Zříceniny gotického hradu Michalovice stojí na strmém ostrohu, jehož svahy spadají k Jizeře, na Mladoboleslavsku. Hrad byl součástí obranného systému, které na svém panství, sahající od Mladé Boleslavi k Železnému Brodu, vybudovala jedna z větví Markvarticů. Historie hradu Za to, že část rodu mohla spravovat tak velké panství, vděčila svému předkovi Markvartovi. Právě tohoto lužického válečníka přijal do svých služeb český král Vladislav a postoupil mu veškerou, svobodnými českými národy dosud neobsazenou půdu Boleslavska. Hrad byl založen patrně na počátku poslední čtvrti 13. století. Prvním známým majitelem byl Jan z Michalovic. Páni z Michalovic patřili mezi přední české šlechtické rody a četní jeho příslušníci zastávali důležité funkce při panovníkově dvoře. Jan z Michalovic patřil k oblíbencům krále Václava II. (1278-1305) a proslul jako úspěšný účastník rytířských turnajů. Jeho rod držel hrad až do roku 1468. Tehdy poslední mužský člen rodu Jindřich, věrný spojenec krále Jiřího z Poděbrad, padl v bitvě u Turnova a jeho rod tak vymřel po meči. Sňatkem Jindřichovy sestry Magdaleny s Janem z Cimburka a Tovačova připadly Michalovice tomuto slavnému rodu. Tovačovští však na Michalovicích vůbec nesídlili, hrad postupně podléhal zkáze a v r. 1513 se již o něm píše jako o pustém. V 19. století byla podkopána jeho věž, v důsledku tohoto se šikmo roztrhla a její horní části se vcelku sesuly o patro níž. V této šikmé poloze zůstaly dochovány. Kousek od hradu Michalovice se nachází stejnojmenná osada s kostelem sv. Michala, jehož románské základy svědčí o tom, že byl postaven, zřejmě ještě před hradem. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Zástavbu předhradí, kde se dodnes dochovalo pouze několik fragmentů zdiva, blíže neznáme. Po mostě přes druhý příkop se přes malý parkán vcházelo do jeho vnějšího opevnění, které v podobě širokého parkánu obíhalo obě boční a zadní stranu jádra. V severozápadním nároží z jeho obrysu vystupovala druhá čtverhranná, zřejmě studniční věž. Ve vnějším ohrazení dnes nejsou patrny žádné zbytky zástavby. Vnitřní část jádra měla lichoběžný obrys. Vévodila jí zmíněná okrouhlá věž Putna s interiéry zaklenutými kopulí. Na věž se vystoupit točitými schody a z jejího vrcholu je pěkná vyhlídka. Schodiště v síle zdi spojovalo prvé a druhé patro. Jižní a východní stranu zaujal palác ve tvaru písmene L s větším počtem místností. Nejlépe se z něho dochovala jižní vnější stěna, napovídající, že dosahoval výše dvou pater, a obsahující i zbytky několika prevétů. V nedaleké Mladé Boleslavi můžete také navštívit bývalý klášter minoritů, hrad Mladá Boleslav, muzeum Mladoboleslavska a rozhodně Škoda Auto Muzeum. Pokud se budete chtít zdržet déle, určitě si vyberete ubytování přímo v Mladé Boleslavi.

Kostel byl postaven v letech 1992-1995 na místě původního barokního kostela, který byl zničen při bombardování roku 1944. Dne 10.9.1995 byl vysvěcen nový kostel jehož autorem je Ludvík Kolek.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí ve staré části Sokolova mezi Starým a Růžovým náměstím. Poprvé je doložen k roku 1290, jeho podoba, ale není známa. V roce 1632 vyhořel při dobývání města Sasy. V letech 1632-1637 byl vystavěn nový kostel v renesančním slohu. Ten později nahradila barokní úprava v letech 1671-1681. V roce 1873 byla při požáru poškozena věž, následně nouzově zakryta a v roce 1880 opatřena novou bání. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, s předsunutou věží a presbytářem, který je uvnitř polygonální, vně oblý. Vchod je opatřen dochovaným barokním portálem z roku 1684. Strop lodi je klenutý a plochý, v presbytáři vidíme křížovou klenbu s lunetami, ve vstupní síni renesanční hřebínkovou klenbu. Na klenbě v kostele se nachází renesanční štuková výzdoba. Po obou stranách lodi jsou panské oratoře. Hlavní oltář pochází z roku 1756 od Jana Pavla Seydla, dva postranní oltáře sem byly převezeny v roce 1786 ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Dále můžeme vidět pískovcovou křtitelnici (1679), kazatelnu (2. pol. 18. století), původní barokní lavice a další barokní vybavení.

Kousek jihozápadním směrem od Třeboně, ukrývá menší nenápadný vrchol poutní místo zasazené do krásného přírodního prostředí. Najdeme zde poutní kapli z počátku 19. století. Její vznik je spojován s legendou, že ji nechal na vlastní náklady postavit jeden dunajovický sedlák jako pokání za svůj hřích. Během napoleonských válek totiž zabil důstojníka francouzské armády a jeho sluhu, kteří se ho ptali na cestu a to protože jim chtěl ukrást jejich truhlu, kde se jak domníval mohla být jejich kořist. K tomuto činu se pak měl doznat na smrtelné posteli. Další legenda pak praví, že kaple vznikla jako poděkování za uzdravení slepce ze zdejšího pramene. V roce 1885 poskytla Eufrasie Steinerová, matka představená sv. Karla Boromejského v Třeboni, dar na vybudování zdejší křížové cesty. K tomu se přidali i občané z okolí a tak kromě křížové cesty byla i přestavěna poutní kaple sv. Kříže. Slavnostní pouť s požehnáním novým stavbám se ukustečnila 27.9.1885. Obrazy křížové cesty zhotovil děkan Bedřich Kamarýt z Deštné. Na zdejším místě se pak konaly poutě, které byly slavnostní, dokonce v nedalekém objektu, který je od konce 80. let 20. století v soukromých rukou, vyhrávala dechová hudba a točilo se pivo. Tento objekt také posloužil jako kulisa ve filmu Svatby pana Voka. Během komunistického režimu byly až na jednu tříletou přestávku na konci 60. let poutě zrušeny. Obnoveny pak byly po roce 1989. Poutní místo prošlo v roce 2007 a 2009 rekonstrukcí a je tak dnes pěkně obnovené. Místo je volně přístupné, částečně jim prochází i turisticky značená cesta, parkování je možno na vyhrazeném místě kousek od poutního místa. Areál doplňují rekreační chaty a menší zatopený lom.