Jedním z expozičních míst Jihomoravského muzea ve Znojmě je i bývalý klášter minoritů. Z původního gotického kláštera z poloviny 13. století, v němž byl po bitvě na Moravském poli v létech 1279 – 97 pohřben český král Přemysl Otakar II., se dochovala část gotického ambitu a torzo chrámové zdi. Od konce 40. let XX. století slouží účelům muzea, které bylo založeno roku 1878 jako jedno z nejstarších na jižní Moravě. Jsou zde uloženy bohaté přírodovědné, archeologické i historické sbírky a umístěna odborná pracoviště. Ve stálých expozicích je prezentován výběr ze sbírek živé přírody, neživé přírody, archeologie, kovářství a unikátní sbírky orientálních zbraní.   Popis expozice Živá příroda Znojemska  -  snaha představit návštěvníkům přírodu regionu v co největší pestrosti organismů i typů přírodního prostředí Neživá příroda Znojemska - přibližuje procesy utvářející v čase měřeném na stovky milionů let ,,kamennou tvář" přírody a vztahy mezi organickými a anorganickými složkami životního prostředí Archeologie na Znojemsku - ucelený obraz o pravěkém, raně historickém a středověkém osídlení jižní a severozápadní Moravy Černé řemeslo - prezentuje výrobky kovářů a zámečníků od konce 16. do 2. pol. 19. století. Jsou zde vystaveny vývěsní štíty, tepané mříže a náhrobní kříže, podkovy, zvony a další předměty Orientální zbraně - zbraně pocházejí ze zemí bývalé Osmanské říše, Persie, Indie, Číny, Japonska a Indonésie. Jde o zbraně historické, kterých se v zemích jejich původu přestalo užívat v průběhu 19. století, kdy zde byly postupně nahrazovány moderními zbraněmi evropského typu. Jsou cenné především vysokou úrovní jejich uměleckořemeslného zpracování  

Třetí největší šumavské jezero co do objemu i plochy je Plešné jezero nacházející se ve výšce 1090 m.n.m. Plocha jezera je 7,48 ha s objemem zadržované vody 617.000 m3. Největší hloubka jezera je 18,3 m. Josef Rosenauer zatěsnil přirozenou morénu jezera, navýšil ji hrází o výšce zhruba 2,5 m, do které zabudoval výpustná stavidla. To umožnilo regulovat vodu v jezeře, které se stalo hlavní zásobárnou vody pro plavbu dříví ve Schwarzenberském kanále. Bylo z něj možno regulovaně vypustit na 177.000 m3 vody. Tato zásoba umožňovala vypouštět 2.700 m3 vody po dobu 60 hodin nebo 700 m3 po dobu 250 hodin. Za jezerem vystupuje strmá cca 220 m vysoká skalní stěna. Od roku 1876 se na stěně nad jezerem tyčí 14,5 m vysoký pomník básníka Adalberta Stiftera. Pod jezerem se nachází moréna, kamenné moře tvořené hrubozrnnou (pleknštejnskou) žulou, zasahující až 150 m pod jezero.

Za zakladetele kostela sv. Václava je považován vévoda Mikuláš II. Opavský. Jako dominikánský kostel byl vysvěcen roku 1336. V letech 1732-1735 prošel barokní přestavbou.Trojlodní bazilika je vyzdobena freskami ze života sv. Václava. Při kostelu se nachází gotická kaple sv. Dominika s části dochovanými gotickými freskami. V současné době slouží jako koncertní a výstavní síň. lokalizace: Opava – Pekařská ul.               přístup: exteriér – volný; interiér - příležitostně               turistické značení: NE                      hromadná doprava: MHD                  parkování: v blízkosti centra (placené zóny)

Nedaleko zámku při centru obce Blatná stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní gotický kostel byl vystavěn na místě původního románského kostelíka z konce 13. století. Dnešní stavba gotického kostela byla vysvěcena roku 1515 a v této podobě se víceméně dochovala dodnes bez výraznějších přestaveb. Dvoulodní kostel je osvětlen vysokými okny se bohatou kružbou. Z původního románského kostelíka se zachovala sakristie, které je také sklenuta křížovou klenbou. Presbytář má klenbu síťovou a loď sklípkovou klenbu hvězdového vzorce podepřenou třemi štíhlými sloupy. Vyzdoben byl 13 barokními oltáři, z toho hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází z roku 1744. Významné náhrobní kameny byly přesunuty z podlahy do zdí. V areálu kostela stojí kaple sv. Michaela (dnes Boží hrob) z roku 1515 a ambity se šesti arkádami vystavěné roku 1764. V popředí při kostele stojí ještě barokní zvonice vystavěná v roce 1723, pseudogoticky upravená roku 1835.