Rozsáhlé zříceniny zajímavého skalního hradu Valečov jsou jednou z dominant západní části Českého ráje. Jeho charakteristická silueta na pískovcových skalách u obce Boseň náleží k dominantám okolí Mužského. Valečov je spíše výjimkou mezi názvy hradů v Českém ráji, neboť většina tehdejších hradů nese název německý. Páni na Valečově Přesná doba založení hradu není známa. První písemné zprávy o jeho majitelích jsou z let 1316 – 1318, takže pravděpodobně jeho zakladateli byli místní šlechtici, kteří jméno hradu užívali ve svém predikátu. Hrad byl v té době pravděpodobně jen dřevěný a z části vytesaný do skály. Nejznámější příslušníky tohoto rodu představují Bernard a Bartoš z Valečova, významní husitští hejtmané a přátelé Jana Žižky z Trocnova. Nejkritičtější okamžiky přišly pro Valečov roku 1439. Tehdy se jej lstí a zradou zmocnil Jindřich z Vartemberka a Valečov byl vypálen. Valečov byl v rozvalinách až do pol. 15. stol., kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil. V té doby bylo také vybudované podhradí s kamennými hradbami a hospodářskými budovami. Předhradí sloužilo jako zimoviště vojska. Páni z Valečova zde sídlili až do vymření rodu v roce 1481 a poté hrad rychle střídal majitele.  V 16. století byl hrad dokonce rozdělen mezi dva majitele. Bylo to po smrti Jiřího Vančury z Řehnic, kdy bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda. Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Palácové jádro ztratilo svůj pevnostní charakter a hrad sloužil jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství. Tento stav trval i za dalších majitelů Kapounů ze Svojkova, jímž hrad roku 1622 císař zkonfiskoval. Tímto aktem Valečov ztratil rezidenční funkci, známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna ho pak připojil k nedalekému Mnichovu Hradišti.  Poté hrad pustl a sloužil jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu.  Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c. k. okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892. Největší skalní hrad Pro stavbu hradu bylo výhodně využito přírodní konfigurace pískovcových skalních útvarů.  Kromě jádra a dvou předhradí k němu náležela ještě zvláštní, rozsáhlá opevněná část s množstvím obytných objektů, z velké části vytesaných v měkké skále.  Tyto pukliny sloužily také jako pomocné prostory - vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a komunikace. Valečov s tak představuje nejrozsáhlejší a nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách, doplněný i o zděnou zástavbu. Jeho jádro, přes nesporné ovlivnění jedinečnou terénní situací, zjevně navazuje na hrady s palácem jako hlavní obrannou a obytnou stavbou. Valečov se nachází na Zlaté stezce Českého ráje a jeho návštěvu lze spojit s nedalekým zámkem Mnichovo Hradiště či s dalším velmi zajímavým skalním hradem Drábské Světničky. Ubytování jistě najdete v Mnichově Hradišti.

Nová budova divadla Minor ve Vodičkově ulici(prostor bývalého kina Skaut) byla otevřena roku 2001 a v dalším roce získala prestižní ocenění Stavba roku 2002 a cenu primátora hlavního města Prahy. K nejzajímavějším akcím pořádaným v Divadlo Minor je dvoudenní Přehlídka sólové tvorby pro děti. 

Vrch Milá se tyčí asi 10 km severně od Loun. Na stěnách čedičové vrchu vysokých až 20 metrů můžeme vidět typickou sloupcovitou odlučnost čediče. Oblast vrchu je chráněným územím, roste zde teplomilná květena a vyskytuje různí živočichové. Z vrcholu přístupném turisticky značenou cestou je výhled do okolí.

Betlémská kaple byla postavena v letech 1391 – 1394 díky okruhu posluchačů Milíče z Kroměříže. Významný podíl na jejím založení měli také královský dvořan Hanuš z Mühleimu a staroměstský konšel Kříž, který pro stavbu věnoval svou zahradu se sladovnou, která byla přestavěna na dům pro kazatele. Pro stavbu kaple byla využita i část veřejného prostranství se studnou, která se dochovala v kapli a část hřbitovního pozemku, který náležel k bývalému farnímu kostelu sv. Filipa a Jakuba. Pozůstatky kostela z 12. století byly objeveny při archeologickém průzkumu. Pozůstatky hřbitova připomínají do dnes patníky na chodníku před kaplí. Místo, na kterém kaple stojí, se nazývalo Skalsko. Betlémská kaple je nejvíce spojena s působením mistra Jana Husa, který byl za svá učení v roce 1415 upálen v Kostnici. Ten zde kázal v letech 1402 – 1413. Díky jeho kázání, kde kritizoval nespravedlivé poměry, se kaple stala centrem reformního hnutí. Po Husovi, v letech 1414 – 1429 v kapli kázal jeho přítel M. Jakoubek ze Stříbra. V roce 1421 se na kázáních podílel i německý reformátor Tomáš Münzer. V letech 1609 – 1620 patřila kaple jednotě bratrské. V roce 1661 ji zakoupili jezuité a upravili ji na katolický kostelík. Po zrušení jezuitského řádu byla kaple uzavřena a v roce 1786 zbořena. Zrušen byl i přilehlý hřbitov. Z kaple se zachovala pouze sakristie v severovýchodní části a byt správce, kde bydlel i Jan Hus. V letech 1802 – 1804 byla bývalá sakristie připojena k obytným domům. K obnově Betlémské kaple do dnešní podoby došlo až v roce 1950 a to díky iniciativě tehdejšího ministra Gottwaldovy vlády Zdeňka Nejedlého. Podařilo se obnovit a zachovat jeden z významných monumentů českých dějin.  Základní kámen byl položen za účasti pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Ten také ke dni 27.7.1391 vydal zakládací listinu. Kaple měla sloužit výhradně kázáním v českém jazyce a v dobách své největší slávy pojala až 3.000 věřících. Prvním kazatelem se stal Jan Protiva z Nové Vsi. Nejslavnějším kazatelem v historii kaple byl mistr Jan Hus tady kázal i sedmkrát denně, což byl slušný řečnický výkon. Jak vidno při Betlémské kapli, v prostoru dnešního náměstí býval i malý, plnou zdí ohrazený hřbitov s vjezdem. V jeho jihozápadním rohu byla jednopatrová zvonice, zcela jistě se zvonem umíráčkem. Hřbitov byl zrušen v roce 1786 a dnes jeho někdejší půdorys zhruba naznačují sloupky a zádlažba před obnovenou kaplí. Po smrti Jana Husa a následné husitské válce se kaple již ke své někdejší slávě nepozvedla. Koncem 18. století dokonce hrozilo její zřícení, a tak musela být stržena. Naštěstí značná část původního zdiva zůstala zachována v hmotě domu čp. 255, který byl vystavěn na jejím místě. Betlémská kaple byla s použitím původního zdiva a podle starých plánů a dobových ilustrací obnovena až v 50. letech 20. století, včetně domu kazatelů a se světnicí, kde pobýval Mistr Jan Hus.