Židovský hřbitov v Hranicích je další vzpomínkou na existenci židovské komunity v tomto městečku. Najdeme ho v ulici Zborovské, severovýchodním směrem od synagogy. Je pravděpodobné, že byl založen v polovině 17. století, nejstarší náhrobek s čitelným nápisem je z roku 1686. K pohřbívání byl využíván až do roku 1956. Hřbitov sloužil k pohřbívání židů nejen z Hranic, ale i z Potštátska, Oderska, Novojičínska, Valašskomeziříčska a Vsetínska. Odhadem se na hřbitově v Hranicích uskutečnilo jen v průběhu 19. a 20. století přibližně 1000 pohřbů. Dochovalo se asi 676 stél, některé už jen jako torza. Je zde pohřben například bratr Sigmunda Freuda, Julius. V roce 1989 měl být hřbitov zdemolován městským úřadem, ale likvidace byla pozastavena.

Římskokatolický poutní kostel Panny Marie stojící na vrchu Chlumek je výraznou dominantou obce Luže. Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů je jedním z nejvýznamnějších poutních míst ve východních Čechách. Byl vystavěný na čedičovém návrší „Chlumek“ nad obcí Luže v letech 1690-1695. Poutní místo založila hraběnka Marie Maxmiliána Eva Terezie Hieserlová, která od svého umírajícího bratra Františka Eusebia získala milostný obraz Panny Marie Pomocné, tzv. Pasovské, který uložila v kapli hradu Košumberk. Obraz ovšem budil značný zájem prostého lidu a tak nechala hraběnka na nedalekém vyvýšeném místě zvaném Chlumek postavit v letech 1667–1669 poutní kapli s ambitem. O nové poutní místo se starali jezuité z královéhradecké koleje, kteří si postavili jihovýchodně od kaple svoji rezidenci. Brzy přicházeli poutníci v tak hojném počtu, že se hraběnka rozhodla vystavět rozlehlejší poutní areál. Nový chrám byl navržen italským architektem Bernardem Minelli z Hořic. Po smrti fundátorky, hraběnky Marie Maxmiliány, se výstavby ujal Pavel Ignác Bayer, který původní plány pozměnil. Výstavby se jako polír účastnil i později známý architekt G. B. Alliprandi. Na vnitřní výzdobě se podíleli řezbář J.F.Pacák a malíř J.J.Heintsche. Kostel je jednolodní stavba s bočními kaplemi a emporami, s bazilikálním osvětlením lodi, užším presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Prostor presbytáře vyplňuje pozoruhodná zděná Mariánská kaple, která je zaklenutá kupolí s lucernou. Zde se uchovává uctívaný milostný obraz Panny Marie Pomocné. O tomto obrazu uváděla sama zakladatelka, že jde o kopii originálu L. Cranacha z Innsbrucku, kterou údajně namaloval týž malíř, který pořídil i kopii uctívaného obrazu v Pasově. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb a o poutích. Prohlídku kostela je také možno domluvit předem se správcem Lužské farnosti.

Nedaleko Ústí nad Labem v malebné krajině je možné objevit zříceniny hradu Blanska. Tyčí se nad stejnojmennou osadou, nedaleko obce Mírkova a dříve se mu říkalo Blankeštejn. Historie hradu Hrad Blansko byl postaven někdy na sklonku 14. století, protože je poprvé výslovně uveden v r. 1401 v přídomku Václava z Vartemberka. Majitel byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Tato skutečnost předurčila hradu poměrně bouřlivé a událostmi nabité první roky jeho existence.  Proto se Václavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami na jaře roku 1402 zmocnili i hradu Blanska. Tento stav trval sice jen krátký čas, ale po smrti Václava z Vartemberka rok 1407 boje o Blansko pokračovali. Majitel je sice neznámý, ale zřejmě se opět rekrutoval z řad odpůrců Václava IV. a boje o něj pokračovaly. Po smrti krále se dostal, podobně jako další hrady té oblasti, do rukou míšeňských vévodů, kteří si tak upevňovali na české straně Krušných hor svůj vliv. Ovšem přítomnost míšeňských měla jen epizodní trvání. Blansko se opět navrátilo do rukou Vartemberků, kteří jej drželi i po skončení husitských bouří. Na horké hranici se Saskem a Lužicí musel několikrát osvědčit pevnost svých hradeb. Posledním Vartemberkem, který Blansko vlastnil, byl Jan. Po něm v r. 1527 získal hrad Jindřich z Buenau a jeho synové Rudolf a Guenter. S nimi vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Hrad sám byl na počátku 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, kterému patřilo mnoho okolních obcí. Buenové hrad sice ještě renesančně upravili, ale v průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován a příležitostně využíván jako vězení. Po třicetileté válce jeho pustnutí už nic nebránilo. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. Obytné a hospodářské budovy se zřítily, kamene z nich bylo použito k úpravě nádvoří a přístupu do něho. Tipy na výlet Na výlet se můžete vypravit do okolí Ústí nad Labem nebo do města samotného. Přímo ve městě můžete navštívit zoo, prohlédnout si Muzeum města nebo vystoupit na Erbenovu vyhlídku. V okolí najdete třeba Váňovský vodopád, skálu Milenci nebo hrad Střekov. Ubytovat se můžete přímo v Ústí nad Labem.

Rozhledna na Klínovci (1244 m) je nejvýš položenou rozhlednou Krušných hor. Je to 24 metrů vysoká osmiboká věž, která spatřila světlo světa roku 1884. Historie dalekých výhledů z Klínovce je však mnohem delší. Ještě předtím než se o její stavbu zasloužili členové jáchymovské sekce Krušnohorského spolku, zde stály tři vyhlídkové stavby. Nejprve zde byla postavena dřevěná pyramida, a to v roce 1817. Blízkost Karlovarských lázní, jejichž hosté si rádi vyjeli na vrchol Klínovce kočárem, přivedla dva jáchymovské občany, poštmistra Floriána Makasyho a hostinského Petra Weigla, k myšlence postavit zde vyhlídkový gloriet. Stalo se tak roku 1838. Gloriet k vyhlídkám využívali návštěvníci Klínovce do roku 1868, tehdy vyhořel. Roku 1880 byl v Jáchymově založen Krušnohorský okrašlovací spolek. Hned při své první schůzi, si jeho členové naplánovali výstavbu nové rozhledny na Klínovci. Peněz neměly nazbyt a tak se museli spolehnout na případné dárce. Aby jim ukázali, že to myslí se stavbou kamenné rozhledny vážně, postavili během jednoho týdne v roce 1880 jednoduchou dvoupatrovou dřevěnou věž. Vydržela zde tři roky. Během té doby členové spolku nelenili. Pořádali sbírky, řešili pozemkové otázky a připravovali projekt. Jeho realizace se chopil stavitel Josef Peter z Kadaně. Slavnostní otevření, během něhož byla rozhledna pokřtěna jménem císaře Františka Josefa I., se konalo 3. Srpna 1884. Byla to osmiboká kamenná rozhledna s krytou zasklenou vyhlídkovou plošinou a s ochozem, za niž spolek zaplatil 4300 zlatých. Obliba Klínovce rostla, navštěvovalo jej čím dál více turistů. Proto zde roku 1893 vyrostl malý hostinec, později nahrazený současným komplexem budov. Významným pro Klínovec byl rok 1908, kdy se v prostorách objektu konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří.  Velkou slávou pro vrchol Klínovce byl rok 1908. Tehdy se zde konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří. Při té příležitosti vznikla rozlehlá hala s kazetovým stropem a erby krušnohorských měst. Z výstavní haly se stala restaurace a centrum nového objektu, otevřeného v roce 1927. Po požáru v roce 1929 proběhla další dostavba. Posledním významným zásahem do podoby Klínovce byla stavba 80 metrů vysoké televizní věže. V dobách socialismu celý objekt katastrofálně zchátral a uvažovalo se o jeho strhnutí. K tomu naštěstí nedošlo. Ovšem ani společenské změny, které přinesl rok 1989, situaci příliš nezlepšily. Na lepší časy se snad začalo blýskat v roce 2003. Tehdy se objekty na vrcholu staly majetkem obce Boží Dar a začala se připravovat generální rekonstrukce. Nezbývá než doufat, že rozhledna bude opět brzy přístupná a její návštěvnici si budou moci prohlédnout celé pásmo Krušných hor od Komářího vrchu po Děčínský Sněžník, v další řadě hor pak postupně od jihozápadu k severovýchodu Český les, Slavkovský les, Doupovské hory a České středohoří.