Nová synagoga v Milevsku stojí v Sokolovské ulici a byla postavena během 1.světové války v letech 1914 – 1919 jako náhrada za Starou synagogu, jež stávala na Benešově náměstí. Podle projektu pražského architekta Střílka zde vznikla, v místech bývalého obytného domu, nevšední synagogální stavba snoubící v sobě prvky klasicistní a kubistické. Kubismus je zastoupen ojedinělým průčelím ve štítu, empír připomíná trojúhelníkový tvar štítu, který  je nesen čtyřmi sloupy. K bohoslužbám byla využívána do druhé světové války, během okupace byly její prostory využity jako sklad sušeného mléka a obalů. Válka znamenala pro milevskou židovskou obec tragédii a způsobila její zánik. Synagoga nesloužila svému účelu ani po válce a postupně přešla do majetku Církve československé husitské a byla přeměněna v křesťanský kostel. Charakter synagogy ovšem i po stavebních úpravách zůstal. Zachována zůstala především čelní stěna se svatostánkem - schránkou na Tóru a symboly Desatera. Dochovala se také ženská galerie.

Katedrála sv. Bartoloměje je stará stejně jako město samo. Byla založena krátce poté co město založil král Přemysl Otakar II. okolo roku 1261. Za císaře Karla IV. byl kostel přestavěn po požáru města v roce 1349, k trojlodí byl přistavěn nový gotický chór v letech 1360-1378, dílo Petra Parléře. Rozšířena byla také okna v trojlodí a přistavěna kaple Panny Marie. Koncem 15. století byly věže zastřešeny štíhlými jehlancovitými střechami s nárožními věžičkami. Během třicetileté války byl chrám poškozen za rabování švédské armády v roce 1643. Po skončení války se začalo s rekonstrukcí. Pohroma přišla v roce 1796 kdy při požáru shořely krovy nad celým chrámem poškozeno bylo i vnitřní vybavení. Kolem poloviny 19. století probíhá celková oprava jen provizorně opraveného chrámu. Další pohroma opět v podobě požáru na sebe nenechá dlouho čekat a přichází v roce 1869. Poté je se rekonstrukce ujímá Josef Mocker, který nejprve přestavuje zvonici a severní věž. Pak se ujímá celkové rekonstrukce, která se hlavně dotkne parléřova gotického chóru. Zde je řada architektonických detailů buď vyměněna do doplněna. Dochází také na nové romanticko novogotické zastřešení. Na konci druhé světé války v roce 1945 při bombardování je chrám naštěstí poškozen jen lehce a generální rekonstrukce je zahájena roku 1963. V interiéru katedrály je zajímavá hlavně Křížová cesta od Františka Bílka a barokní obraz „Umučení sv. Bartoloměje“ od  Petra Brandla.

Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých křižovníků. Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 1618-20 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V r.1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V r.1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.

Bývalé kino v centru města, které bylo v roce 2001 prěstavěno v moderní, třípodlažní Divadlo Brodway. Divadlo je umístěno v pražském Paláci Sevastopol (postaven v roce 1938), který je zapsán v seznamu objektů památkově chráněných, a jehož pasáž Broadway spojuje ulici Na Příkopě s ulicí Celetnou. Repetoár divadla tvoří především muzikály.