Krátký kamenný most v Ústíně se klene přes potok Stouska a spojuje obec s menším hospodářským dvorem. Vystavěn byl patrně buď koncem 17. století, nebo v první polovině 18. století. Tvoří jej pouze jeden krátký oblouk s plné kamenné zábradlí, zakončené břidlicovými deskami.

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.

Olomoucká zoologický zahrada se rozkládá na Svatém kopečku 11 km od samotného města. Zahrada na Kopečku Kdybychom chtěli zapátrat v historii jejího vzniku musíme se vrátit do 50. let 20. století, konkrétně do roku 1956. Tehdy byly ZOO Olomouc slavnostně otevřena. Ovšem už několik let před tímto datem zde byl malý zookoutek, ve kterém žili zástupci evropské fauny. Velký zájem o tyto skromné expozice zřejmě podnítil myšlenku rozšířit zookoutek na zoologickou zahradu. Začala tak přibývat exotičtější zvířata a plocha zahrady se postupně rozšiřovala. Až na dnešních 42,5 ha na kterých žije přes 200 živočišných druhů. Zvířata jsou umístěna ve venkovních klecích i moderních pavilonech. Je zde pavilon netopýrů, průchozí výběh pro makaky, obří akvárium pro žraloky o objemu 42 000 litrů a byl přestavěn pavilon hyen na pavilon jihoamerický. Olomoucká ZOO má za sebou také mnoho chovatelských úspěchů. K těm nejvydařenějším patří odchov antilop adaxů, koz šrouborohých nebo kozorožců. Byla zde také odchována mláďata žirafy Rothschildovy. Akce pro děti a rozhledna K největším atrakcím, které zahrada návštěvníkům nabízí jsou noční prohlídky. Konají se většinou v období vánočních svátků. Součástí areálu je také kovová, 30 m vysoká, vyhlídková věž. Pro děti je přitažlivá kontaktní zoo. Mají možnost se procházet ve výběhu koz, hladit je a krmit. Naproti kozímu výběhu se nachází dětský koutek s krásnou dřevěnou klouzačkou ve tvaru slona. Olomoucká ZOO nabízí také jeden unikát - přímo v areálu je totiž rozhledna. Standardní služby doplňují možnosti občerstvení a parkoviště hned u vchodu.

Lomnický židovský hřbitov se nachází kousek od centra bývalé židovské čtvrtě na svažitém pozemku, založený patrně počátkem 18. století. Dnes se na pozemku o velikosti 3.550 m2 ohrazeném zdí z lomového kamene nachází zhruba tisícovka náhrobků. Starší tvoří pískovec či bílý mramor, novější jsou ze žuly. Některé starší jsou zdobeny barokním rostlinným motivem. Nejstarší by měl pocházet z roku 1716. Na okraji hřbitova je situována menší márnice v níž se nachází drobná expozice. Hřbitov je volně přístupný.