Kostel sv. Petra a Pavla stojící na vyvýšeném místě v Řeporyjích je v jádru románská stavba z 12. století. Původní dispozice byla čtvercová se čtyřmi apsidami. Později byla přistavěna hranolová věž. Roku 1772 přestavěn architektem A. Schmiedem v obdélný kostel s novým kněžištěm. Počátkem 20. století provedl František Mach rekonstrukci původní stavby. Zajímavostí je, že zde v letech 1909 – 12 působil spisovatel Jindřich Šimon Bar. Kostel stojící na nevysokém návrší na bývalé řeporyjské návsi, měl ojediněleou dispozici: byla to románská centrální stavba z poloviny 12. století se čtvercovou lodí a čtyřmi apsidami na bocích, k níž byla přistavěna později hranolová věž. Tuto vzácnou románskou stavbu však v roce 1772 poničila barokní přestavba, při které byla původní čtvercová loď nahrazena obdélnou s novým kněžištěm. Z románské stavby se zachovala jenom věž se sdruženými okny, západní apsida a zbytky zdiva v nárožích lodi. Na základě průzkumu z let 1900-01 byla provedena rekonstrukce původní stavby. Dnešní kostel je jednolodní, s hlavním oltářem z druhé poloviny 18. století. V letech 1909-12 spravoval zdejší kostel spisovatel Jindřich Šimon Baar, působící jako farář v sousedním Ořechu.

Bronzová socha Josefa Jungmanna je dílem sochaře Ludvíka Šimka, architekta Antonína Barvitia a Václava Levého. Podstavec je zhotoven ze žuly a syenitu. Dílo je sedm metru vysoké. Pomník nechal vybudovat spolek Svatobor. Základní kámen položil v roce 1873 František Palacký u příležitosti stého výročí Jungmannova narození. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1878. Stojí na náměstí nazvaném po Jungmannovi, nedaleko místo, kde učenec žil. V přilehlé ulici, která rovněž nese jeho jméno.

Vodní nádrž Dalešice byla zbudována na řece Jihlavě jako zdroj pro vlastní přečerpávací elektrárnu, akumulaci vody pro jadernou elektrárnu Dukovany a snížení povodňových průtoků pod hrází. Byla dokončena následující rok po dokončení výstavby vodní nádrže Mohelno, tedy v roce 1978. Nádrž je dlouhá přibližně 16 km a plocha tvoří 482 ha. Celkový objem nádrže činí 126 mil. m3. Hráz je kamenitá sypaná se středním jílovitým těsněním, dlouhá 300 m a vysoká úctyhodných 88 m. Hráz je přístupná, vede tudy turistická značka a silniční komunikace Kramolín – Slavětice. Na nádrži je provozovaná výletní lodní doprava s několika přístavy.

Vrtbovská zahrada Vrtbovská zahrada vznikla v první polovině 18. století jako součást areálu Vrtbovského paláce. Projektantem zahrady byl F.M. Kaňka. Zahrada v barokním slohu byla umístěna do svahu, ve kterém byly vytvořeny terasy spojené schodišti. Ve spodní části zahrady je sala terrena. Autorem sochařské výzdoby byl M.B. Braun. F.M. Kaňkovi se podařilo vytvořit tak zdařilé dílo, že proslavilo samotná Vrtbovský palác. Sochařská výzdoba Matyáše Bernarda Brauna, štukatury Tommasa Soldatiho, fresky Václava Vavřince Reinera v salle terreně.Zahrada je přístupná veřejnosti.