Na čedičové homoli Buková hora (683 m.n.m.) nějakých 14 km východně od Ústí nad Labem se nachází zdaleka viditelný a výraznou dominantu tvořící televizní vysílač stejného názvu. Zdejší místo přitahovalo lidi už dlouhou dobu. V roce 1778 zde stanul císař Josef II. a roku 1873 přírodovědec A. Humboldt, po které je pojmenovaná blízká vyhlídka do údolí. Koncem 19. století tu byla vystavěna jednoduchá vyhlídková stavba a roku 1907 první turistická občerstvovna. Doprava potravin sem byla obtížná, vše se muselo vynášet v nůši. Posléze musela být dle požadavku sedláka Richtera přemístěna na nově zakoupený pozemek. Po první světové válce tu byla vztyčena triangulační věž, kterou potzději zničil blesk. V roce 1929 vznikla dnešní kamenná chata. Rozhodnutí o vystavění vysílače padlo koncem 50. let 20. století. V roce 1958 byla postavena provozní budova a menší věž. O dva roky později započata stavba celokovového vysílače vysokého 181,5 m, dokončeného o dva roky později (1962). Otevření vysílače bylo slavností dokonce za účasti tehdejšího ministra dopravy a spojů a muselo se dokonce konat dvakrát, neboť štáb televize dorazil později. Věž podle svého tvaru nazývající se „šachová dáma“ měla však konstrukční problémy. Krátce po zprovoznění se začaly objevovat trhliny a nepomohla ani instalace šroubovice na rozrážení proudícího vzduchu. Další úpravy byly zřejmě příčinou velkého devastačního požáru, přesně však nebylo nikdy objasněno. Požár byl tak velký, že věž rozpálil do ruda a roztavil dokonce lahve od limonád. Dokonce uvěznil ve výšce 100 m montážní pracovníky. Těm nemohli pomoct ani hasiči a ni vrtulník. Nakonec se podařilo oheň uhasit a pracovníci mohli sestoupit dolů. Věž však byla vážně poškozena a po umístění provizorní antény fungovala ještě necelý rok. Během této doby bylo rohodnuto o demolici věže. S takovým úkolem však neměl nikdo ještě zkušenosti, ale nakonec se akce podařila na výbornou a celou věc natáčela i sama televize a za účasti mnoha diváků. Posléze byl vztyčen provizorní 50 m vysoký stožár. Ale až v roce 1972 se započalo s výstavbou dnešní 223 m vysoké věže z betonu, oceli a s laminátovým nástavcem. Stravba byla dokončena v roce 1975. Dodnes je tento vysílač významným retranslačním bodem pro přenos televizního, rozhlasového a jiného signálu. Stavba je však veřejnosti nepřístupná. V blízkosti se nachází fungující chata s občerstvením a za objektem vysílače pak Humboldtova vyhlídka s krásným výhledem.

To co zůstalo z někdejšího kostela sv. Kateřiny se nachází při zámecké budově a dnešní radnici u náměstí 1.máje. Je to jedna z nejstarších gotických staveb v Evropě. V roce 1281 byl dokončen kostel sv. Kateřiny při komendě německých rytířů. V průběhu 15.-16. století část kostela (hlavní loď a věž) podlehla výstavbě zámecké budovy. To co zůstalo, z kostela pak sloužilo jako zámecká kaple. Kolem roku 1782 byl definitivně zrušen a sloužil jako skladiště. V 60. letech 20. století se rozhodovalo, co bude se stavbou, nakonec zůstala a v průběhu 90. let byla opravena. Do dnešní doby se zachovala starší příčná loď a presbyterium. Konzoly jsou románské, zaklenutí gotické linie. Z původního zařízení se nic nedochovalo. Dnes slouží pro výstavní a koncertní účely, prohlídky zajišťuje Oblastní muzeum.

Vojenské stanoviště pozemního radiového a radiotechnického průzkumu se nachází na vrchu Velký Zvon (862 m.n.m.) zhruba 10 km jihozápadně od Bělé nad Radbuzou. Nedaleko odtud probíhala ostře sledovaná hranice. Již v 60. letech zde na Zvonu existovala základna, ale až v roce 1976 zde byla postavena dnešní 40 m vysoká věž. I po roce 1989 zůstal tento prostor obsazen armádou ČR a přístup je sem až na výjimky zakázán. Věž byla po roce 1989 mírně upravena, demontován byl ochoz pro původní hláskáře a vyřezano několik oken v anténním prostoru. Přístup do prostoru věže a na věž je jen na pozvání a nebo v době otevřených dvěří, které se konají tak 1-2 za rok, nejčastěji o květnových svátcích.

Kousek od obce Kuželov stojí objekt bývalého mlýna holandského typu. Mlýn byl postaven roku 1842 a k mletí obilí sloužil až do konce první světové války. Pak se užíval až do roku 1946 pouze ke šrotování. Od již zmíněného roku pak jeho provoz ustal natrvalo. V roce 1973 se jeho majitelem stalo technické muzeum v Brně, které provedlo jeho opravu. Mlýn má kuželovitý tvar se šindelovou střechou osmibokého jehlanu. V interiéru se zachovalo mlýnské zařízení ve třech podlažích. Objekt bývalého mlýna slouží jako expozice mlynářství. Stálá expozice:Expozice větrného mlynářství a horňáckého bydlení. Místní způsob malovýrobního hospodaření z přelomu 19. a 20. století. Funkční větrný mlýn. V areálu mlýna se každoročně v červenci konají "Horňácké slavnosti".