Tři těžní stroje (secesní Ringhoffer je předváděn návštěvníkům v provozu), ve 130 m dlouhé štole expozice plně mechanizovaného porubu, expozice báňského záchranářství, lampovna a zámková kontrola, řetízkové šatny, pro děti strašidelné podzemí plné skřetů. Putování po starých důlních dílech Vrapické oblasti – procházka s bývalým horníkem – současným dokumentátorem panem Grubnerem; 4 okruhy; vhodné i pro školy.          

Délka toku: cca 21 km. Na území Prahy cca 12,5.Povodí: cca 37,5 km2.Říčanský potok pramení v okrese Praha východ u obce Tehov a ústí u Běchovic zleva do Rokytky.Protéká katastry Kolovraty, Uhříněves, Dubeč a Běchovice.Na fotografii koryto potoka v Kolovratech, u ulice Do Hlinek.

Socha sv. Filipa Nerejského na rozhraní Hradčanského náměstí a Zámeckých schodů, u vstupu do Rajské zahrady, je dílem M. J. Brokoffa z roku 1715. Zachycuje světce jako stojící postavu v dlouhém kněžském šatě s pláštěm. U nohou má srdce. Socha je umístěna na válcovém podstavci zdobeném, poupaty, akanty a kartuší.

Muzeum má charakter univerzitní sbírky a je rozděleno do dvou oddělení, na část muzeální (přístupnou veřejnosti) a depozitář (určený pro studijní a vědecké účely). V muzeu jsou umístěny přibližně čtyři tisíce exponátu, z nichž řada je unikátních, např. Hrdličkova sbírka odlitků obličejových masek a hlav severoamerických indiánu. Šebestova sbírka odlitků Pygmejů, frenologická sbírka a sbírka trepanovaných lebek. Nachází se zde i jedinečná sbírka věnovaná umělým deformacím u bolivijských indiánů či sbírka posmrtných masek předních českých osobností z oblasti vědy, kultury a politiky. Významná je též část věnovaná evoluci člověka, osteologická sbírka srovnávací anatomie, sbírka kostních patologií a oddíl věnovaný etnické antropologii. Za zmínku stojí také Foitova sbírka přibližující život a kulturu afrických kmenů a ukázky mumifikace přirozené i umělé (několik tisíc let staré mumie pocházející z Egypta).