Historie zámku První písemná zmínka o zdejším hradu pochází ze 14. století, kdy si rytíř Záviš z Jimlína nechal postavit nad obcí Jimlín tvrz palácového typu. V roce 1453 se tvrze ujal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který se svolením krále Jiřího roku 1465, začal s přestavbou tvrze na honosný zámek. V průběhu přestavby se Albrecht z Kolovrat začal psát jako Novohradský, čím vznikla nejen nová větev rodu Kolovratů, ale i název hradu a veliké prosperující panství. V držení rodu byl Nový Hrad více než sto let. Volf Novohradský z Kolovrat započal s renesanční úpravou objektu, v níž pokračovali i další majitelé Lobkovicové a páni z Liběchova. Celé panství značně utrpělo třicetiletou válkou a zámek byl zcela poškozen neustálým střídáním vojsk i velkým povstáním poddaných v roce 1639. I přes tíživou finanční situaci se následně zámku ujali premonstráti, kteří započali s opravou válečných škod i s barokními úpravami objektu, včetně stavby nové kaple sv. Josefa a obytného křídla. Dluhy však přesáhly možnosti kláštera, a tak roku 1665 opat Kašpar z Questenberka prodal zámek braniborskému markraběti Kristiánu Vilémovi. Po roce 1670 se jimlínský zámek opět stává typickým panským sídlem, kdy jej koupili Gustav Adolf Varrensbach a jeho manželka Marie Sidonie. Noví majitelé vedli rušný společenský život a s velkými náklady dokončovali přestavbu zámku na pohodlné barokní sídlo. Z tohoto období pochází honosná štuková a malířská výzdoba reprezentačních sálů i kaple, brána do třetího nádvoří a přestavba věže do podoby, jak byla rekonstruována po požáru od blesku roku 1994. Koncem roku 1715 koupila panství Anna Barbora z Löweneggu. Zámek zůstal honosným šlechtickým sídlem, ale díky rozmařilosti majitelky upadl do dluhů. V časech sedmileté války byl vydrancován. Zbídačené panství kupuje roku 1767 Josef kníže ze Schwarzenberku. Za napoleonských válek v letech 1813-1816 sloužil zámek jako vojenský špitál, což se opět negativně odrazilo na jeho stavu. V roce 1851 se zde usadila na dvacet let císařská jízda s posádkou. Po jejím odchodu se zámek stal výhradně hospodářským objektem. Po vyvlastnění majetku v roce 1949 užívalo zámek zemědělské družstvo. Po roku 1994 přešel Nový Hrad pod správu Okresního úřadu v Lounech. Dnes je zámek v majetku Ústeckého kraje ve správě Oblastního muzea v Lounech a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. V současnosti je zde možné vidět stálou expozici s názvem Hospodářské zázemí zámku, a také se zde konají krátkodobé výstavy. Tipy na výlet Navštívit můžete archeologický skanzen Březno u Loun, barokní zámek Postoloprty, rokokový zámek Stekník nebo samotné Louny. Ubytování najdete také v Lounech.  

Socha světce sv. Petra je umístěna na nároží ulic U Lužického semináře a Míšenské. Na nároží domu, kde býval seminář pro studenty z Horní Lužice a také kaple sv. Petra. Je dílem lužického sochaře Matěje Václava Jäckela z roku 1728. Stejně jako většina postav tohoto světce, i tato drží v jedné ruce klíče symbolizující vstup do nebes, a ve druhé knihu s hříchy těch, kteří na nebesa mají vstoupit.

Dolní Morava je známé horské lyžařské středisko, které se nachází mezi Jeseníky a Orlickými horami, na úpatí Králického Sněžníku (1 424 m n.m.), severně od města Králíky.Část obce již náleží do národní přírodní rezervace Králického Sněžníku, jehož dominanta neodmyslitelně vévodí zdejšímu kraji a jen kousek pod jeho vrcholem pak vyvěrá ze země pramen řeky Moravy, která svým divokým a mladým proudem lemuje jak stříbrná stuha celou obec, jíž dává nejen své kouzlo, ale i jméno. Oba její břehy v tomto místě svírají dva zalesněné horské hřbety, které vybíhají z vrcholové plošiny Králického Sněžníku.Dolní Morava má tedy všechny předpoklady k tomu, aby se stala vyhledávaným cílem všech milovníků aktivně stráveného odpočinku. Jsou tu ideální podmínky nejen pro lyžaře (nejprudší černá sjezdovka v ČR) a běžkaře, ale i vodáky (jarní Morava a Divoká Orlice), rybáře, houbaře, borůvkáře, milovníky horských túr, jízdy na koních a cyklistiky (množství značených a upravených tras).

Zhruba 500 m severně od obce Pocinovice začíná za železniční tratí křížová cesta vedoucí na vrch, kde stojí nejmalebnější poutní místo dolního Chodska, kaple Panny Marie Bolestné. Podle legendy se nedaleko dnešního místa pásli koně, když stará slepá kobylka zabloudila sem do lesa ke studánce. Šlápla přední nohou do pramene a voda, která vystříkla kobyle do očí, jí vrátila zrak. Svědky této příhody byli pastevci, kteří spěchali koni na pomoc. Zvěst o této příhodě se rychle rozlétla po kraji a ke studánce začaly proudit davy poutníků, aby zde nalezly ztracené zdraví. V 17. století zde vyrostla malá dřevěná kaplička, která v roce 1906 vyhořela. Na jejím místě pak byla postavena nová zděná kaplička obdélníkového půdorysu. Samotná kaple Panny Marie Bolestné byla vysvěcena 13.10.1873 za velkého zájmu věřících. Stavba osmiúhelníkového půdorysu je zaklenuta vznosnou kupolí. Nad vstupem do interiéru je malý zaklenutý chór.