Zbytky kdysi malé rozhledny se nacházejí jihozápadním směrem od Slatiňan v blízkosti vrchu Hůra v lokalitě nazývané také Na Chlumu. Byla jednou zde dvou rozhleden postavených na přelomu 19. a 20. století majitelem zdejšího panství knížetem Františkem Josefem Auerspergem. Tento kníže si liboval v budováních romantických stavbiček a je i stavebníkem miniatury hradu zvaný Kočičí hrádek, nacházející se v lese nedaleko zámku. Obě byly postaveny z neopracovaných kmenů a větví. Zde stojící pak ještě měla kamennou podstavu. A právě jen tato podstava se do dnešní doby zachovala, dřevěná část podlehla zubu času, stejně tak jako druhá rozhledna nacházející se na tzv. Jelení hlavě poblíž zříceniny hradu Práčova. Ta byla totiž celá ze dřeva a tak se do dnešní doby z ní nedochovalo nic. Zde se pak snad v brzké budoucnosti podaří znovuobnovení rozhledny o kterém se uvažuje. Ke zbytkům rozhledny je volný přístup.

Na samém vrcholu rozeklaného skalnatého hřebenu se tyčí válcová věž hradu Frýdštejna. V pískovcových skaliscích pod ní je vytesáno několik místností, z nichž jedna prý sloužila jako kaple, jiná jako obilnice. Časté střídání majitelů Hrad vznikl někdy v první polovině 14. století. Zprávy o jeho zakladatelích se nedochovaly. Není ani známo, kdy jej získali páni z Dražic, připomínaní jako držitelé blízkého okolí v 60. letech 14. století. Na přelomu 14. a 15. století měnil hrad často své majitele. V husitských dobách zde vládl katolicky smýšlející vladyka Bohuše z Kovaně, který do Lužice podával zprávy o vojenském dění v Čechách. Proto roku 1432 oblehlo Frýdštejn husitské vojsko. K jeho dobytí nedošlo, neboť Bohuše učinil s obléhateli smlouvu, že nebude táborům více škodit. Později dokonce přestoupil na husitskou stranu a roku 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy. Od konce 15. století se v držbě hradu vystřídalo opět několik majitelů. Roku 1547 bylo zdejší panství zabráno Vartenberkům pro účast ve stavovském odboji a král Ferdinand je věnoval Janu z Oprštorfu, jenž ke svému titulu připojil též přídomek „zum Freidenstein“. Od té doby začal neobývaný hrad chátrat a roku 1591 je zmiňován jako pustý. V době třicetileté války byly hradní prostory útočištěm uprchlíkům a zběhům z armád bojujících v okolí. Malebnou zříceninu koupil roku 1892 od tehdejších majitelů, knížat Rohanů Okrašlovací spolek v Turnově. Od něho převzal Frýdštejn roku 1894 Klub českých turistů. Snad i díky této obětavé práci členů KČT z přelomu 19. a 20. století, můžeme hradní zříceninu Frýdštejna zhlédnout i dnes v plné kráse. Mohutná válcová věž Jádrem hradu je vysoký skalní pařez, tyčící se strmě nad potočním údolím. Na severní straně vrcholu je převýšen dvěma skalními bloky. Na vyšším bloku, byla vybudována kulatá hláska s cimbuřím. Její výška činí 15 m, objem základového zdiva 9 m, kamenné zdi jsou silné minimálně 2 metry. V horních patrech věže byly dvě světničky, přístupné po dřevěných schodech a pavláčce, směřujících ke dveřím umístěným ve výšce asi 5 metrů. Na věž navazují z obou stran hradební zdi, opatřené původně dřevěným ochozem. Nejvíce oslaben byl hrad ze severu, proto byl asi v těchto místech příkop a hradba. Někde v této zdi bývala i brána s padacím mostem. Odtud vedla cesta k první bráně úzkého schodiště mezi skalními bloky. Schodiště kudy stěží prošel jeden člověk, bylo střeženo velmi pečlivě. Na jeho vrcholu byla druhá brána. Do průchodu byla také vyvedena okénka skalních světniček umístěných v obou severních blocích. Dnes se po tomto schodišti vchází do hradu. Do světniček se dalo vejít po schodech z nádvoří. V bloku s ochozem byla třetí světnička, obklopená skalními sedátky. Nejvýchodnější ze světniček, umístěná přímo pod věží, bývala nazývána kaplí, podle skalního stolu nacházejícího se ve výklenku východní stěny světničky. Soudilo se, že sloužil jako oltář při bohoslužbách. Hradní palác byl umístěn při jihozápadní stěně nádvoří a do dnešní doby se z něj zachovaly jen zbytky zdiva. Bývalo to věžovité stavení, přístupné z nádvoří klenutou brankou vytesanou do skalního bloku. Nejvýznačnejší stavbou jižního předhradí byla mohutná věž, dnes polozřícená, v níž byla původně studna. K ní se od severozápadu přimyká skalní sklep, zvaný „pivovar“. Na západním předhradí pravděpodobně stály hospodářské budovy, nutné k provozu hradu. Byly tu asi stáje, kovárna, možná i kolna, postavené vesměs ze dřeva. Tipy na výlet Hradní zřícenina Frýdštejn je přístupná v sezoně. Její návštěvu je ideální spojit s výletem z Malé Skály, přes zříceninu Vranov-Pantheon a zakončit den výhledem z krásné rozhledny na Kopanině. Na Malé Skále najdete také zámek Malá Skála. Nedaleko odsud je zříceninu hradu Frýdštejn. V Turnově můžete navštívit chrám Narození Panny Marie nebo Dlaskův statek. Ubytovat se můžete v Turnově.

Hranická propast je nejhlubší propastí ve střední Evropě, první písemné zmínky o ní pocházejí ze 16. století. Propast vznikla tím, že část toku Bečvy se zanořuje asi o pět kilometrů výše přes štěrkové dno a puklinami ve vápenci do hloubek okolo 700-1000 m. Zde naráží na tvrdé dno a z rozpukaných hornin vystupuje CO2 (oxid uhličitý). Teplý oxid uhličitý proplyňuje přicházející vodua vytváří z ní slabou kyselinu uhličitou (kyselka). Ta hlodá a rozpouští vápenec mnohem více než běžná dešťová voda. Teplé proplyněné kyselky vystupovaly podle puklin a vytvořily tak propast. Její největší naměřená, ale neověřená hloubka je 329,5 m. Sonda zatím dosáhla hloubky 274,5 m. Odborníky je její hloubka odhadovaná až zhruba okolo 700 m. Na skalách okolo roste vzácný jelení jazyk celolistý, hnízdí tu kavky, poštolky a krkavci. Pohled do propasti je pouze od zábradlí vedoucí okolo její hrany. Kousek do nitra vede sice betonové schodiště, sem je ale vstup zakázán. K propasti vede turisticky značená cesta buď z města Hranice na Moravě a nebo od železniční stanice Teplice nad Bečvou. Zde u nádraží se také nachází parkoviště sloužící pro návštěvníky blízké Zbrašovské aragonitové jeskyně (placené) a nebo lze parkovat ve městě.

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.