Budova historické mincovny se nachází nad radnicí na náměstí. O jejím významu svědčí okázalost s kterou byla postavena. Budova pochází z let 1534 – 36, v nynější podobě několikrát přestavovaná. Jedná se o jednopatrový renesanční dům s věžovitým arkýřem, mázhausem a pravoúhlým dvorem.Z původní podoby se dochovalo jádro, ostění několika oken a portálu, unikátní dýmník a velmi rozsáhlé sklepení. Velmi hodnotný je hranolovitý arkýř s náběhem vyztuženým žebry a ostěním oken. V jejím středu je vytesán letopočet 1536, hornické emblémy po stranách jsou doby novější. Objekt sloužil až do počátku 17.století jako Královská mincovna. Průčelí v dnešní podobě a úprava portálu je barokní. Od 19.století v budově sídlila Báňská a hutní správa města Jáchymova. Muzeum, jež patří pod správu Krajského muzea v Karlových Varech, zde našlo útočiště roku 1964. Stálá expozice dějiny města, geologie a mineralogie Krušných hor archeologické nálezy z Královské mincovny, rudné hornictví 16. století, velkoplošný pohyblivý model dolu, numismatika a mincovnictví Unikátní knihovna jáchymovské latinské školy ze 16. století ( knihy o hornictví a hutnictví přírodovědce Georgia Agricoly, ukázky z děl pastora Johanna Mathesia a hudebního skladatele Nickla Hermanna), epitafní obrazy. Krušnohorský národopis - zemědělské stroje, nářadí a historické fotografie ze života lidí v Krušnohoří, krušnohorská jizba,  lidové kroje. Tábory politických vězňů při jáchymovských uranových dolech po roce 1950. Historie jáchymovského radonového lázeňství a dobová lékařská ordinace.  

Tachov je okresní město v Plzeňském kraji. Leží 59 km západně od Plzně. Město leží na řece Mži, v Tachovské brázdě. Má asi 13.000 obyvatel. Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. Poprvé je zmíněn r. 1115, kdy kníže Vladislav I. daroval vesnici kladrubskému klášteru. Asi v letech 1126-31 zde kníže Soběslav I. nedaleko vesnice při obchodní cestě do Falce vybudoval strážní hrad. Velký rozmach město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově postavil nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou věží.  A v podhradí nechal kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Za Lucemburků získalo město své pozoruhodné opevnění, které se z velké části dochovalo dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Jejich délka je 700m. Tachov se stal centrem pro široké okolí. Do historii se zapsal Tachov  významně v roce 1427 kdy zde husité porazili další z křižáckých výprav, které proti nim byly vypraveny. V 17. století se město postavilo na stranu protihabsburského povstání a po bitvě na Bílé hoře bylo tvrdě potrestáno. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu patřily. Proběhla násilná rekatolizace a také do města přišla řada Němců. V 18. století kdy město patřilo Windischgrätzům, zažilo další vzestup. Vzkvétalo a spadalo pod něj téměř 50 vesnic. Po Druhé světové válce se proměnilo složení obyvatelstva. Obyvatelé německého původu byli nuceni město opustit, Tachov byl téměř vylidněn a po dosídlení lidmi z vnitrozemí se stal městem s ryze českým obyvatelstvem. Tachov svým návštěvníkům nabízí k vidění hodně památek. Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. stol. rozšířen taktéž v gotickém slohu. Vnitřní zařízení kostela pochází z roku 1670. Důležitou památkou je také Tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 zámek vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Dalšími lákadly k návštěvě jsou barokní Husmannův mlýn a františkánský klášter (dnes muzeum Českého lesa) s kostelem sv.Máří Magdaleny. Za původně nejstarší stavbu města je považován kostelík sv.Václava. Bez návštěvy by neměla zůstat monumentální Windischgrätzova jízdárna ve Světcích. Na okraji města jsou dva pozoruhodné památníky - mohyla obětem pochodu smrti z r.1945 který procházel územím Tachovska a památník husitské bitvy u Tachova r.1427. V centru je ještě památník Díkůvzdání americké armádě za osvobození r.1945.Malebně položené městečko nabízí návštěvníkům také řadu míst ke krásným procházkám, např. Aglainým údolím podél řeky Mže a řadu dalších turistických tras pro pěší i na kole.

Sídliště Čimice bylo postaveno podle projektu B. Stuchlého v letech 1976 – 1986. Jeho kapacita je 2099 bytů pro 7000 lidí.

Dnešní Masarykovo nádraží bylo po složitých vyhledávacích studiích vybudováno na rozhraní Nového Města a Karlína, po obou stranách barokních hradeb, na plochách, kde byly jen zahrady a malé domky. Ostatně název Na Florenci v bezprostřední blízkosti Masarykova nádraží ty zahrady připomíná: Na Florenci, nebo také na Florencii, vznikla zahrada Italů z Florencie už za Karla IV.V říjnu 1843 dokončil vrchní inženýr Antonín Jüngling celkový návrh nádražního areálu a v listopadu téhož roku se začalo s výstavbou. Do února 1845 byla plocha nádraží urovnána a staré hradby zbourány. Byla postavena nová hradební zeď se šesti branami pro příjezd a odjezd vlaků. Nádražní brány měly vrata která byla na noc zavírána. 4000 dělníků pracovalo na stavbě „Drážního dvora“, do něhož vjel 20.8.1845 první parní vlak. Tím bylo zahájeno železniční spojení na trati Praha-Olomouc. Odjezdové části dominují dvě věže s hodinami, uvnitř je hala s pokladnami, poštou a čekárnami. Při dnešní Havlíčkově ulici byla postavena příjezdová budova s dvoranou, krytá skleněnou střechou. V ní byla finanční a policejní stráž, celní úřady a byty zaměstnanců. Mezi oběma budovami vedlo pět kolejí a čtyři nástupiště, z nichž dvě krajní byla krytá přístřešky. Teprve v roce 1866 vznikla na nároží Havlíčkovy a Hybernské dvoupodlažní budova s velkou restaurací a kryté nástupiště bylo prodlouženo a dostalo pěkné litinové průčelí. Dodnes nezměněná hlavní strana budov Masarykova nádraží má klidný pozdně klasicistní výraz. Zejména v půlkruhových záklencích oken se ozývají náznaky nastupující vlny romantismu. Posledních větších úprav doznalo nádraží v roce 1985, kdy byl interiér očištěn od necitlivých vestaveb a kdy byl obnoven jeho čistý klasicistní sloh. Za květnových povstání v roce 1945 bylo nádraží místem dramatických událostí. 8.5. sem odvezl oddíl esesáků 150 lidí nalezených ve sklepích okolních domů, kteří pak museli přihlížet popravě každého pátého rukojmí.