Tento romantický kout se nachází nedaleko obce Verneřice v nejvýchodnější části Českého Středohoří. Soutěskou prochází zelená turistická značka.Doposud klidně tekoucí Bobří potok se zde zařezává do čedičového tělesa a vytváří rokli. Jedná se o tvrdou horninu vulkanického typu, určenou jako limburgit. Zhruba na počátku Bobří soutěsky ve směru od Verneřic má potok pravostranný přítok. Ten při svém přítoku do soutěsky vytváří vodopád vysoký přibližně osm metrů. Samotný Bobří potok v soutěsce pak vytváří menší vodopád s třímetrovým skluzem se sklonem menším než 30 stupňů.

Muzeum Hlučínska sídlí na zámku v Hlučíně a bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948, které bylo v roce 1954 přeměněno na muzeum okresní. Jeho činnost byla přerušena delimitací sbírek do Slezského zemského muzea Opava v roce 1962.Činnost Muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Posláním Muzea je shromažďování a ochrana sbírkových předmětů a vytváření, rozšiřování, spravování a evidování sbírek muzejní povahy za účelem jejich prezentace veřejnosti. Muzeum se prezentuje svými krátkodobými výstavami na různé témata, muzejními a vzdělávacími programy, tj. přednáškami, besedami a vydává také odborné a populárně naučné publikace. Vědeckovýzkumná činnost Muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska, jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu.V současné době má muzeum k dispozici dva výstavní prostory. V hlavním výstavním prostoru probíhají tématické historicko-společenskovědní výstavy. V menším prostoru galerie se konají výstavy místních umělců, sběratelů, spolků, sdružení apod. Mimo to pořádá muzeum putovní výstavy. Systematicky probíhá příprava trvalé expozice o hlučínském regionu.Muzeum provozuje informační centrum jehož prostřednictvím poskytuje informace o regionu pro potřeby obcí, turistického ruchu, literatury, umění a dalších kulturních aktivit.  

Na břehu řeky Labe, na okraji stejnojmenného města, stojí renesanční zámek Brandýs nad Labem. Historie zámku Na počátku 14. století nechal Jan z Michalovic postavit tvrz na levém břehu Labe u Staré Boleslavi. Tu marně dobýval i Jan Lucemburský roku 1317. V majetku Michaloviců zůstalo panství až do začátku husitství, kdy o něj načas jako tvrdí katolíci přišli. Panství však znovu získali po roce 1437. Po vymření posledního mužského člena rodu přešlo sídlo na Jana Tovačovského z Cimburka. V 15. století za Tovačovských byla tvrz rozšířena o nový palác a přestavěna na menší gotický hrad. Dodnes se dochovalo velké trojdílné okno s aliančním cimbursko-krajířským a krajířsko-šelmberským znakem v prvním patře nejstarší části objektu. Za údajný odboj zkonfiskoval císař Ferdinand I. Krajířům celé panství. Po roce 1547 se Brandýs stal panstvím České komory a důležitým článkem v řetězu královských statků v Polabí. Habsburkové postupně při dalších přestavbách přeměnili pozdně gotický hrad v reprezentační renesanční zámek s oborou a parkem, v němž byly umístěny různé stavby. Fasády zámku byly vyzdobeny bohatými sgrafity. Přestavby byly dokončeny koncem 16. století. Za Rudolfa II. vznikly pod dohledem Hektora de Vaccani letohrádek a míčovna a tzv. dlouhá pavlač, umožňující přímý přístup do zahrad přes původní příkop v místech starého vstupu do areálu hradu, kde je dodnes také dochována pozdně gotická kulisová brána. Za třicetileté války Brandýs značně utrpěl a byla zničena většina zahradních i hospodářských staveb. V 1. polovině 18. století bylo upraveno předhradí, poté Františkem M. Kaňkou i jádro. Zámek tehdy sloužil jako lovecké sídlo a druhé patro bylo přestavěno na důstojnické byty. Za majetku velkovévodů toskánských v 19. století došlo k částečné regotizaci objektu. Za napoleonských válek roku 1813 se zde sešel císař František s carem Alexandrem I., pruským králem Vilémem III. a vrchním velitelem koaličních armád knížetem Karlem Schwarzenberkem. V roce 1873 byla v romantizujícím slohu přestavěna věž a brána zámku. Po roce 1910 se majitelem Brandýsa stává stát. Od roku 1921 na zámku sídlila Správa státních lesů. Dnes je zámek v rukou města Brandýse nad Labem – Stará Boleslavi a jeho část slouží muzejním účelům. Renesanční zámek Renesanční Brandýský zámek je čtyřkřídlá budova s hranolovou věží a s arkádami v západním křídle nádvoří. Na všech stěnách jsou zlomky několika vrstev figurálních a ornamentálních sgrafit. Expozice zámku dnes představuje výstavu výtvarného umění ze sbírek Okresního muzea Praha-východ. Díky tomu jsou přístupné některé interiéry (zámecká kaple, rytířský sál, vojenské sály, lovecká chodba). V obnovených renesančních sálech jsou pořádány krátkodobé výstavy. Interiér Brandýského zámku dokladuje i období pobytů císaře Karla Habsburského. Za vidění v blízkosti zámku stojí i mnohé městské památky souměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, jako například židovský hřbitov a synagoga, Kaple blahoslaveného Podivena, radnice ve Staré Boleslavi a mnohé další.

Počátky kostela nejsou prakticky známé, založen byl někdy před polovinou 14. století. Ve druhé polovině 14. století byl farním kostelem a jeho patrony byly vladykové sídlící na Loučné Hoře. V roce 1513 kostel vyhořel. Obnoven byl roku 1678, z inventáře roku 1770 je zřejmé že dřevěný kostel krytý šindelem je téměř na spadnutí, dřevo zpuchřelé, vnitřní úprava chudá, pouze nejnutnější bohoslužebné věci, prkenný strop, podlaha bez dlažby, jen z upěchované hlíny atd. Kostel tak byl v roce 1778 od základů postaven znovu a dokončen v roce 1780. Inventář z roku 1825 uvádí velký dřevěný a štafírovaný oltář s oltářním obrazem, kazatelnu z měkkého dřeva, 11 lavic a jiný drobnější inventář. V roce 1837 došlo k další úpravě, kostel byl nově omítnut, uvnutř obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami, vyspravena vazba a střecha pobita šindelem. Následně probíhají další úpravy a opravy, kostel však přesto chátrá a v roce 1927 je již poukazováno na jeho žalostný stav. Pověstná zima roku 1929 jeho stav dále zhoršila. Roku 1934 byly provedeny některé nejnutnější zabezpečovací práce za 11.987 Kč. Dále pak občas probíhaly drobnější opravy. Stavba kostela je usazena na podezdívce z pískovcových kvádrů. Na ní je založena také roubená konstrukce stěn vázaných na zámky. Trámy jsou kladeny tak, aby vytvořily vnější hladký líc. Uvnitř tvoří rozdíly v tloušťce až 5 cm. Použité dřevo je různého druhu. Ve spárách se dochovaly zbytky původní omazávky (jemná hlína s velkým množstvím slámy). Na stěnách se omazávka zajiťovala natlučením tzv. floků (dřevěných kolíčků). Na ni pak byla následně nanesena vrstva vápenné omítky. Vnitřní členění stavby je velmi jednoduché. Západní část lodi vyplňuje hudební kruchta, na kterou se vstupuje dřvěným zalomeným schodištěm, které se obtáčí kolem hladkého dřevěného sloupu. Ve východní části se dochoval jen vyvýšený stupeň z tesaného pískovce s římsovým profilem. Zde byla umístěna chórová přepážka v podobě kuželkového barokního zábradlí, které se nedochovalo. Podlaha je tvořena cihlovými dlaždicemi zvané topinky.Pár metrů od kostela stojí dřevěné zvonice, kterou tvoří čtyři sloupy, mezi nimiž jsou zavětrovací ondřejské kříže a vodorovné rozpěry. Spodní část zvonice má kónický tvar. Ve zvonici se nachází dva velké staré zvony a jeden malý.