Dalším zástupcem Jihomoravského kraje na Seznamu UNESCO je překrásný Lednicko-valtický areál. Na ploše 283,09 km2 se nachází kulturní krajina, která je kvalitou, rozsahem a měřítkem nejvýznamnějším krajinářským dílem České republiky a je ojedinělá i ve světovém měřítku. LVA - zahrada Evropy V průběhu staletí zde rodina Lichtensteinů vytvořila krajinářské a architektonické dílo, které je považováno za nejrozsáhlejší uměle, tj. lidskou rukou, vytvořené území v celé Evropě. Kromě obou zámků je zde k vidění krajina protkaná soustavou rybníků, lesů, parků i zemědělské krajiny, alejemi stromů, v dálkových pohledech se uplatňují romantické stavby a pavilony. Mikroregion Lednicko-valtického areálu je vzdálen 50 km jižně od Brna. Na jihu sousedí s Rakouskem, na západě s Chráněnou krajinnou oblastí Pálava. Na severu a východě tvoří volnou hranici areálu řeka Dyje. Panství Lichtenštejnů Nejvyhledávanějšími turistickými cíli jsou samozřejmě oba zámky Valtice a Lednice. Jsou mezi sebou spojeny lemovanou Bezručovou alejí z roku 1715. Historie areálu začala ve 12. století kdy tu rod ze Seefeldu vybudoval mohutný pomezní hrad, v jehož podhradí vzniklo právě město Valtice. Předpokládá se, že Valtice byly povýšeny na město mezi roky 1192-1227. V příštích stoletích změnilo panství několikrát svého majitele. Ale v roce 1387 získávají podíl Lichtenštejnové, a tak také začíná dlouhá éra jejich působení ve Valticích. Hrad několikrát přestavěli a v 16. století renesančně upravili na manýristický zámek. Za třicetileté války byl zámek těžce poškozen švédskými vojsky. Později byly poničené objekty kompletně přestavěny do současné podoby - na barokní rezidenci. Přestavba trvala do roku 1730. Lednice - zámek jako z pohádky Na místě zámku Lednice původně stála stará gotická tvrz, připomínaná již roku 1222, kterou markrabě Přemysl daroval Liechtenštejnům. Zámek poté prošel renesanční i barokní přestavbou. Ovšem současná podoba zámku Lednice je výsledkem novogotické přestavby, která proběhla ve stylu tudorské gotiky v 19.století. Část barokního zdiva sice zůstala zachována, ale nový vzhled fasády byl doplněn o řadu přístaveb a nových prvků, jako jsou cimbuří, balkóny, arkýře, komíny a věžičky. Romantický novogotický vzhled získaly také interiéry s vynikajícími ukázkami bohaté řezbářské výzdoby. Za zmínku stojí především pozoruhodné, šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Zámecký areál v Lednici doplnily honosné budovy raně barokní jízdárny, minaretu a skleníku podle vzoru londýnské zimní zahrady. Konečnou podobu získal Lednicko-valtický areál v 19. století v období romantismu. V anglickém parku byla vybudována řada romantických staveb, jako například Apollónův chrám, obelisk a Rendes-vous nebo empírový Chrám tří Grácií. Zejména minaret svou přítomností vzbuzuje údiv návštěvníků. Alois Liechtenstein chtěl původně postavit kostel, ale nezískal od obce pro jeho stavbu pozemek a tak se rozhodl ze vzdoru vztyčit na svém pozemku symbol islámu. Jde o nejstarší dochovanou rozhlednu na našem území a zároveň nejvyšší stavbu tohoto typu v neislámské zemi. Lednicko-valtický areál má ale mnoho dalších lákadel. Nabízí mnoho výletů pěšky i na kole. Takzvané Lichtenštejnské stezky jsou dlouhé víc než 90 km. Krásným zážitkem je rovněž projížďka lednicko-valtickým areálem na loďce po řece Dyji. Procházka kolem unikátní soustavy lednických rybníků. A pro milovníky vína je ve Valticích, hlavním městě vína, připravena Naučná vinařská stezku.

Nádrže a kanály začaly vznikat díky rostoucí spotřebě vody pro pohon důlních strojů. Stejný důvod byl i pro vznik Blatenského příkopu (kanálu) u Horní Blatné v letech 1540-1554, autorem zdejší stavby byl Stephan Lenk. Blatenský příkop začíná asi dva kilometry západně od Božího Daru při silnici vedoucí z této obce do Horní Blatné. Svéděl vodu k báňským provozům a ústil do Blatenského potoka při Horní Blatné. Stavba je dlouhá 20 km, široká až 2 m a po obou stranách ji tvoří náspy až dva metry vysoké osázené na mnoha místech smrky, doplněn stavidly, hrázemi a přepady pro jeho regulaci. Napájen potokem Černá a vodou z božídarskými rašeliništi. V zimě aby nezamrzla voda byl zakrýván větvemi a dřevěnými prkny. Svůj význam ztratil po ukončení těžby v 19. století a zarůstal. V současné době je funkční a snaha o zachování této technické památky.

Areál baťových závodů se nachází severně od páteřní třídy Tomáše Bati, při příjezdu k centrum města od Otrokovic. Dominantou tohoto areálu je Baťův mrakodrap, označovaný také jako Správní budova č. 21. První továrny zde vyrostly již v roce 1906, neměly však ještě typické prvky baťovské architektury. To přišlo až s přestavbou továrny v roce 1924. Staré budovy byly postupně nahrazeny novými. Základem se stal modul 6,15 x 6,15 m. Železobetonový skelet pak byl vyzděn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Objekty byly následně řazeny šachovnicově do větších souborů a vzájemně dopravně propojeny. Úpadek Svitu nastal po revoluci během 90. let 20. století, kdy nemohl konkurovat dovozem levných bot z Východu a také jeho zadluženost a špatně zvolená strategie.

Na nevysokém vrchu Semenec (439 m), který se zvedá nad severním okrajem Týna nad Vltavou, stojí jedna z našich nejmenších rozhleden. Přímo pod ní se stéká Vltava s Lužnicí. Místu se dříve říkalo “Na Spravedlnosti”, podle bývalého popraviště. Už od roku 1922 zde stával dřevěný altánek. Umístili jej zde členové KČT ve spolupráci s okrašlovacím spolkem, který jej zakoupil na zemědělské výstavě pořádané v Týně. V létě 1930 byl pavilon přemístěn na skálu v lese Bedrník. Na jeho místě vyrostla podle návrhu architekta Jaroslava Vojny 7 metrů vysoká betonová rozhledna. Čtyřboká stavba má vyhlídkové patro umístěné ve výšce 5 metrů pod plochou střechou. Vyhlídka byla v roce 2006 zrekonstruována, a všem turistickým zájemcům je volně přístupná po celý rok. A přestože je výhled značně omezen, lze zahlédnout meandr Vltavy, Týn nad Vltavou a jadernou elektrárnu v Temelíně.