U Hořického Chlumu stojí rozhledny dvě. Ta starší je zároveň památníkem. Jde o známou Masarykovu věž samostatnosti u Hořic. Byla postavena v radostných dobách po nabytí samostatnosti a základní kámen byl položen roku 1924 za přítomnosti T.G. Masaryka. Prvotní plány byly velkolepé, mělo jít o 40 metrů vysokou věž, ale brzy se ukázaly, že finanční prostředky Hořovických dovolí jen skromnější stavbu. Základna památníků byla dokončena podle původních plánů architekta Františka Blažka. Je to nádherné průčelí, se šesti reliéfy, znázorňujícími boj legionářů za československou samostatnost. Ovšem samotnou věž se podařilo dokončit jen do výšky 25 metrů a tak ji dlouhá léta chránila jen provizorní střecha, kterou později nahradila hvězdářská kupole. Veřejnosti byla stavba otevřena až roku 1938. V průběhu 2. sv. války byla věž poškozena německou armádou. Její oprava proběhla až po skončení války. Zájem o památník upadal a za socialismu byl objekt přejmenován na Památník odboje. Své původní jméno získal zpět po roce 1989, kdy byl částečně opraven a znovu začal být více navštěvován.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur patří mezi objekty, kde jsou vystavovány sbírky Národního muzea.  Muzeum najdeme na Betlémském náměstí, v souboru budov v areálu bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ v městské části Praha 1 na Starém městě pražském.   Historie muzea V roce 1826 zakoupili staropražský dům U Halánků s pivovarem a vinopalnou manželé Fingerhutovi. Jejich mladším synem nebyl nikdo jiný než český vlastenec, mecenáš, politik a národní buditel Vojtěch Náprstek. Vojta Náprstek po porážce revoluce roku 1848 raději unikl před perzekucí na deset let do Spojených států amerických. Po návratu chtěl své zkušenosti, vědomosti a navázané kontakty využít ve prospěch české společnosti. Jednou z jeho nejdůležitějších aktivit bylo vybudování soukromého Českého průmyslového muzea, které mělo pomoci zaostalé české výrobě. Muzeum a knihovna se zakrátko staly centrem české inteligence a díky Náprstkovým kontaktům s Čechy žijícími mimo vlast se proslavily i v zahraničí. Mnoho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak i od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Po jeho smrti se muzeum stalo národopisným a po r. 1946 bylo jeho zaměření orientováno výhradně na neevropské kultury.   Stálé expozice  Kultury Austrálie a Oceánie Originální doklady života a kultury etnik těchto oblastíZa více než 130 let se Náprstkovu muzeu podařilo shromáždit z oblastí Austrálie a Oceánie více než 6000 sbírkových předmětů. NIAS - OSTROV PŘEDKŮ A MÝTŮ nová stálá expoziceExpozice přibližuje svébytnou kulturu indonéského ostrova Nias tak, jak ji poznal cestovatel Pavel Durdík na konci 19. století. Pavel Durdík vytvořil za svého dlouhodobého pobytu jedinečnou sbírku obsahující 1100 exponátů, ze které bude na výstavě zahrnuto na 250 sbírkových předmětů. Tato sbírka je jedna z největších a nejucelenějších sbírek niaské megalitické kultury na světě.   Na co se můžete těšit   Soubor budov bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ na Betlémském náměstí v Praze Expozice Kultury Austrálie a Oceánie – doklady života a kultury etnik těchto oblastí Expozice Nias – ostrov předků a mýtů Sbírky prvních misionářů, průzkumníků a cestovatelů: Holuba, Vráze, Friče a Kořenského od r. 1862 Základní kámen tichomořské kolekce – dřevěný kyj ze souostroví Fidži Historický interiér knihovny Vojty Náprstka a „Amerického klubu dam“ Interaktivní výtvarné dílny pro širokou veřejnost, bohatá přednášková činnost

Na okraji obce Liblice stojí barokní zámek postavený pro Arnošta Pachtu z Rájova. V těsné blízkosti zámeckého sídla se nachází špýchar a původně gotický kostel sv. Václava. Historie zámku Stavba zámku byla zahájena roku 1699 a dokončena v roce 1706. Zámek má velice zajímavé řešení s velkým čestným francouzským dvorem uzavřeným hospodářskými budovami a mřížovou zdí. Projekt stavby vypracoval G. B. Alliprandi, stavební práce řídil G. A. Pessina, štuky Domenico Spezza a kamenické práce vyhotovil G. P. Toscana. Ve 2. polovině 18. století byla zahájena menší přestavba zámku, která pozměnila především interiéry. Podoba zámku Zámecká budova je třípatrová s elipsovitým středem, v němž jsou hlavní společenské místnosti. Sál, probíhající dvěma patry, byl neorenesančně upraven a vyzdoben nástropní malbou Emila Lauffera. V přízemí střední části je sala terrena s původní štukovou a freskovou výzdobou. Zámek obklopuje rozlehlý francouzský park, kde stojí přízemní zahradní domek a osmiboká pseudorománská pohřební kaple Thun-Hohensteinů. Od konce 19. století do roku 1945 byl zámek majetkem Thun-Hohensteinů. Od roku 1952 jej využívá Akademie věd ČR ke konání vědeckých konferencí, kongresů a symposií. Na zámku se konaly také dvě kafkovské konference. První v roce 1963, která změnila nazírání na kafkovský fenomén nejen v tehdejším Československu, a druhá v říjnu 2008. V současné době patří zámek nadále Akademii věd ČR. Zámek ani park nejsou veřejnosti běžně přístupné, v přízemí objektu je zřízena restaurace i pro veřejnost. Výběr z ubytování naleznete v blízkém Mělníce, jehož památky stojí také za návštěvu.

Dobře zachovaná zřícenina gotického hradu Kašperka se tyčí na skalnatém ostrohu na horním toku řeky Otavy ve Svatoborské vrchovině 3 km severně od Kašperských Hor. Svojí polohou 887 m nad mořem je nejvýše položeným královským hradem v Čechách. Z hradu se tak nabízí krásný výhled na nedaleké šumavské panoráma. Ochránce Zlaté stezky Hrad založil roku 1356 Karel IV. (podle něho byl i pojmenován - Karlsberg). Důvody k založení tohoto strážního hradu byly hned tři. Prvořadou nutností byla potřeba zajistit ostrahu zemské hranice se sousedním Bavorskem Druhým důvodem byla panovníkova snaha o ochranu zlatonosné oblasti Kašperských Hor. V neposlední řadě Karel IV. považoval za nutné zajištění bezpečnosti na nově zřízené obchodní komunikaci zvané Zlatá stezka. Ta spojovala Čechy s Bavorském a dále s vyspělými oblastmi západní Evropy. Jedna z jejích větví vedla přes Kašperské Hory. Kašperk se rychle stal významnou oporou královské moci v jižních Čechách. Ačkoliv byl Kašperk královským hradem, často sloužil jako zástava, a proto na něm vládli zástavní držitelé; ke známým patří druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Ve druhé polovině 15. století přešel hrad Kašperk do držení významného rodu Šternberků ze Šternberka. S blížícím se koncem 16. století hrad postupně ztrácel svůj původní význam, na jeho pravidelnou údržbu se již prostředků nedostávalo, hrad chátral. Královská komora začala rozprodávat kašperské panství. Nakonec v roce 1616 odkoupilo již zpustlý hrad Kašperk nedaleké Město Kašperské Hory, které je vlastníkem i provozovatelem hradu Kašperk i dnes. Výnos Ferdinanda III. o boření hradů z roku 1655 naštěstí nebyl kašperskohorskými, kteří zříceninu používali jako zdroj stavebního materiálu, proveden. Ve 20. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí započatou již před druhou světovou válkou. Hrad Kašperk je vzorovou ukázkou hradní architektury z období krále Karla IV. Obytný palác je vklíněný mezi dvě hranolové věže. Do dnešních dnů se dochovalo opevnění, část předhradí, palác s věžemi a západní brána se zbytkem původní cihlové helmice. Na hradě je též stálá expozice dějin a stavebního vývoje hradu, sochařství a malířství doby Karla IV. a Václava IV., těžba zlata v oblasti Kašperských Hor a archeologické nálezy z Kašperku z okolí.