Jizerské hory jsou nejsevernější české pohoří, které leží mezi Lužickými horami a Krkonošemi, v Libereckém kraji. Jeho podstatná část se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku 1124 m. n.), což je nejvyšší hora české části hor. Řada dalších vrcholů přesahuje 800 m.n.m. (Jizera, Smědava, Bukovec, Špičák). Pohoří bylo kdysi proslulé bohatstvím smrkových i bukových lesů, mohutných žulových skal a zejména rašelinišť. Příroda Jizerských hor uchvacuje návštěvníky svým drsným severským rázem a množstvím překrásných míst s ojedinělými přírodními výtvory. Charakteristickým rysem jsou náhorní plošiny. Chloubou kraje je soustava kamenných a železných rozhleden s fantastickými výhledy do okolí. (Královka, Slovanka, Bramberk, Černá studnice, Petřín a také rozhledna na Smrku). Díky své poloze mají Jizerské hory velmi hustou síť vodních toků. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Na východě je páteří řeka Jizera, na západě pohoří odvádí vodu Nisa. Je zde taky velké množství umělých vodních ploch – přehrad, které jsou převážně sypané. K největším patří Josefův Důl, Souš a Bedřichovská přehrada. Turisty je velmi vyhledávaná tzv. protržená přehrada ležící na říčce Bílá Desná, jejíž protržení v roce 1916 bylo velkou tragédií. Jizerské hory jsou dnes vyhledávány zejména milovníky aktivně strávené dovolené. Jsou ideální místo pro letní turistiku - a to jak pěší tak i cyklistickou - a zejména pro zimní sporty. Jizerské hory jsou doslova rájem pro běžecké lyžování. Desítky upravených tras, pro než se vžil název Jizerská magistrála jsou každoročně vyhledávány tisíci vyznavačů tohoto sportu. Velmi tradiční a populární je závod na běžkách – Jizerská padesátka. Řada míst, např. Tanvaldský Špičák, nabízí možnosti i vrcholového sjezdového lyžování. Současné hraniční přechody pro pěší přímo v horách umožňují rozšířit letní i zimní návštěvy hor i na polskou stranu. O turisty je při jejich putování po horách výborně postaráno. Občerstvit se mohou v rozličných hospůdkách, mezi nejvyhledávanější patří Smědava, Jizerka, Nová louka, Bedřichov, Královka a Hřebínek. Kolem hor se nacházejí města Liberec, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Hejnice, Desná, Tanvald a Jablonec nad Nisou. Jizerské hory jsou od r. 1967 chráněnou krajinnou oblastí.

Vrch Vysoký Kamýk v Píseckých horách byl za Rakouska-Uherska vybrán jako jeden ze základních bodů trigonometrické sítě a roku 1864 vyměřen. Od roku 1931 tu stávala, ale jen poměrně krátce dřevěná vyhlídková věž. Geodetický bod označuje žulový hranol vysoký 65 cm. V roce 1941 bylo zdejší místo obohaceno o 16 m vysokou zděnou věž (jedna z devíti podobných v ČR), která za války sloužila wehrmachtu a po válce jako turistická vyhlídka. Postupem času věž přerostly okolní stromy, věž tak pozbyla svého smyslu a dostala se do havarijního stavu. Záchranu ji přinesl rok 2011 kdy k ní byla zakomponována příhradová konstrukce nesoucí vysílače radiotelefonní sítě. Současně na nové konstrukci byla zbudována vyhlídková plošina. Ocelová konstrukce obestavěla původní kamennou věž, která byla současně rekonstruována a celá nová konstrukce tak měří 46 m. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 32,82 m, na kterou vede 166 schodů. Jedno ocelové točité schodiště je instalováno uvnitř původní kamenné věže, ze které byl zřejmě původní interiér při rekonstrukci odstraněn a je tak její vnitřek povětšinou prázdný. Uvnitř bylo také nově vybudováno zázemí pro operátora vysílače. Další ocelové točité schodiště již vede od střechy věže, zhruba uprostřed příhradové konstrukce. Na ni bylo spotřebováno cca 70 tun oceli a spojeno více jak 2.200 VP šrouby a třmeny. Investice na stavbu dosáhly cca necelých 23 mil. korun. Otevření pro veřejnost bylo oficiální v květnu 2012. Při dobrém počasí je výhled na Písecké hory, Písecko, Temelín, Vltavotýnsko, Českobudějovicko a některé šumavské vrcholky. Provoz rozhledny je sezónní (zhruba duben-říjen) a to o víkendech povětšinou jen pár hodin (kvůli zachování klidu v rezervaci). Na vrchol vede turistické značení, pro parkování je nejlepší pozice při silnici č. 138 (Všeteč – Albrechtice nad Vltavou) v místech kde se setkává několik asfaltových lesních cest. Odsud je to pak kousek po jedné z nich na turistické značení vedoucí již na vrchol k rozhledně. Otevírací dobu najdete na uvedených webových stránkách v sekci turistické informace.

Skromné zříceniny hradu Křídlo se nacházejí na jednom z výběžků vrchu Barvínek, přibližně v polovině cesty mezi Rusavou a Chomýží. Přes volně přístupný hradní areál vede mezi zmíněnými obcemi turistické značení. Křídlo bylo založeno okolo poloviny 14. století Vlkem z Dobrotic, popřípadě jeho otcem Závišem. První písemná zmínka o něm se váže k roku 1365, kdy jej Vlk prodává Vilémovi z Kunštátu. Kunštátové se ve zdejším kraji snažili vybudovat své dominium, v čemž jim ovšem brzy zabránil moravský markrabě Jan Jindřich. Toho využil Ctibor z Cimburka a Tovačova a hrad získal do svého držení. Oba rody poté o zdejší kraj vedly soudní spory. Archeologický průzkum pod vedením Jiřího Kohoutka zjistil, že se na hradě po polovině 15. století razily načerno falešné mince. Jako organizátorka tohoto nelegálního jednání byla označena Machna z Krčmaně, vdova po Herbortovi z Bořitova, který zde seděl od roku 1437. Hrad zpustl někdy v letech 1475–1481. Hradní jádro zaujímá vrchol o přibližných rozměrech 35 x 15 metrů. Soudě dle reliktů zdiva se zde kdysi nacházely dva paláce s malým mezidvorkem. Na jihozápadní straně byla ještě malá obezděná terasa a z boku dvorku přihrádek, jímž se do jádra přicházelo. Předhradí, na které hradní jádro navazovalo v jihozápadním rohu, bylo téměř pravidelného obdélného půdorysu. Hradba, silná až 2 metry, navazovala na věžovitou bránu, k níž se příchozí dostal po padacím mostě. Dále v hradbě byla začleněna malá bašta a okrouhlá věž, pravděpodobně studniční. O zásoby vody se též starala cisterna uprostřed plochy předhradí. Dnes jsou zde k vidění základy brány, okrouhlé věže a střepy hradby a staveb hradního jádra. M.K.

Vodní nádrž Nýrsko se nachází 4 km jižně od stejnojmenné obce. Nádrž byla vybudována v letech 1964-1969. Jako materiál pro výstavbu posloužil kámen (rula) z místního lomu. Hráz je balvanitá s návodním železobetonovým těsnícím štítem, dlouhá 320 m a vysoká 35 m ode dna nádrže. Plášť je opatřen betonovou patkou založenou ve skále. Vzdušná strana hráze je zatravněna a osázena okrasnými dřevinami. Hráz tak dobře zapadá do okolní krajiny. Zatopená plocha nádrže činí 141,59 ha. Účelem nádrže je zlepšení průtoku v Úhlavně, jako zdroj pitné vody pro Klatovsko a Domažlicko a v poslední řadě i částečně jako ochrana před povodněmi. Ze všech nádrží v povodí Berounky má tato nejčistčí vodu. Netvoří se zde řasy ani sinice a voda se tak dobře upravuje na pitnou. V roce 1996 byly dodatečně na každou spodní výpust instalovány malé vodní elektrárny.