Březiněves, původně jména Březnoves (Březina ves nebo-li Břízova ves) vznikla při staré silnici na Mělník již ve 12. století. Jejími majiteli bývali církevní hodnostáři např. komenda křižovníků svatého Jana s bílou hvězdou v Praze nebo Johanité, ale i soukromníci a mezi nimi například Albrecht z Valdštejna. V roce 1974 byla připojena k Praze a dnes je nejsevernější částí osmého pražského obvodu.

Muzeum Hlučínska sídlí na zámku v Hlučíně a bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948, které bylo v roce 1954 přeměněno na muzeum okresní. Jeho činnost byla přerušena delimitací sbírek do Slezského zemského muzea Opava v roce 1962.Činnost Muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Posláním Muzea je shromažďování a ochrana sbírkových předmětů a vytváření, rozšiřování, spravování a evidování sbírek muzejní povahy za účelem jejich prezentace veřejnosti. Muzeum se prezentuje svými krátkodobými výstavami na různé témata, muzejními a vzdělávacími programy, tj. přednáškami, besedami a vydává také odborné a populárně naučné publikace. Vědeckovýzkumná činnost Muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska, jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu.V současné době má muzeum k dispozici dva výstavní prostory. V hlavním výstavním prostoru probíhají tématické historicko-společenskovědní výstavy. V menším prostoru galerie se konají výstavy místních umělců, sběratelů, spolků, sdružení apod. Mimo to pořádá muzeum putovní výstavy. Systematicky probíhá příprava trvalé expozice o hlučínském regionu.Muzeum provozuje informační centrum jehož prostřednictvím poskytuje informace o regionu pro potřeby obcí, turistického ruchu, literatury, umění a dalších kulturních aktivit.  

Přibližně kilometr jihovýchodním směrem od obce Hlinky se nachází malý opuštěný čedičový lom, který odkryl výlev čediče se sloupcovitou odlučností.

Jedno z nelépe dochovaný středověkých městských fortifikacích v českých zemích. Opevnění bylo budováno od poloviny 13. století až do začátku 16. století. Opevnění bylo až do třicetileté války opravováno, potom ponecháno svému osudu. Po posledním požáru na začátku 19. století bylo v souvilosti s rozšiřováním města vynuceno místní bourání hradeb a také zánik tří ze čtyř městských bran. Opevnění v podstatě tvořily dva hradební pásy z lomového kamene a místy kvádrů, vzdálené od sebe přibližně 14 m, mezi nimi se nacházel parkán, po kterém se pak pohybovali obránci města. Vnitřní hradba vysoká 6-7 m měla zkosené cimbuří, střílny a dřevěný ochoz. Bylo zpevněno pravoúhlými dovnitř otevřenými baštami. Vnější hradba pocházející z období pozdní gotiky byla zpevněna 18 půlválcovými věžemi vzdálených od sebe v rozmezí 50-100 m. Tyto věže vyčnívaly před hradbu aby umožnily boční palbu. Před vnější hradbou se pak nacházel příkop a val. Do města byl umožněn vstup pomocí čtyř bran, později doplněných předbraním. Do dnešní doby se dochovalo velká část městského opevnění na různých místech po celém svém bývalém okruhu. Dochovalo se také v různém stavebním stádiu 6 bašt, 16 z 18 půlválcových věží a jedna ze čtyř městských bran (Pražská). Mezi Ptačím rynkem a ulicí Růžová bylo dochované městské opevnění parkově upraveno.