Kostel Nejsvětějšího srdce Páně se nachází na severním okraji centra města při Horním náměstí. Cihlový kostel byl vystavěn v letech 1930-1931 podle plánů Josefa Zasche. Stavba je trojlodní obdélná s příčnou lodí a hranolovou věží. V bočních lodích se nacházejí tribuny. Hlavní oltář zdobí bronzová socha Krista, boční oltář pak mramorová socha Piety. Kostel slouží jak bohoslužebným účelům tak pro pořádání koncertů.

ako nevelká osada vznikly Dolní Chabry již v raném středověku. Našlo se zde několik kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jejichž stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Poprvé se ves připomíná v roce 1092 v listině Konráda Brněnského. Listina tu uvádí poprvé Chabry jako „ves Chrabercych" kterou Konrád Brněnský daroval Ostrovskému klášteru. Ostrovský klášter je založen roku 999 Boleslavem II. Někdy na přelomu 11. a 12. století tu vzniká rotunda, později přestavěná na dnešní kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Další nezpochybnitelná zmínka o Chabrech je z roku 1273 v listině papeže Řehoře X. pro Strahovský klášter. Ta uvádí Chabry jako jejich majetek. V roce 1397 privilegium krále Václava IV. potvrzuje jejich vlastnictví. V roce 1436 zastavuje císař Zikmund Chabry Starému Městu. Samotný dvůr se vrací Strahovskému klášteru. V první polovině 16. století se poprvé Chabry dělí na Horní a Dolní. Od poloviny tohoto století se pak na řadu let opravdu oddělily a byly na sobě zcela nezávislé. Každá měla svého rychtáře a většinou i jinou vrchnost. V roce 1634 byly Dolní Chabry protestantským Černhausům zkonfiskovány a dány Albrechtu z Valdštejna. Posléze v roce 1639 jim byly navráceny. V roce 1651 kupuje Dolní Chabry hrabě Jan Hartvik z Nostic, který je pak po 11 letech prodává Starému Městu pražskému. V roce 1719 se opět obě dosud nezávislé obce Horní a Dolní Chabry spojují v jednu. V roce 1968 se obec Dolní Chabry stává součástí hlavního města Prahy a dnes je MČ Praha – Dolní Chabry součástí správního obvodu Praha 8.

Bývalé loupežníkovo sídlo a nyní jen skromné pozůstatky strážního hradu Hus se nacházejí asi 7 km jihozápadně od okresního města Prachatice. Přímo na hrad na skalnatém ostrohu nad říčkou Blanicí turistu zavede turistická značka, nejbližší obce se nazývají Blažejovice a Křišťanovice. Historie hradu Strážní hrad v místech zvaných „Na husi“ postavili čtyři bratři z Janovic na základě povolení krále Jana Lucemburského z roku 1341. Hrad měl chránit okolo vedoucí Zlatou stezku a v případě potřeby měl panovník právo jej využít při napadení této oblasti nepřítelem jako svůj opěrný bod. V 60. letech 14. století král hrad získal do svých rukou a dosazoval na něj své purkrabí. Jedním z nich byl stoupenec husitů Mikuláš z Pístného, který se později stal i zástavným držitelem hradu a psal se po něm „z Husi“. Roku 1420 Mikuláš zemřel a hradu se ujal další husitský přívrženec Jan Smil z Křemže, velký nepřítel svého souseda, katolického pána Oldřicha z Rožmberka. Jejich spor skončil zajetím Jana na hradě Krumlov a jeho úmrtím po pětiletém věznění. Opuštěného hradu se zmocnil protřelý loupeživý rytíř Habart Lopata z Hrádku a počal ohrožovat okolí. Byl natolik nebezpečný, že musel být jeho hrad dobyt zemskou hotovostí a následně rozbořen. Stalo se tak roku 1441. V roce 1491 je hrad nazýván zříceninou. Podoba hradu Konkrétní podobu hradu doposud neznáme, z hradu se do dnešních dnů dochovalo jen několik střepů zdiva. V jádře se pravděpodobně nacházela mohutná obytná věž a do hradu se vcházelo věžovitou branou. V předpolí hradu jsou dochované pozůstatky obléhacích prací z roku 1441. Zřícenina hradu je volně přístupná. Po okolním kraji se můžete rozhlédnout například z rozhledny Libín u Prachatic. V Prachaticích také najdete výběr ubytování. Navštívit můžete také nedaleké Volary, kde je i krytý plavecký bazén. M.K.

Muzeum za dobu své existence využívalo hned několik míst pro uložení a vystavení sbírek. Na místě současné budovy muzea stávala původně střelnice. Muzeum zde sídlí or roku 1919. Původní střelnici dnes připomíná domovní znak v průčelí - foto a také nově vytvořené střelecké terče za budovou muzea, dnešní letní zahrádka restaurace. Stálá expozice Litovelská řemesla první poloviny 20. století.