Délka toku: cca 9,35 km.Povodí: cca 15,7 km2.Motolský potok pramení západně od Stodůlek a ústí na Smíchově zleva do Vltavy. Dolní úsek je délce 4,251 m sveden do kanalizace.Protéká katastry Stodůlky, Řepy, Motol, Košíře a Smíchov.

Zříceniny hradu Ronov se nachází na vysokém homolovitém kopci u Stvolínek. Historie hradu V písemných pramenech je hrad poprvé připomínán k roku 1429. Dnes patrné části vystavěl po husitských válkách Vilém z Illburka. Vysoká poloha a z ní vyplývající těžká dostupnost a problémy se zajištěním provozu hradu vedly spolu se změnou životního stylu k přenesení panského sídla na tvrz a později zámek ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějaký čas udržován, ale na počátku 17. století byl již zříceninou. Podoba hradu Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na skále ve středu dnešní zástavby. Dodnes se z něho prakticky nic nedochovalo. Za Viléma z Illburka tuto skálu obklopila dvoudílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Její přední část byla přístupná věžovitou branou, jež  téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část obcházela, takže příchozí byli velmi dlouhou dobu pod přímou kontrolou posádky hradu. V jižním vrcholu vstupní části hradu stojí zbytky velké podélné budovy, která též mírně vystupuje z obrysu hradu. Do zadní části hradu se vcházelo původně po levé straně skály ve středu dispozice. Tento prostor však později vyplnila obytná budova, a tak musela být nová brána proražena v hradbě na opačné straně. V severním vrcholu hradu se vypíná vysoká obytná věž, která též částečně vystupuje z obrysu hradu, a k níž byla přiložena nižší, snad dřevěná přístavba. Pověst V troskách hradu se zjevuje přízrak bývalého ronovského pána. Ten chtěl získat zlatou korunku hadí královny, která sídlila pod hradem. Přitom však přišel málem o život, korunku musel nakonec oželet. Po smrti tu začal strašit jeho duch. V lese pod Ronovem je patrná hluboká jáma, která je zbytkem po křivopřísežném šafáři. Lstivě přísahal, že půda pod ním patří vrchnosti. Nasypal si totiž do bot hlínu z panského pole. Jakmile vykřikl přísahu, pohltila ho země. Tipy na výlet Jako tip na výlet vás může zaujmout hrad Úštěk, zřícenina hradu Helfenburk, zřícenina hradu Vítkovec nebo již víše zmiňovaný barokní zámek Stvolínky. V Kravařích se nachází expozice lidového bydlení. Zajímavá je také zřícenina kostela sv. Havla u Úštěku. Ubytování najdete v Úštěku.  

Choceňská věž je pozůstatkem dvouvěžové brány. Čtvrté obranné patro bylo v barokní době nahrazeno cibulovitou bání. Opevněné předbraní, hlavní brána a menší věž zmizely v 19. století. Na rozdíl od Pražské a Litomyšlské věže unikla tato puristické obnově a zachovala si tak původní podobu. Kromě pozůstatků chrliče v nároží je možno vidět na straně do ulice starý vstup na ochoz nad branou chráněný kdysi padacím mostkem. Po vytažení mostek zapadl do prostoru vzniklého ustoupením portálu do zdiva a průchod se tak uzavřel.

Důvodem proč se Telč stala součástí Světového kulturního dědictví UNESCO je její historické jádro, které představuje dobře zachovaný goticko-renesanční urbanistický celek, který dokumentuje vyspělou renesanční stavební a uměleckou kulturu druhé poloviny 16. století. Historické centrum Telče Reprezentační zámecké sídlo i ojedinělý soubor měšťanských domů na náměstí jsou hlavním lákadlem pro tisíce turistů, kteří každoročně do „Moravských Benátek“ jak se městečku v jihozápadním cípu Moravy přezdívá, přijíždějí. Šestitisícová Telč vyrostla pravděpodobně v pol. 13. století. Datum založení města je neznámé, ovšem již z počátku 13.století pochází nejstarší památka města pozdně románská věž sv. Ducha. V roce 1339 přešlo telčské panství z královských rukou na pány z Hradce. Ti přetvořili Telč na středověkou vodní pevnost, chráněnou rybníky, vodními příkopy, hradbami a branami. Renesanční tvář dal Telči Zachariáš z Hradce, nejvýznamnější osobnost její historie, který žil ve druhé polovině 16. století. Měšťanské domy a zámek Jedinečnost Telče spočívá v tom, že si historické jádro města, uzavřené rybníky a branami, udrželo po celá staletí svou příznačnou tvář právě z časů Zachariáše z Hradce. Do dnešních dnů se zde dochovaly pozůstatky pozdně gotického opevnění s branami a kolem náměstí můžeme ještě dnes obdivovat ojedinělou sbírku gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními a klasicistními štíty. Podloubí a průčelí těchto domů byla v naprosté většině stavěna podle jednotného plánu. Zdejší radnice s unikátní fasádou kopíruje styl z roku 1574 a při její prohlídce upoutají zejména zachované gotické portály. Dominantou městečka je renesanční zámek ze 16. století stojící na místě původně gotického hradu, který měl obrannou funkci, stejně jako oba rybníky - Štěpnický a Ulický dosahující až k hradbám. Zámek je obklopen nádhernou renesanční zahradou a anglickým parkem s klasicistním skleníkem. V zámecké zahradě se nachází galerie předního českého malíře Jana Zrzavého, představitele české avantgardy. Uvnitř zámku jsou honosné historické interiéry s jedinečnou výzdobou, dobovým zařízením a cennými sbírkami. Sakrální památky a pestrý kultruní život V bývalém purkrabství je dnes muzeum s etnografickými sbírkami, pohyblivým betlémem a expozicí o historii města. Návštěvník Telče by jistě neměl opomenout návštěvu kostela sv. Jakuba založeného současně s městem, roku 1386 vyhořel. Dnešní podoba je z 15. stol. Na 60 m vysoké věži přiléhající ke kostelu jsou dochovány dva zvony: Jakub a Marie. Dále Jezuitskou kolej, postavenou v letech 1651 - 1655. Přízemí má křížovou klenbu, po zrušení řádu budova sloužila jako kasárna. K areálu koleje patří i jezuitský kostel Jména Ježíšova, dokončený v roce 1679. Barokní podoba je zachována, atypická je orientace boční fasády směrem do náměstí. V Telči se koná mnoho kulturních akcí, srpnové „Prázdniny v Telči“ s folklórovým festivalem, „Telčské parní léto“, při kterém se pořádají výletní jízdy historického parního vlaku a v září lze zavítat na divadla, koncerty a výstavy v rámci „Svatováclavských časů“.