Skalní útvar Kočičí hrad tvoří mohutná pískovcová kra o rozměrech 750 x 300 m. Nachází se na značené odbočce vedoucí z cesty vedoucí od Ostaše do Dědova. Spolu s dalšími skalními útvary tvoří tzv. Dolní labyrint vrchu Ostaš. Od hlavní cesty je to sem cca 2 km, cesta vede docela obtížným terénem, který je za sněhu a náledí nebezpečný. Nejbližším místem pro parkování je parkoviště u osady Ostaš.

Zvičina (660 m) je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Jen málo míst u nás poskytuje tak optimální podmínky pro daleké výhledy. Může za to hlavně vhodná poloha hory, která okolí převyšuje o několik set výškových metrů a také skutečnost, že je opravdu na co koukat. Historii staveb na Zvičině bychom mohli nazvat „Bojem o rozhlednu“. Ano přesně to by nejlépe vystihlo národnostní půtky, které vrchol Zvičiny prožil. Ale začněme od začátku. Historie staveb na Zvičině počala roku 1706. Tehdy zde nechal tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Kotulinský postavit kamenný, raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po dvě století tvořil kostelík siluetu Zvičiny. Poklidný čas změnil rozvoj turistiky na konci 19. století. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. V roce 1891 zde nechal Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchou dřevěnou stavbu hostince. O Zvičinu se začali zajímat čeští turisté z KČT ze Dvora Králové a také němečtí z krkonošského spolku v Hostinném. Zpočátku měli na vrch Češi. Těm se podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Aby všem ukázali, že to myslí vážně tak 22. října 1899 položili základní kámen k Eckartově vyhlídce. Obdobně reagovali i Češi, kteří svou žádost podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s nákresem rozhledny. Situace se dostala do neuvěřitelných sporů a hádek, a místodržitelství obě žádosti zamítlo. Uklidnění situace to ovšem nepřineslo. Spíše naopak. KČT v roce 1900 získal chatu na vrcholu do svého majetku a začal s jejím rozšiřováním. Německá reakce přišla vzápětí. Měla podobu mírnější (vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše) a podobou ostřejší (útok vandalů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 zdemolovali vybavení chaty). Tohle všechno přineslo Zvičině publicitu a prohloubilo české vlastenectví. Vysněné rozhledny se čeští turisté dočkali, až v roce 1925. Tehdy byla nad střechou chaty zřízena věž s otáčivou prosklenou vyhlídkovou nástavbou. Pro ještě lepší požitek z výhledu byl instalován velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. 29. května 1927 byla na chatě odhalena pamětní deska K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, a od té doby nese chata jeho jméno. V roce 1992 se Raisova chata vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička, vysoká 10 metrů, bohužel přístupná není. Návštěvníci se musí spokojit s výhledem z planiny kolem chaty. Výhled je přesto nádherný. Zahrnuje Kunětickou horu, Železné hory, Říp, Milešovku, Bezděz, Lužické a Jizerské hory a Krkonoše. Kromě chaty jsou také na Zvičině dva vysílače.

Cinema City Galaxie patří mezi moderní multiplexy. Nabzí devět klimatizovaných sálů (1728 sedadel). Parkování je zajištěno ve třech patrech garáží, návštěvníci kina mají 4 hodiny parkování zdarma, bezbariérový přístup je v celé budově.

    Rozhledna na vrchu Kohout (589 m), jenž stojí 5 km od Benešova nad Ploučnicí má zajímavou historii i vzhled. Když ji navštívíme, tak první co nás napadne je, proč rozhledna byla postavena na místě, ze kterého není téměř nic, kvůli vzrostlým stromům, vidět. Inu je to proto, že rozhledna zde stojí již více než století a v době kdy se stavěla, byl vrchol Kohoutu nezalesněný a poskytoval pěkný, kruhový výhled. Proto jej jako místo pro stavbu rozhledny vybralo vedení Německého turistického svazu se sídlem v Děčíně. Důvod pro stavbu rozhledny, podobně jako u mnoha dalších věží, byla skutečnost, že se blížily oslavy šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I. Stavbou rozhledny, chtěl tak spolek oslavit toto výročí a stavbu také po císaři pojmenoval. Autorem projektu byl stavitel Anton Möller, který měl již zkušenosti se stavbou rozhledny Hrádek ve Varnsdorfu.  Jeho projekt zahrnoval 16 m vysokou kamennou stavbu s okny a přilehlou restaurací. Plány směle, financovaní chatrné. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat stav na počátku roku 1908. Výročí, v srpnu 1908, se neúprosně blížilo. Aby se zabránilo blamáži, dostala se na pořad dne improvizace. Stavební komise se spojila s Pražskou strojírenskou akciovou společností a požádala ji o zhotovení kovové konstrukce. Tato konstrukce byla namontována na nedostavěnou kamennou podstavu. Vznikl tak hybrid kamenné a kovové konstrukce, moc se nelíbil, ale co bylo hlavní, stihl se termín oslav. Nová rozhledna byla otevřena 15. srpna 1908 a všichni se domnívali, že toto provizorium je jen dočasné a že rozhledna bude dokončena podle původních plánů. Ovšem k dostavbě již nikdy nedošlo a podoba věže zůstala do dnešních dnů. Jedinou změnou, ke které na vrcholu došlo, byla stavba dřevěné chaty u rozhledny. Věž má tedy vyhlídkový ochoz ve výšce 12 metrů a při výstupu na něj lze napočítat celkem 71 schodů. Ještě nedávno byl stav rozhledny velmi špatný, kovové části byly napadené korozí, výstup byl riskantní a výhled takřka nemožný. Současnost je ovšem mnohem růžovější. Rozhledna je po rekonstrukci a nabízí opět pěkné výhledy. Bohužel díky vzniku soukromých pozemků musela být zrušena turistická značená cesta z Bukové hory do Benešova nad Ploučnicí, ze které rovněž vedla značená odbočka k této stavbě.