Sv. Jan Nepomuscký.

Návštěva rozhledny na Vlčí hoře by neměla chybět ve Vašem itineráři, jestliže se vypravíte do Šluknovského výběžku. Vlčí hora je vulkanické skalisko, které leží na rozvodí Severního a Baltského moře nedaleko Krásné Lípy. Rozhledna na jejím vrcholu pamatuje opravdu hodně. Stojí zde již více téměř 120 let. U jejího zrodu stál horský spolek pro nejsevernější Čechy, založen v Krásné Lípě roku 1885. Jeho hlavním cílem bylo zpřístupnit vrchol Vlčí hory. Nejdříve byla vybudována přístupová cesta a roku 1887 i malá chata na vrcholu. Největším projektem spolku byla ovšem stavba rozhledny. Ta byla zahájena roku 1888 podle projektu stavitele Josefa Hampela z Rumburku. Pro zajímavost tentýž stavitel stál za stavbou rozhledny na Dymníku. Největším mecenášem cihlové stavby byl Ferdinand Michel ze zahrad. Během stavby bylo na vrchol vyneseno cca 20 tisíc cihel. V roce 1889, přesně 9. května, byla věž slavnostně otevřena. Její původní podoba se však od té současné velmi lišila. Důvodem pro změny byla velká obliba rozhledny a bylo nutné její rozšíření.Původně měla věž otevřenou vyhlídku a cimbuří. V roce 1908 byla vyhlídková plošina zastřešena, a tím se věž zvýšila o 4 metry na současných 19 metrů. Zlaté časy zaznamenala chata s rozhlednou v meziválečných letech. Jejích 64 schodů každý rok vystoupalo tisíce návštěvníků toužících se pokochat kruhovým výhledem na oblast Lužických hor, Českého Středohoří, Labských pískovců a část Krkonoš. Pokud měli štěstí na ideální klimatické podmínky, uviděli také Ještěd, Bezděz a Milešovku. Ovšem po slávě přichází pád. Ten přišel i v případě rozhledny na Vlčí hoře. Tím pádem byla doba po roce 1945. V roce 1948 rozhlednu znárodnil stát a prakticky opuštěna zůstala až do března 1952, kdy se novým uživatelem stala armáda. Působení armády přineslo devastaci a chátrání. Po odchodu armády byla rozhledna sice opravena a nakrátko opět zpřístupněna, ale úvahy o jejím zbourání byly stále na pořadu dne. Tyto úvahy nakonec rozptýlil rok 1972. Tehdy se soukromým majitelem chaty s rozhlednou stali manželé Jandovi z Rumburku. Věž nejen zachránili, ale i zpřístupnili veřejnosti. I přes drobné opravy pana Jandy byla v 90. letech nutná generální rekonstrukce. Díky spojení sil vlastníka, MěÚ Krásná Lípa, Lesů ČR, místních řemeslnických firem a sponzorů, kteří poskytli finanční prostředky a KČT v Krásné Lípě, byla tato akce v roce 1996 zahájena. S celkovými náklady 625 tisíc Kč byla dokončena v roce 1999 a 22. Května, po 110 letech existence, slavnostně znovuotevřena.Pokud jsou návštěvy rozhleden Vaším koníčkem, neopomeňte navštívit i sousední vyhlídky. Je jich v nejbližším okolí hned několik: Dymník, Tanečnice, Jedlová a Studenec.

Štěchovická přehrada se nachází v blízkosti stejnojmenné obce zhruba 28 kilometrů jižním směrem od Prahy. Historie stavby je velmi dlouhá a poznamenaná druhou světovou válkou. Pro spory o koncepci přehrady bylo promarněno její nejpříhodnější období pro stavbu v době první republiky. Až teprve v roce 1937 bylo přikročeno k zadání stavby zdymadla ve Štěchovicích. Místo stavby bylo poměrně úzké a na pravém břehu nepřístupné, silný proud, proměnlivé vodní stavy a problémy se zamrzáním. Také protože musela být zajištěna plavba pro vory a lodě byla celá stavba rozložena do tří etap. Pro výrobu betonové směsi byly na obou březích zřízeny betonárky, které na celou stavbu vyrobily 186.000 m3 betonu. Celá Štěchovická přehrada s hydrocentrálou byla uvedena do provozu v roce 1945. Přehrada je přímá, tížná, betonová, obložená žulovými kvádry. Sestává se z betonového tělesa s pěti přelivnými poli po 20 m. Výška ke koruně je 22,5 m  a šířka v základech 20 m. Délka hráze je 124 m. Přelivy byly dimenzovány na povodeň v roce 1890 pro statický výpočet tělesa zatížení z bezpečnostních důvodů zvýšeno ještě o 50%. Takové povodni byla přehrada vystavena v roce 2002. K ochraně betonových konstrukcí je celé vodní dílo obloženo kopákovým žulovým zdivem. U pravého břehu je umístěno plavební zařízení sestávající se ze dvou komor za sebou. Plavidla na nich překonávají výškový rozdíl hladin 20 m. Vrata komor jsou vzpěrná a svojí výškou představují unikát ve vodním hospodářství v Evropě. Obtoky i výtoky byly provedeny ze železobetonu obloženého kvádrovým zdivem a jsou pro toto své provedení dodnes v perfektním stavu. Součástí stavby je středotlaká a v roce 1942 bylo rozhodnuto vzhledem k příznivé terénní konfiguraci k výstavbě i vysokotlaké přečerpávácí elektrárny. Ve středotlaké elektrárně pracují dvě Kaplanovy turbíny o výkonu 2 x 11,25 MW. Vysokotlaká elektrárna měla původně dvě Francisovy turbíny o výkonu 2 x 21 MW, v roce 1992-1995 prošla zasádní rekonstrukcí kdy byly turbíny nahrazeny jedním reverzibilním soustrojím typu Francis – FR 180, její dnešní výkon je tak 50 MW. V tomto důsledku bylo i upraveny i přivaděče vody z akumulační nádrže umístěné na vrchu Chlum. Dva přivaděče vedoucí z akumulační nádrže jsou těsně nad elektrárnou spojeny do jednoho tzv. „kalhotovým“ kusem, vedoucím k turbíně. Celá přečerpávací elektrárna byla umístěna 29 m pod úrovní spodní vody, pro novou turbínu byla vyhloubena jáma 45 m hlouboká. Dnešním hlavním účelem vodního díla je vyrovnávání špičkových odtoků z vodních elektráren Slapy a Orlík. Zatopená plocha přehrady je 95,7m. Své využití našla pro rekreaci, plavbu i sport. K jejímu většímu rozšíření však nedošlo. Důvodem je nejen horší dostupnost, zejména motorovými vozidly, ale také chladnou vodou a to i v letních měsících. Zásobována je totiž spodní studenou vodou, odebíranou ze Slapské turbíny a v poměrně krátkém úseku je zastiňována vysokými svahy, voda tak nestačí příliš změnit svoji teplotu. Díky tomu však zůstalo toto údolí, které přišlo o svoje pověstné Svatojánské proudy alespoň trochu stále romantické. Skalnaté svahy dokreslují stále původní sruby, trampské osady, včetně svých totemů a šerifů. Od Slapské přehrady až po Štěchovickou vede po levém břehu turistická cesta, vedená místy pohodlně a místy po skalnaté stráni se skalními tunely.

Slovanský ostrov se nachází při pravém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Vznikl nánosem v průběhu 17. a 18. století. Po povodni v roce 1784 byl zpevněn ohradní zdí a osázen dřevinami. Byly zde postaveny lázně, barvírny a restaurace. Ostrov se postupně stával významným centrem společenského a kulturního života města. V roce 1841 zde dokonce jezdila na 150 m dlouhé dráze první parní lokomotiva s jedním vozem pro dva pasažéry. Dnešní název ostrova je odvozen od prvního Slovanského sjezdu, který se zde konal v roce 1848 a byl úředně zaveden v roce 1925. První název ostrova pochází z roku 1870, kdy se jmenoval podle Josefa Ignáce Saengera, který ostrov koupil, Barvířka nebo též Barvířský. Po roce 1801 se jmenoval Engelův ostrov nebo též v překladu Andělská ostrov, podle Františka Antonína Engela, který na ostrově postavil kartounku a restauraci. Od roku 1833, úředně od roku 1841, nesl ostrov na počest arcikněžny Žofie, manželky arcivévody Františka Karla, název Žofín. Ostrov je spojen mostem s Masarykovým nábřežím. I v současnosti je Slovanský ostrov významným centrem kulturního a společenského života města a místem pro romantické procházky.