Bývalý konvent obutých augustiniánů s kostelem sv. Bartoloměje stojí při Klášterním náměstí v centru města Moravský Krumluv. Přístupný je pouze příležitostně. Klášter s kostelem sv. Bartoloměje byl založen okolo roku 1355 majitelem panství Čeňkem z Lipé. Konvent 12 řeholníků přišel z Brna. Roku 1423 byl při husitských válkách klášter opuštěn a stavby zpustly. Augustiniáni se do něj vrátili roku 1455, definitivně jej opustili roku 1500. Stavebního materiálu z kláštera poté majitel panství Jindřich z Lipé použil při přestavbě zdejšího zámku. V roce 1634 kníže Gundakar z Lichtenštejna koupil rozbořený komplex, nechal jej opravit a předal jej piaristům, kteří však klášter po vyplenění švédkými vojsky opustili. Od roku 1658 zde sídlil řád paulánů, kteří zde provozovali gymnázium a spolupodíleli na duchovní správě farnosti. Roku 1786 byl klášter zrušen. Budova kláštera poté sloužila jako manufaktura, později jako byty. Kostel nadále sloužil církevním účelům. Dnes v bývalém klášteře sídlí městský úřad. Opravená rajská zahrada je místem koncertů a svateb. Klášterní budovy byly dokončeny až na přelomu 70.a 80. let 14. století. Po zpustošení v 15. století byl celý komplex přestavěn. Při požáru města roku 1682 klášter i chrám vyhořel. Roku 1701 byl komplex přestavěn barokně, kostel byl snížen a zmenšen. Na půdě kostela se dodnes uchovaly zbytky původních gotických kleneb. Dnešní čtyřkřídlá budova kláštera je oproti původnímu stavu zvýšena o druhé patro.   M.K.

Protáhlý vrch Svinec (546 m.n.m.) se nachází 3,5 km jihozápadně od Nového Jičína. Masiv vrcholu je tvořen Křetínskými slepenci a pískovci s prostoupením žilami vyvřelých hornin těšínské asociace. Vrch poskytuje nádherné výhledy na Beskydy, Hostýnské vrchy, Oderské vrchy, Moravskou bránu i vrcholy Hrubého Jeseníku. Rostou zde poloteplomilná trávo-bylinná rostlinná společenstva i se vzácnými a ohroženými druhy. Na vrcholu se nachází Boží muka, na severním svahu o něco málo níže sjezdovka dlouhá 470 m a při turistické cestě vedoucí ke Starému Jičínu rovněž na úpatí poutní kaple sv sochou Panny Marie Lurdské u Oční studánky. K názvu vrchu se váže legenda o vzpurném pasáčku ovcí, kterému když jednou přinesla sestra oběd, tak na ni zvolal, že než aby toto jídlo snědl, to radši ať zkamení a sežerou svině. Jakmile to dořekl, vyběhly z lesa dvě svině, pasáčka ubily a snědly. Chléb, který mu byl přinesen zkameněl a ze džbánku vytryskla voda. Od té doby se vrchu nad studánkou říká Svinec.

Autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof, který sousoší zhotovil roku 1710 na objednávku císařského purkrabího Františka z Colletu, jehož znak je v horní části podstavce. Sousoší je ve tvaru trojúhelníku a je bohatě zdobené. Jeho ústřední postava je sv. František pocházející ze slavné katalánské rodiny Borgiů. Ten se zapsal do církevních dějin 16.století jako ctitel mariánského kultu a mravokárce. Z jeho podnětu byly například v Itálii zakázány býčí zápasy. Pro svůj velmi přísně vedený život se stal představeným řádu jezuitů v Římě. Zde je vyobrazen v jezuitském rouchu se svými atributy, které jsou v dolní části podstavce. Je to přilba (býval vojákem), koruna (do doby, než se stal knězem, byl místokrálem Valencie) a kardinálský klobouk. Po jeho levici stojí postava anděla držícího znamení chvály všech svatých a na pravé straně je postava sedícího anděla ukazujícího zdroj této chvály - štít k poctě Panny Marie. O tomto díle se vykládá příběh, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela.

II. nádvoří Pražského hradu bylo součástí západního předhradí, kde byly obranné příkopy. Vzniklo za vlády Rudolfa II jako „přední zámecké“ nádvoří. Celé prostranství je ohraničeno křídly nového paláce. Průchody je spojeno s I. a I. nádvořím Pražského hradu, se zahradou Na baště a s Prašným mostem.