Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Vrchol za Lucemburků Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku, nechal hrad Žebrák vystavět pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15. století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV. a zejména požár z roku 1532. V polovině 16. století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Dispozice hradu Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV. V blízkosti můžete také navštívit hrad Točník nebo barokně-klasicistní zámek Hořovice. Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích.

Autorem sochy je Jeroným Kohl, který ji vytvořil roku 1708. Na prostém hranolu stojí postava sv. Mikuláše Telentinského, světce a řeholníka, který jako osmnáctiletý vstoupil do řádu augustiniánů a hned proslul svými zázraky a uzdravováním nemocných. Zde je znázorněn jak podává chléb chudým, vedle něj je andílek. Koš chleba je atributem světce, který proslul jako dobrodinec chudých. Socha vznikla na objednávku augustiniánů od sv. Tomáše. Na desce pod sochou je nápis: DIVO NICOLAO DE TOLENTINO PRODIGIOSA SANGVINIS EMANATIONE PANEQVE BENEDICTO MIRACULA CONTINUA PATRANTI (SACRVM) - Svatému Mikuláši Tolentinskému, jenž ze zázračně vytrysklé krve a z požehnaného chleba stálé zázraky činil. Od roku 1969 je zde kopie od sochaře Jana Jiřikovského. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě.

Viniční sloup se sochou sv.Václava stál původně u budovy strážnice ve středu Křížovnického náměstí. Byl přemístěn na nároží kostela sv.Františka z Assisi. U paty sloupu jsou dlažební kameny, které byly na původním Juditině mostě.

Kostel Nejsvětější Trojice s klášterem - Slaný.