Kostel byl postaven jako gotický v letech 1431-1451 johanity. V letech 1689-1704 po velkém požáru přestavěn barokně. Vež za dobu své existence změnila několikrát svoji podobu. Věžní báň s laternou v roce 1890 nahradila charakteristická špičatá věž. Dnes je opět zakončena bání. Od roku 1856 sloužil jako kostel reálné školy, v letech 1861-1945 jako gymnazijní kostel. Kostel je trojlodní a obsahuje pozoruhodné barokní vybavení. Boční oltář, kazatelna a hlavní oltář zdobený zlaceným boltcovým ornamentem. Dochovaly se také postranní oltáře a socha Trpitele ze 16. století. V kněžišti se nachází náhrobní kámen biskupa Bernarda Cembalského z doby okolo roku 1453.

Bílá hora (557 m n. n.) je dominantou okolí Kopřivnice. O stavbě rozhledny na jejím vrcholu se uvažovalo již ve dvacátých letech dvacátého století. O výstavbu se snažil Štramberský odbor KČT v čele se starostou MUDr. Adolfem Hrstkou. Podle jejich plánů měla vyrůst na vrcholu Bílé hory kamenná mohyla, jež by byla památníkem obětem první světové války a zároveň umožňovala co nejlepší rozhled do kraje. Z velkolepých plánů nakonec z finančních důvodů sešlo. Pro rozhlížení z Bílé hory na Beskydy a okolí tak složila řadu let 10 metrů vysoká triangulační věž. Rozhledny se tak Bílá Hora dočkala až na přelomu tisíciletí. V roce 1997 byla myšlenka oživena a začala komplikovaná jednání mezi městy Kopřivnice a Štramberk a firmami Eurotel a Radiomobil. V roce 1999 byla zahájena výstavba a slavnostní uvedení rozhledny do provozu proběhlo 28. dubna 2000. Díky investorům, kteří věž využívají pro přenos mobilního signálu tak vznikla unikátní a nádherná rozhledna, vysoká 43 metrů. Svým tvarem kopíruje strukturu DNA. Ta se vine podél betonového dříku k vrcholu věže. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů vede 134 železných a 27 betonových točitých schodů, po jejichž zdolání se naskytne nádherný výhled na Beskydy i Jeseníky. Pro stavbu bylo použito 520 t betonu a 39 t ocelových konstrukcí, náklady dosáhly výše 12 mil. Kč a další funkcí věže je také šíření televizního signálu.

Původně, v letech 1875 – 1910, se náměstí jmenovalo Basilejské. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 se nazývalo Husovo.

Za parčíkem u Keplerovy ulice nás strmá cesta dovede pod hradební násep, kde uvidíme něco, o čem ví jen málokdo. U paty bastionu č. X, zasvěceného sv. Františkovi Borgiovi, se zachovaly náhrobní kameny hřbitova pražského dělostřeleckého pluku, který dal založit císař Josef II. Desky jsou zasazené do zdiva bastionu č. XI a spojovací hradební zdi mezi bastiony č. X a XI. Nejhonosnější náhrobek patří generálovi Wenzelu Schilkemu, rytíři z Blumenfeldu. Jeho erb je vytesán vzhůru nohama na znamení, že pan generál byl posledním svého rodu. Také je tu pohřben dělostřelec, matematik generálmajor Josef Jüttner, který na základě trigonometrické sítě vytvořil v roce 1816 první velmi přesný plán Prahy v měřítku 1:4320.