Zaniklé cisterciácké opatství Panny Marie, jehož stavební pozůstatky lze v nevýrazných fragmentech ještě dnes vidět, se nacházejí v obci Klášter, ležící přibližně 1,5 km severně od města Nepomuk. Prostor klášteřiště je částečně volně přístupný. Cisterciácké opatství v Nepomuku bylo založenou nedlouho před rokem 1146 a bylo čtvrtou  ebrašškou filiací. Za zakladatele jsou označováni český král Vladislav II. a jeho bratr Jindřich, který zde byl i pohřben. V písemných pramenech je nepomucký konvent poprvé doložen až roku 1177. V roce 1252, za opata Berchtolda, se nepomucký klášter stal mateřským konventem nově vznikajícího kláštera ve Ždáru nad Sázavou. Nepomucký klášter finančně velmi prosperoval zásluhou těžby stříbra a zlata na jeho pozemcích. V roce 1380 obyvatele kláštera postihla morová rána. Další téměř smrtelnou událostí pro klášter bylo zpustošení jeho budov husity v dubnu roku 1420. Mniši se zachránili jen díky tomu, že se v roce 1418 téměř všichni přestěhovali do Ebrachu. Do poloviny 16. století nepočetný konvent živořil, v roce 1558 jeho majetek do dědičného držení získal Adam ze Šternberka a tím klášter zanikl definitivně. Podobu klášterních objektů, vystavěných v románském a později gotickém slohu, neznáme. Na místě bývalého klášteřiště se v průběhu staletí rozrostla obec Klášter, jejíž stavby pozřely ruiny klášterních budov. Jedná se především o domy čp. 8, 9, 39 a 55, mlýn a hřbitovní zeď v jihovýchodní části obce.   M.K.

Biskupská kupa (889 m) je zdaleka viditelná hraniční hora, která se tyčí nad městečkem Zlaté hory. Biskupská kupa se jí říká proto, že měla ukazovat kde bylo rozhraní biskupství Olomouckého a Krakovského. Historie vyhlídkových staveb na jejím vrcholu je značně pestrá. Už kolem roku 1875 nanosil na Biskupskou kupu místní hodinář Antonín Wolf kameny, z nichž vytvořil vyvýšený bod. O pár let později místní sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku rozhodla zde postavit dřevěnou rozhlednu. Světlo světa spatřila v roce 1890 a vžilo se pro ní jméno pyramida. Měla totiž podobou třináctimetrového komolého jehlanu. Kousek od rozhledny byla pro turisty postavena dřevěná chat, nesoucí jméno Rudolfova. Rozhledna vydržela jen do roku 1896, kdy ji strhnula vichřice. Tato smutná událost odstartovala okamžité snahy o její znovu vystavění, tentokráte již v kamenné podobě. Stavitelem se stal zednický mistr Werner z Janovic, dostala jméno po císaři Františku Josefovi I. a první turisté se mohli po kraji rozhlédnout 26. srpna 1898. Je to mohutná, 19 metrů vysoká oválná věž, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 metrů. V průběhu válečných konfliktů sloužila vojákům, nejčastěji jako pozorovatelna. Po válce zájem o ní upadal a neudržovala se. Časem byla díky blízkosti k hranicím uzavřena a na její ochoz byl umístěn televizní vysílač. Rudolfova chata zanikla úplně. Rozhledna se dočkala znovuotevření až v roce 1996 a o dva roky později, sto let od uvedení do provozu, i generální rekonstrukce. V současnosti se o věž stará Klub přátel Zlatých Hor a pověřenou osobou je pan Petřík. Je otevřena celoročně o víkendech, v letní sezóně každý den. Výhled sice komplikují vzrostlé stromy, ale lze z ní vidět celý masív Jeseníků.

Opevnění města bylo založeno v letech 1310-1350. Tvořila jej kamenná hradba silná zhruba metr a vysoká čtyři metry o celkové délce přibližně 1,5 km. Před hradbou se pak nacházel příkop čtyři metry hluboký a 12 m široký, který v pozdější době zcela zanikl. Součástí hradby byly čtyři bašty a dvě brány. Kolem roku 1472 došlo k zesílení obranného systému výstavbou parkánové hradby s baštami  mezi již existující hradbou a příkopem. I přesto hradby za třicetileté války podlehly útokům a byly pobořeny Švédy. V průběhu 18 a 19. století s rozvojem města zanikla téměř veškerá západní a severní část hradeb, stejně tak obě brány a drtivá většina bašt. Do dnešní doby se zachoval jižní a jihozápadní část úseku (převážně parkánová hradba s dochovanou baštou) a pak východní část při rozsáhlém parku (hlavní hradba s dochovanou baštou zvanou Štáflova).

Vodní nádrž Janov se nachází asi 3,5 km severozápadně od Litvínova. Nádrž byl vybudována v letech 1911-1914 radou města Mostu. Jejím účelem byla ochrana před povodněmi pod hrází a hlavně jako akumulace vody pro zásobení severočeské hnědouhelné oblasti pitnou vodou. Hráz je tížná, zděná z lomového kamene, dlouhá 225 m a vysoká max. 45,45 m nad terénem. Ovladatelný objem nádrže je 1,599 mil. m3 (celkový objem pak 1,670 mil. m3 při zatopené ploše 10,08 ha). Hráz přehrady není volně přístupná, kolem nádrže je pak stanoveno ochranné pásmo kam je přístup zakázán. Pouze u části nádrže vede turistická značená cesta. Přeharada je zařazena mezi kulturní památky ČR.