Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.

Obec vlastnila od roku 1088 vyšehradská kapitula, které ji věnoval Vratislav II. Od té doby se vystřídalo několik majitelů. Církevních i světských. V roce 1420 Braník získala pražská obec. Nejrozšířenějším způsobem obživy obyvatelstva v té době byl rybolov a obchod se dřevem. V pozdější době zde vznikl jediný průmyslový podnik a to těžba vápence a jeho zpracování v palírně vápna. K Praze byl Braník připojen v roce 1922. Název je odvozen od obraného vrchu ležícím nad Braníkem.Braník, dnes část Prahy 4, leží při ústí Kunratického potoka na svahu branické skály, svažující se jihozápadně k břehu Vltavy. Skála je z devonského vápence. Místy dodávají krajině typický krasový ráz, takže Braníku a Podolí by se dalo hovořit jako Malém pražském krasu. Předpokládá se, že v nejstarších dobách sahala Branická skála až k samotné Vltavě a uzavírala tak přístup do pražské kotliny. S levým břehem spojoval Braník brod. Teprve odlámáním skály byla ve středověku uvolněna cesta z Prahy přes Podolí a Dvorce do Bráníka. První historickou zmínku o Braníku nacházíme už v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Ta je však odborníky považována za padělek, a proto větší jistotu o době založení máme až ve 14. století. Pokud jde o původ jména, jazykovědci tvrdí, že kořeny pojmenování musíme hledat ve slově branný – opevněný, ohrazený, ozbrojený. Takže milí Pražané, vždycky Braník a ne Bráník! Ve druhé polovině byly také na branických stráních zakládány vinice. Odpradávna se tu obchodovalo s dřívím a ve 14. století se tady lámal vápenec. Když vylamovali cestu podle skály z Braníka do Prahy, stál už zde dominikánský dvůr, jemuž patřilo mnoho pozemků v obci a okolí.

Čedičový vrch Raná se nachází zhruba necelých šest kilometrů severním směrem od obce Louny. Protáhlý čedičový trojvrcholový masiv je pro svoje vhodné podmínky využíván příznivci závěsného letání. Původně podpovrchové žilné těleso je tvořeno čedičovou horninou olivinickým nefelinitem. Bylo obnaženo odnosem okolních měkčích usazených hornin. Na jeho prostřední vrchol (457 m.n.m.) poskytující krásný kruhový výhled vede turistická odbočka.

Astronomická věž Klementina patří nejatraktivnějším bodům při prohlídkách. Není divu, z jejího vyhlídkového ochozu máte totiž historické centrum Prahy jako na dlani. Její stavitel není jistý, ale je velmi pravděpodobné že jím byl F.M. Kaňka. Ti co této verzi nevěří nejčastěji zmiňují jména jeho kolegů K. I. Dienzenhofera či A. Luraga. Věž jenž byla dokončena v roce 1722 byla postavena z iniciativy rektora jezuitské university Francisca Retze. Její vznik má co do činění  s univerzitním vzděláním. Právě matematika a astronomie byly obory, které se zde přednášely na vysoké úrovni.Věž je vysoká 52 m, na vrchol vede 172 strmých točitých schodů. Věž je ukončena cibulovou bání a na kupoli je olověná postava Atlanta držícího zeměkouli. Kolem r. 1750 zde byla započata astronomická a klimatická pozorování a měření a věž byla osazována astronomickými přístroji. O rozvoj astronomie se nejvíce zasloužil ředitel observatoře Josef Stepling a mechanik Jan Klein. V r. 1775 zahájil Antonín Strnad soustavné záznamy meteorologických a klimatických měření. Nepřerušená řada teplotních měření, která se prováděla třikrát denně, a která zcela splňuje moderní kritéria, započala 1.  ledna 1784. Začátek řady pravidelných měření dešťových srážek se datuje k 1. květnu 1804 a patří k nejstarším ve střední Evropě. Díky tomu drží v tomto směru Klementinu světové prvenství. Je sice pravda, že v Berlíně začali s pravidelným měřením dříve, ale tyto měření byla po řadu let přerušena. Kromě pravidelných údajů o teplotě a počtu srážek se od roku 1842 ohlašovalo z Klementina poledne mávnutím praporu. Po r. 1928 byla astronomická pozorování přestěhována do nové hvězdárny v Ondřejově. Vchod do věže je vedle vchodu do Zrcadlové síně.