Z dříve nejsevernějšího hradu přemyslovského hvozdu se dodnes dochovaly již jen nepatrné zbytky zdí. Džbán, takto se tento hrad jmenoval, se rozkládal nad soutěskou zvanou Ve vratech nad Mutějovicemi.  Právě tudy procházela cesta spojující středočeskou oblast, kde tak Přemyslovci rádi lovili, se severočeským Lounskem. Lovecký letohrádek krále Václava I.? Přestože byl Džbán velký, výstavný a významný, nedochovaly se žádné písemné zmínky. I jeho stavitel je neznámý. Dle archeologů spatřil světlo světa v první polovině 13. století a jeho bezpečí chránily tři okrouhlé věž. Takovou stavbu mohl stěží postavit pouhý člen šlechtického rodu a tak existuje teorie, že hrad postavil snad sám král Václav I. jako lovecký letohrádek. Po vystavění hradu Křivoklát byl tento hrad opuštěn. Hrad však asi neměl dlouhého trvání, neboť dle průzkumů se jeho zánik řadí již do druhé poloviny 13. století. Jeho zánik byl nejspíše způsoben poruchami v opukovém podloží zapříčiněném vylámáním mimořádně mohutného okružního příkopu. Při výsadbě lesa na hradišti byla ale také odkryta silná vrstva popela a do červena vypálené kameny, což by zase nasvědčovalo, že byl hrad zničen požárem. Na přelomu 19. a 20. století byl hradní areál výrazně poškozen těžbou opuky. Dispozice hradu Pro stavbu hradu byla vybrána rozsáhlá plochá ostrožna, na níž se nacházely pozůstatky halštatského pravěkého hradiště.  Hrad slučoval prvky hradu s obvodovou zástavbou a francouzského kastelu. Vnitřní nádvoří bylo pravděpodobně obestavěno budovami. Přístup do hradu byl pouze z východní strany, kde souvisí hradiště s planinou, a tady byly také hluboký příkop a val, které vedly kolem celého hradu. Značně silné zdi byly postaveny z opuky. Z hradu, z něhož se ještě v 19. století zachovaly zbytky všech tří okrouhlých věží, stojí dnes již jen nepatrné pozůstatky jediné z nich, části zdí a hluboký příkop s valem kolem části hradiště. Navíc je areál hradu zalesněn. Chystáte-li se navštívit hrad a hledáte ubytování, pak v jeho blízkosti v obci Mutějovice naleznete malý pivovar s ubytováním.

Trochu tajemným a nevšedním dojmem na nás zapůsobí areál bývalého kláštera klarisek z doby kolem roku 1280 s nikdy nedokončeným konventním kostelem. Psychotronici tvrdí že v presbytáři je silná pozitivní zóna, příznivě působící na naše zdraví – jisté je, že pocit při procházce mezi vysokými zdmi pod širou oblohou je opravdu neobvyklý. Dějiny obce poprvé zmiňované v roce 1115 jako knížecí majetek, byly spojeny s klášterem. V letech 1382-1410 probíhala stavba svatyně zřejmě za účasti stavební huti Petra Perléře. Dílo však nebylo nikdy dokončeno. Klášter byl rozbořen za husitských válek, v 16. století se ale dočkal obnovy. Kostel ale už zůstal beze změny – z původně plánovaného trojlodí se dochovaly fragmenty s bohatě členěným portálem a presbytář. Na stěnách je plastická výzdoba a zachovala se i vysoká profilovaná okna. Původní klášterní konvent byl přestavěn na trojkřídlý zámek. V roce 1744 byl areál doplněn hranolovou zvonicí.

Skromné pozůstatky hradu Rýzmburka se skrývají na skále nad údolím řeky Úpy, na počest Boženy Němcové nazývaným Babiččino údolí. Údolím vede červená turistická značka, z níž u Červeného mostu odbočuje modrá, vedoucí mj. kolem Rýzmburku. Historie hradu Prvním známým majitelem hradu byl k roku 1319 připomínaný Albert z Rýzmburka. On nebo jeho předci hrad založili na přelomu 13. a 14. století. Jeho potomci pak hrad vlastnili až do první poloviny 15. století. Posléze se majitelé často střídali. Od Zikmunda dostal hrad Oldřich z Černčic, posléze jej koupil kníže Jindřich Minsterberský, poručník nezletilých dětí Jana z Adršpachu a Náchoda. Petr z Adršpachu a Náchoda, jeden z Janových potomků, hrad roku 1527 zastavil. Zastavený hrad poté roku 1534 zakoupil Jan z Pernštejna. Významným majitelem hradu byl od roku 1544 Bernard Žehušický z Nestajova, který jej nechal pro velkou zchátralost důkladně opravit na pohodlné sídlo. Posledním majitelem, který na hradě též bydlel, byl od roku 1595 Vilém z Talmberka. Vilémův bratr Jan prodal roku 1601 panství s hradem Smiřickým ze Smiřic, kteří jej již nijak neudržovali. K roku 1628 se již uvádí jako zpustlý. Zkázu hradu dokonalo vyplenění císařským a posléze švédským vojskem, požár o tři roky později a na počátku 18. století rozebírání kamene na stavbu nedalekého ratibořského zámku. Dispozice hradu Dispozice hradu byla původně dvojdílná, ovšem o předhradí bohužel dnes již nic nevíme. Hradní jádro bylo pravděpodobně bezvěžové, tvořené především paláci podél hradebních zdí. Bohužel bez archeologického průzkumu nelze vyslovit žádné další hypotézy o podobě a vývoji stavebních fází hradu. Do dnešní doby se zachovalo velmi málo, v podstatě jen střepy hradební zdi a pozůstatky valeně klenutých suterénů paláce na severní straně hradního jádra. Altán na předhradí byl postaven v roce 1798. Hradní areál je volně přístupný. Tipy na výlet Výlet si můžete naplánovat na zříceninu hradu Vízmburk, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze - Muzeum textilu nebo Muzeum Boženy Němcové. Navštívit můžete i zámek Chvalkovice. Ubytování najdete v České Skalici. M.K.

Obec Želiv leží na Českomoravské vrchovině asi 10 km západně od města Humpolce, na soutoku řek Trnávky a Želivky.  Místní klášter je jedním ze tří nejstarších klášterů u nás a patří k nejlépe zachovaným středověkým celkům v Čechách. Komplex klášterních budov je jedním z nejcennějších uměleckých souborů v Čechách. Klášter byl založen společně s klášterním kostelem Narození Panny Marie v roce 1139 přemyslovským knížetem Soběslavem I. a jeho chotí Adlétou pro mnichy řádu sv. Benedikta. Po deseti letech byli benediktini vystřídáni řádem premonstrátů, kteří zde působí dodnes. Z jejich řad vyšel i známý husitský kazatel Jan Želivský. V letech 1420 a 1424 husité klášter dobyli a zničili, ještě do poloviny století se jej však podařilo alespoň částečně obnovit. V roce 1559 si vystavěli v areálu Trčkové, tehdejší majitelé panství, goticko-renesanční sídlo zvané Trčkův hrad. Do správy premonstrátů se klášter vrátil až v průběhu 16. století. V století 17. proběhly barokní úpravy kláštera G. A. Maggim. Po požáru v roce 1712 byly budovy obnovovány G. Santinim, který také provedl opravu kostela ve stylu barokní gotiky. Začátkem 20. století zajistila novorenesanční úprava klášteru slohovou pestrost. V druhé polovině 20. století komunistický režim využil kláštera jako vězení, v němž byli protizákonně internováni významní členové československých katolických řádů. Nyní je opět v majetku řádu. Ústřední stavbou komplexu je klášterní kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi. Na základech románské baziliky z první poloviny 12. století byl počátkem 14. století vystavěn gotický chrám. Do dnešní podoby jej upravil J. B. Santini v letech 1713 - 1720. Kostel je trojlodní s dlouhým presbytářem. K němu přiléhá ze severu původně raně barokní konvent, dnes pseudobarokní, z let 1652 - 1688. Ze severní strany uzavírají nádvoří pseudobarokní nová prelatura a opatství, ke kterému přiléhá Trčkův hrad s hranolovu věží. Poblíž kláštera se nachází původně románský jednolodní hřbitovní kostel svatého Petra a Pavla z první poloviny 12. století. Obnoven byl v letech 1712 - 1719 a kolem roku 1930 byl restaurován. V letních měsících ožívají historické prostory bohatým kulturním programem.