Zříceniny hradu Kamýk se nachází na čedičovém suku nad stejnojmenou vsí. Historie hradu Kamýk vystavěl z pověření krále Jana Lucemburského pan Jindřich erbu jednorožce, jemuž král nový hrad roku 1319 udělil v léno. Užil zde tedy stejný mechanismus jako například u Střekova, aby si - i když sám hrady prakticky nestavěl - zajistil nové opory panovnické moci. Za Viléma Kamýckého ze Lstiboře byl roku 1547 starý stísněný hrad přestavěn, ale již na přelomu 16. a 17. století si páni ze Lstiboře postavili pod starým hradem novou tvrz. Chátrání Kamýku nepochybně uspíšilo dobytí Sasy za třicetileté války v roce 1632. V polovině 17. století byl již zříceninou. Podoba hradu Hlavní obranou i obytnou stavbou prvé fáze hradu byla velká pětiboká obytná věž na nejvyšším vrcholu skály. Skálu s věží obklopovalo předhradí, jehož hradba je doposud částečně dochována. K ní byly při renesanční přestavbě přistavěny obytné budovy, pro něž byla prolomena velká částečně zachovaná obdélná okna. Tipy na výlet Navštívit můžete třeba barokní zámek Ploskovice nebo Zubrnickou muzeální železnici. Rozhlednu Varhošť najdete u Litoměřic. Přímo v Litoměřicích najdete Oblastní muzeum v Litoměřicích, jehož součástí je i tzv. Máchova světnička. Ubytování doporučujeme v Ústí nad Labem nebo v Litoměřicích.

Osada Kbely prošla jednou z největších tragédií 18. století. Byla zasažena morovou epidemií a téměř všichni její obyvatelé této nemoci podlehly. Zmínky o její existenci pocházejí již z roku 1130, kdy zde stávalo popluží vyšehradského kostela. Nového rozmachu nabyla až na přelomu 19. a 20. století. Zejména jí oživila výstavba letiště a s ním spojené průmyslové a vojenské činnosti. Za zmínku stojí to, že zdejší letiště patří mezi chráněná území na němž žije kdysi hojný a dnes ohrožený hlodavec sysel. K Praze byly Kbely připojeny v roce 1968. Název obce Kbel je odvozen od stavidla rybníka, vědra, kbelíku, či škopku.

Sv. Jan Nepomucký Sv. Jan Nepomucký je vyobrazen jako stojící postava světce v kanovnickém hávu. V levé ruce drží kříž, v pravé zlacenou ratolest. U nohou má dva puti s knihou a se svitkem. Socha je umístěna na vysokém zdobeném podstavci a je orientovaná na východ. Autor: M.J.Brokof,1709.

Poutní kostel Panny Marie z Montserratu se nachází asi kilometr západním směrem od obce Mutná. Vede sem značená cesta jak z této obce tak ze Slavonic. Podnět k výstavbě kostela dal roku 1650 císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, jemuž patřilo bolíkovské panství. Na místě stála původně kaple s kopií sochy P. Marie Montserratské zázračné sochy Černé Madony z baziliky světoznámého španělského benediktinského kláštera na Montserratu. Po jeho vzoru byly zřízeny ve svahu pod kaplí čtyři poustevny a malá kaple. Zakladatel zemřel 4.7.1658 v Bolíkově a je pohřben ve farním chrámu sv. Petra a Pavla v Cizkrajově. Samotný poutní kostel byl vystavěn až v letech 1712-1717. O provoz kostela a přilehlé kaple se kromě kněží starali také poustevníci, kteří obývali zdejší poustevny. Za císaře Josefa II. byl kostel s přilehlými kaplemi zrušen a začala smutná doba jeho historie. Z kostela byla zachráněna pouze socha Panny Marie Montserratské, která byla později umístěna na hlavním oltáři v kostele v Cizkrajově. Zde zůstala až do roku 1865, kdy byla slavnostně přenesena do obnoveného poutního kostela. K tomu došlo v letech 1858-1865 z iniciativy cizkrajovského faráře Josefa Springera. Do roku 1945 než došlo k odsunu německého obyvatelstva, to bylo hlavní poutní místo německy mluvícího jihozápadního moravského pohraničí. Kupodivu i po roce 1948 zůstaly povoleny všechny tři poutě. K postupnému obnovování poutního místa dochází po roce 1989. kdy se poutí začali zúčastňovat i věřící z blízkých rakouských obcí. Stavba kostela je jednolodní, obdélná s dlouhým polygonálně uzavřeným presbytářem. Vnitřek je členěn sdruženými přízedními pilířy s pilastry. Strop má valenou klenbu s lunetami a sdruženými pásy. Novorománská kruchta spočívá na dvou sloupech.