Počátky kostela nejsou prakticky známé, založen byl někdy před polovinou 14. století. Ve druhé polovině 14. století byl farním kostelem a jeho patrony byly vladykové sídlící na Loučné Hoře. V roce 1513 kostel vyhořel. Obnoven byl roku 1678, z inventáře roku 1770 je zřejmé že dřevěný kostel krytý šindelem je téměř na spadnutí, dřevo zpuchřelé, vnitřní úprava chudá, pouze nejnutnější bohoslužebné věci, prkenný strop, podlaha bez dlažby, jen z upěchované hlíny atd. Kostel tak byl v roce 1778 od základů postaven znovu a dokončen v roce 1780. Inventář z roku 1825 uvádí velký dřevěný a štafírovaný oltář s oltářním obrazem, kazatelnu z měkkého dřeva, 11 lavic a jiný drobnější inventář. V roce 1837 došlo k další úpravě, kostel byl nově omítnut, uvnutř obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami, vyspravena vazba a střecha pobita šindelem. Následně probíhají další úpravy a opravy, kostel však přesto chátrá a v roce 1927 je již poukazováno na jeho žalostný stav. Pověstná zima roku 1929 jeho stav dále zhoršila. Roku 1934 byly provedeny některé nejnutnější zabezpečovací práce za 11.987 Kč. Dále pak občas probíhaly drobnější opravy. Stavba kostela je usazena na podezdívce z pískovcových kvádrů. Na ní je založena také roubená konstrukce stěn vázaných na zámky. Trámy jsou kladeny tak, aby vytvořily vnější hladký líc. Uvnitř tvoří rozdíly v tloušťce až 5 cm. Použité dřevo je různého druhu. Ve spárách se dochovaly zbytky původní omazávky (jemná hlína s velkým množstvím slámy). Na stěnách se omazávka zajiťovala natlučením tzv. floků (dřevěných kolíčků). Na ni pak byla následně nanesena vrstva vápenné omítky. Vnitřní členění stavby je velmi jednoduché. Západní část lodi vyplňuje hudební kruchta, na kterou se vstupuje dřvěným zalomeným schodištěm, které se obtáčí kolem hladkého dřevěného sloupu. Ve východní části se dochoval jen vyvýšený stupeň z tesaného pískovce s římsovým profilem. Zde byla umístěna chórová přepážka v podobě kuželkového barokního zábradlí, které se nedochovalo. Podlaha je tvořena cihlovými dlaždicemi zvané topinky.Pár metrů od kostela stojí dřevěné zvonice, kterou tvoří čtyři sloupy, mezi nimiž jsou zavětrovací ondřejské kříže a vodorovné rozpěry. Spodní část zvonice má kónický tvar. Ve zvonici se nachází dva velké staré zvony a jeden malý.

Z jižního okraje města Hranice to již není daleko na nevýraznou zříceninu hradu Svrčov. Na volně přístupný hradní areál turistu z Hranic zavede turistické značení. Historie hradu Písemné prameny nám o hradě příliš konkrétních informací nepodávají. Jmenovitě se v nich totiž objevuje až roku 1548, kdy je uváděn jako pustý. Název hradu svědčí o variantě, že zakladatelem hradu by mohl být nám neznámý Svrč. Jeden známý Svrč byl purkrabím na nedalekém hradě Šaumburk a jeho otec Vlček ze Zdounek svědčil roku 1329 při sepisování listiny o darování části Zbrašova, obce nedaleko Svrčova. Svrčův rod tedy měl k této oblasti vztah. Prozatím se tedy předpokládá založení hradu v polovině 14. století a jeho zánik ve druhé polovině století 15. Kámen ze zpustlého hradu místní použili v polovině 18. století na stavbu nového farního kostela v Hranicích. Dispozice hradu Nad skalnatým srázem, pod nímž vedla důležitá komunikace, stávalo hradní jádro, tvořené palácem, pozorovatelnou nad srázem a samozřejmě hradbou. Hradní jádro ze dvou stran obíhala ještě jedna hradba, tvořící parkán. Od okolní krajiny byl hrad oddělen příkopem a valem, na němž v případě nebezpečí bylo dostatek místa pro obránce konající aktivní obranu hradu. Tipy na výlet   V blízkých Hranicích najdete renesanční zámek, synagogu, židovský hřbitov, výstavní síň Stará radnice a Městské muzeum a galerii. Podívat se můžete také po okolí, kde najdete zříceninu hradu Puchart, železniční viadukt Jezernice, zříceninu hradu Helfštýn, pozdně renesanční zvonici v Lipníku nad Bečvou nebo kaple sv. Josefa a kostel sv. Jakuba Většího také v Lipníku nad Bečvou. Ubytovat se můžete v Hranicích nebo v Lipníku nad Bečvou.   M.K.

Při hrázi mezi Malým a Velkým Vajgarem stojí bývalý kostel sv. Alžběty. Svatyně byla vystavěna v letech 1399-1415 jako gotický kostel s původním zasvěcením Navštívení Panny Marie, sv. Marii Egyptské a sv. Antonína. Později pak dostala své poslední zasvěcení sv. Alžbětě. Původně byla spravována řádem německých rytířů. Roku 1618 vyhořela, ale posléze obnovena. Další zkáza v podobě ohně přišla v roce 1773. O několik let později v roce 1788 byl kostel zrušen a prodán. Kněžiště bylo zbouráno a roku 1828 byla bývalá loď kostela přestavěna na byty a kovárnu. Poslední přestavba proběhla roku 1992, stavba byla adaptována na hotel. Ten v současné době (2012) se nezdá jako příliš funkční.

Délka toku: cca 1 km.Povodí: cca 1 km2.Prosecký potok pramení ve starém Proseku a ústí v Libni u Podvinného mlýna zprava do Rokytky.Protéká katastry Prosek, Vysočany a Libeň.