V dolní části náměstí v Čechticích stojí dominanta obce barokní zámek ze 17. století. Historie zámku Původně zde stávalo sídlo, které vyhořelo roku 1642. Na stejném místě si nechal v letech 1656 - 1658 čechtický pán hrabě z Holleweilu vystavět nový zámek, který nebyl nikdy zcela dokončen. Ke konci 17. nebo začátkem 18. století byla budova prodloužena o západní křídlo. Na zámku sídlila většina pozdějších majitelů, od roku 1702 např. Jan Leopold Donát z Trautsonu a Falkenštejna. V roce 1766 je uváděn jako majitel panství Karel Josef von Palm-Gundenfingen a po roce 1841 zde sídlili Auerspergové. Právě od nich obec zámek odkoupila v roce 1926, aby jej přeměnila v místní školu, která zde působila do roku 1996. V současné době má zámek svého majitele a slouží jako školicí a relaxační centrum. Zámek nabízí ubytování, stravování i sportovní vyžití pro firemní setkání nebo semináře. Objekt prošel rozsáhlou, ale jednoznačně účelovou rekonstrukcí, která zachovala historický ráz zámku, avšak vnitřní prostory přizpůsobila potřebám seminárního centra. Zajímavá a historicky hodnotná jsou původní vrata průjezdu nebo citlivě restaurované původní dveře, které slouží svému účelu dodnes. Dispozice zámku   Čechtický zámek je barokní trojkřídlá, jednopatrová budova s průjezdem a balkónem uprostřed středního křídla. Střední křídlo, východní křídlo a část západního křídla vznikly v první etapě výstavby zámku. Zbývající část západního křídla je raně barokní a byla postavena později. Nádvorní strany křídel jsou zdobeny arkádami. Střechu středního křídla doplňuje v ose věžička s hodinami. Tajemství zámku Jako každý zámek i Čechtice mají své tajemství. Zde je drží zejména zámecká sklepení. Kdysi prý odtud vedla tajná chodba, podle pověsti až k Velkému kameni. Skutečně tu ze sklepení chodba vede, vchod do ní je bohužel dnes již zazděný, a proto se zde nabízí prostor tajemným pověstem zámku. V regionu můžete také navštívit rozhlednu na hoře Blaník a na Malém Blaníku zříceninu kaple sv. Máří Magdaleny. Ubytovat se můžete například v Louňovicích pod Blaníkem.

Židovský hřbitov v Hranicích je další vzpomínkou na existenci židovské komunity v tomto městečku. Najdeme ho v ulici Zborovské, severovýchodním směrem od synagogy. Je pravděpodobné, že byl založen v polovině 17. století, nejstarší náhrobek s čitelným nápisem je z roku 1686. K pohřbívání byl využíván až do roku 1956. Hřbitov sloužil k pohřbívání židů nejen z Hranic, ale i z Potštátska, Oderska, Novojičínska, Valašskomeziříčska a Vsetínska. Odhadem se na hřbitově v Hranicích uskutečnilo jen v průběhu 19. a 20. století přibližně 1000 pohřbů. Dochovalo se asi 676 stél, některé už jen jako torza. Je zde pohřben například bratr Sigmunda Freuda, Julius. V roce 1989 měl být hřbitov zdemolován městským úřadem, ale likvidace byla pozastavena.

Bezručovy sady vybudované na přelomu 19. a 20. století, vymezené ulicemi Kladskou, Korunní, U vodárny, Slovenskou a Francouzskou. Rozhloha parku o 3 ha byl vybudován po roce 1895 v části zahrady, které se říkalo Šafránka. Na Francouzské třídě, tehdy ještě Palackého se velmi záhy objevila tramvaj. Jezdila tudy již v 19. století a s jejím provozem úzce souvisí drobná funkcionalistická stavba v Nitranské ulici na Vinohradech. Budova s cihelným zdivem byla postavena podle plánů architekta Ludvíka Kysely v roce 1923 jako transformační stanice EP hl. m. Prahy. Na její fasádě je umístěna busta českého elektrotechnika, vynálezce a podnikatele Fr. Křižíka.

Muzeum za dobu své existence využívalo hned několik míst pro uložení a vystavení sbírek. Na místě současné budovy muzea stávala původně střelnice. Muzeum zde sídlí or roku 1919. Původní střelnici dnes připomíná domovní znak v průčelí - foto a také nově vytvořené střelecké terče za budovou muzea, dnešní letní zahrádka restaurace. Stálá expozice Litovelská řemesla první poloviny 20. století.