Areál baťových závodů se nachází severně od páteřní třídy Tomáše Bati, při příjezdu k centrum města od Otrokovic. Dominantou tohoto areálu je Baťův mrakodrap, označovaný také jako Správní budova č. 21. První továrny zde vyrostly již v roce 1906, neměly však ještě typické prvky baťovské architektury. To přišlo až s přestavbou továrny v roce 1924. Staré budovy byly postupně nahrazeny novými. Základem se stal modul 6,15 x 6,15 m. Železobetonový skelet pak byl vyzděn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Objekty byly následně řazeny šachovnicově do větších souborů a vzájemně dopravně propojeny. Úpadek Svitu nastal po revoluci během 90. let 20. století, kdy nemohl konkurovat dovozem levných bot z Východu a také jeho zadluženost a špatně zvolená strategie.

Schwarzenberský plavební kanál je jednou z největších a nejkrásnějších technických památek na Šumavě. Celý kanál má délku 52 km a začíná na česko-rakouské hranici tzv. Rosenauerovou nádržkou a ústí do řeky Mühl. Byl budován od roku 1789 a celý byl dokončen v roce 1823 podle návrhu Josefa Rosenauera. Stavba proběhla ve dvou etapách. Při první etapě byla postavena část dlouhá 31,6 km od ústí řeky Mühl až k Jezernímu potoku (do míst pod obcí Jelení). Druhá část od Rosenauerovy nádrže až k Jezernímu potoku tedy napojení na první část kanálu byla postavena v letech 1821-1823, již po smrti projektanta Rosenauera. Součástí této druhé části je původně 429 m dlouhý tunel, po úpravě oblouku má dnešních 389 m. Šířku má 2,7-2,84 m a výšku 3,16 m. Vystřílen byl pod vrchem Plešivcem.Stavba kanálu si vyžádala 254.568 zlatých přičemž jen tunel stál 41.000 zlatých. Kanál byl ziskový jen v roce 1795 přinesl čistý zisk 24.000 zlatých. Stavba kanálu poskytla práci až 1.000 osob.Až do roku 1891 probíhala tzv. Vídeňská plavba. Což znamenalo že bylo dříví plaveno až na konec kanálu kde pak bylo překládáno na čluny a plaveno po Dunaji do Vidně. Zpočátku bylo možno plavit pouze palivové dříví o délce 75-90 cm. Když se ve druhé polovině 19. století začalo uplatňovat jako palivo uhlí byl kanál v 80. letech 19. století upraven na plavení kmenů až do délky 19,5 m. V této době byl postaven i Hafenkriegský smyk (3,8 km) na překladiště v Želnavě, kde bylo dřevo překládáno na Vltavu a plaveno přes Prahu až do Hamburku. Ještě do roku 1916 se plavilo ještě do Haslachu, pak byl již kanál využíván jen na české straně. Poslední plavební příkaz byl vystaven v roce 1961 pro plavení klád z polesí Stožce a Plešného ke dřevoskladu v Nové Peci. Pak začal kanál chátrat i když proběhly v letech 1970-1980 některé rekonstrukční práce. V současné době je kanál rekonstruován a využíván k turistickým účelům.Nejen výstavba, ale i provoz kanálu měla zásadní vliv pro rozvoj okolí, hlavně zaměstnanost. V létě se dřevo kácelo aby proschlo, v zimě se pak sváželo ke kanálu a s táním sněhu (kdy byl dostatek vody) bylo plaveno. Samotné plavení zajišťovalo přibližně 200 osob, na výlov dřeva pak pracovalo dalších přibližně 300-350 lidí. Během 100 let provozu bylo přepraveno 8 mil m3 dřeva.Na kanále se nachází 87 mostů, 80 vodních propustí, 22 stavidel. Minimální plavební výška hladiny byla 50 cm, rychlost 3,6 km/h a denní výkon 3-4 m3 na osobu. K napájení kanálu sloužilo několik nádrží. Tím největším je Plešné jezero, které spojuje s kanálem Jezerní smyk, pak Jelení jezírko (Jelení smyk) a nádrž Říjiště na koňském potoce. Říjiště mělo obsah 6.000 m3 a s kanálem jej spojuje Kobylí smyk o délce cca 1.080 m. U napojení Kobylího smyku do kanálu byl v roce 1805 postaven na kanále akvadukt (dlouhý 85 m, vysoký 7,5 m), který překonává rozšířené údolí Koňského potoka.

Malé jezírko s názvem Stříbrné se nachází asi 4,5 km jihozápadně od Fulneku. Jezírko vzniklo zatopením šachty galenitového dolu opuštěného někdy od poloviny 17. století. Jezírko a jeho okolí působí velmi příjemně, na jeho okrajích rostou břízy a vrbky. Vyskytují se zde vodní a bahenní rostliny, dokonce některé ohrožené druhy. Ze živočichů tu nalezneme zejména čolka obecného a horského, ropuchu obecnou a dokonce raka říčního. K jezírku vede turisticky značená cesta s odbočkou z Fulneka nebo Oder.

Na jižním okraji města, na malém návrší lokality Sady bylo v letech 1959-1963 archeologickým průzkumem odkryty základy opevněného dvorce, patrně církevního charakteru. Základy ukazují na kostel (8-9. století) ve tvaru kříže nad jehož středem vystupovala mohutná čtverhranná věž. Stavba byla omítnuta, vymalována a opatřena maltovou podlahou. Střechu tvořily hliněné vypalované části. Byl to jeden z prvních zděných kostelů severně od Dunaje. Později byl ještě přistavěn sálový kostel se závěrem v podobě apsidy. Odkryto bylo rovněž na 87 hrobů. Celý areál byl oddělen zídkou od přibližně 12 srubových staveb řemeslníků a jejich rodin. Také byla doložena srubová konstrukce dlouhá 36 m a široká 6 m, patrně schromaždiště kněží pro výuku. Místo bylo definitivně opuštěno v průběhu 13. století.