Zbytky kdysi velkolepé technické stavby dnes najdeme asi 3 km jihovýchodně od Ivančice při silnici Ivančice – Moravské Bránice. Most byl vybudován přes údolí řeky Jihlavy na železniční trati Střelice – Hrušovany nad Jeviškou a dále pak na Znojmo, v letech 1868-1870. Budování této tratě bylo vůbec náročné a na úseku Moravské Bránice – Silůvky bylo dokonce poprvé použito dynamitu při odstřelu skály, což uspořilo hodně nákladů. Most zhotovily francouzské železárny a strojírny F.Cail et Compagnie. Most o délce 265 m spočíval na 5 pilířích, rozdělený tak na 6 polí o 60 m a na každé straně na vysokých zděných podpěrách se spárovaným kamenným obkladem. Nejvyšší výška mostu dosahovala 42,7 m. Pět železných příhradových pilířů ve tvaru komolého jehlanu spočívaly na kamenných patkách. Most přišel C.k. soukromou rakousko-uherskou státní železniční společnost na 702.000 zlatých. Celkem se spotřebovalo na 1.273.709 svářkového železa a 296.364 kg litiny. V roce 1876 se objevily na mostě poruchy v konstrukci a bylo rozhodnuto vyměnit pilíře. To bylo provedeno za provozu (pouze se drobnými výlukami a sníženou rychlostí vlaků), kdy byly do starých pilířů vestavěny nové. Ty pak také zároveň posloužily jako lešení při demontáži starých pilířů. Most pak sloužil až do 70. let 20. století v takřka nezměněném stavu. V roce 1955 se objevily první úvahy o rekonstrukci mostu. Nakonec vše vedlo pouze k zakonzervování stavby jako památky. V roce 1978 tak byl vystavěn jen o pár metrů dále nový železniční most. Původní most však i jako historická technická památka chátral v důsledku nezájmu. V roce 1991 tak byla demontována část mostu. Jednalo se o první pilíř a jedno pole na Hrušovanské straně. V roce 1997 byla podepsána smlouva o prodeji kovové konstrukce mezi Českými dráhami a městem Ivančice. Ty pak dále rozhodly další demontáži mostu. V roce 1999 tak byly demontovány další 3 pilíře a necelé tři pole s mostovkou. Později pak ještě na stojícím zbytku pražce a kolejnice. V roce 2000 byla vyhlášena nová památková ochrana na zbytek mostu. Do dnešní doby se tak dochovalo jen torzo z celého mostu. Jeden pilíř, jedno celé pole a část druhého pole, opěra na Střelické straně, to vše v majetku města Ivančice. Kromě toho se pak dochovaly kamenné patky pilířů (v majetku ČD), většina z nich je však už dnes hodně zarostlá.

Kaplička v Praze Lysolajích.

Františkánská zahrada leží v samém centru Prahy mezi Václavským a Jungmannovým náměstím. Byla součástí bývalého kláštera františkánů. Její původní velikost ustoupila rostoucí zástavbě. V těsném sousedství zahrady je kostel Panny Marie Sněžné. Vstup do Františkánské zahrady je pasáží z Václavského náměstí a z Vodičkovy ulice, z Jungmannovy ulice a vstupem z Jungmannova náměstí. Zahrada je obklopena zástavbou domů, které ji izolují od okolního ruchu města. Je tak příjemným místem odpočinku. Název zahrady je odvozen od řádu františkánů.

V Rožmberku nad Vltavou najdeme dva židovské hřbitovy. Starší se nachází nedaleko centra, tvoří část zahrady při domku čp. 103 a přiléhá k bývalé městské hradbě. Nový židovský hřbitov pak najdeme asi kilometr severně od města v zatáčce při silnici vedoucí z Rožmberka do Českého Krumlova. Starý židovský hřbitov byl údajně založen okolo roku 1480. Jelikož nemohl být dlouho zvětšen byl zde proveden násyp. Patrně se tu tak nachází minimálně dvě vrstvy hrobů nad sebou. Až v 19. století byl prodloužen a sloužil do konce 19. století. V roce 1938 byl devastován a většina náhrobků odvezena. Na malém hřbitově tak dnes najdeme jen skromnou třicítku náhrobků, krčících se při zdi. Nejstarší pochází z první čtvrtiny 18. století. Většina plochy hřbitova je pak prázdná. Vzhledem k tomu, že hřbitov tvoří část hrady soukromého domu, není volně přístupný. Nový židovský hřbitov byl založen v roce 1883 a sloužil až do roku 1950. Po druhé světové válce byl zmenšen. Do dnešní doby se dochovala zhruba stovka náhrobků většinou novodobého typu. Hřbitov je volně přístupný.