Karlův most byl až do 19.století jediným mostem v Praze. Byla to tedy nesmírně důležitá komunikace po které se pohybovali lidé a zboží z jednoho břehu Vltavy na druhý. Tomu vycházela vstříc řada opatření upravujících pohyb po mostě. Z roku 1707 pochází nařízení pro chůzi vpravo a v roce 1723 most osvítilo olejové osvětlení, nahrazené v roce 1866 plynovým a ještě později elektrickým. Od r. 1883 jezdila po mostě koňská tramvaj, tzv. koňka, kterou nahradila r. 1905 elektrická dráha. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které zkonstruoval František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušena a obnoven až roku 1932. Veřejná doprava zde fungovala až do II. světové války, provoz automobilů skončil roku 1965. Od té doby složí most jen pro pěší. Různé povrchy, které se v průběhu let na mostě střídali završilo položení dlažby v 70.letech 20. století.

Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících. 

Kapucínský klášter v Horšovském Týně stojí na severovýchodním konci města a je veřejnosti nepřístupný. Snahy o založení kapucínského kláštera lze vysledovat již v roce 1646. Ovšem jeho základní kámen byl položen až roku 1650 a celý klášter byl dokončen o dva roky později, vyjma kostela, který byl vysvěcen až roku 1654. Donátorem kláštera se stal majitel panství Maxmilián z Trautmannsdorfu, jehož rod měl v klášterním kostele po několik generací využívané rodinné mauzoleum. Okolo roku 1702 byla v kostele vybudována panská oratoř a nová kazatelna. Koncem 18. století byl klášter rozšířen o kapli nemocných a knihovnu. Další velká přestavba konventu započala roku 1864 a o dvě léta později byla dokončena. Definitivní zánik klášterního života přinesl rok 1950 a klášterní areál byl posléze využíván jako skladiště potravin. V současnosti probíhá jeho rekonstrukce. Klášterní areál je obdélného tvaru, v jehož čele vystupuje jednoduchý jednolodní kostel s dvěma bočními kaplemi a za ním se nacházejí konventní prostory s vnitřním dvorem. Věžovitá stavba lavatoria (umývárny) byla od konventu oddělená a přístupná po dřevěném můstku. M.K.

Hrad Přimda je po Pražském hradu považován za druhou nejstarší stavbu kamenného hradu v Čechách. Výjimečná je i jeho poloha ve výšce 848 m.n.m. na stejnojmenném kopci. Leží v okrese Tachov, kousek od hranic s Německem. Právě jeho blízká poloha u exponované západní hranice a také zemské cesty do Horní Falce předurčila jeho strategický význam a bohatou historii. Bohatá historie hradu Nejstarší písemný doklad o existenci tohoto hradu se nachází v Kosmově kronice a je z něj patrné, že roku 1121 vystavěl neznámý falcký nebo francký šlechtic na vrcholu Přimdy románský hrad. V té době panoval v českém státě přemyslovský kníže Vladislav I., který postavení hradu chápal jako porušení svých svrchovaných práv. V čele své družiny tedy hrad dobyl a připojil k Českému království. Přimda se stala důležitým strážním hradem a také sloužila jako celnice na významné norimberské stezce. Vzhledem k tomu, že důležitost norimberské cesty ve 12. a 13. století rostla, byla Přimda přestavěna a zesílena během vlády Soběslava I. Přimda tak náležela mezi nejvýznamnější královské hrady přemyslovských Čech. Přimda se také využívala jako vězení, jehož pevnost okusili i někteří čeští panovníci. Mezi léty 1148-1150 a 1161-1173 tu byl vězněn Přemyslovec Soběslav II. V roce 1247 skončil ve zdejším vězení po nezdařeném pokusu o převrat i pozdější český král Přemysl Otakar II. Za vlády Lucemburků při finanční tísni došlo k prvním zástavám hradu. Za zástavních majitelů Boršů z Oseka se hrad stal útulkem loupežníků. V roce 1429 získávají zástavu hradu Švamberkové, kteří ji vlastní až do roku 1592. Za nich význam hradu pomalu upadá a pustne. Na konci 16. století je přimdské panství rozprodáno a hrad se mění ve zříceninu. Podoba hradu V dobách největší slávy zde stál dolní a horní hrad, které byly obklopeny hradbami, na jižní straně ještě zesíleny obrannou věží a příkopem. Z původní románské stavby se dodnes dochovala mohutná hranolová věž, tzv. donjon. V každém ze tří pater je po jedné místnosti. V jedné z nich jsou zbytky krbu. V přístavku u věže je dochován vzácný románský prevét, tedy středověký záchod. Jedná se o nejstarší dochovaný v českých zemích. Tipy na výlet Vydat se odsud můžete i na zříceninu kostela sv. Anny v zaniklé obci Pořejov. V Boru u Tachova najdete krásnou barokní loretu nebo pseudogotický zámek. Pokud se vydáte přímo do Tachova, najdete tu k vidění zámek, arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie nebo Hausmannův mlýn. Zajímavá je i zřícenina kláštera Světce. Ubytovat se můžete v Tachově.