Kostel sv. Jana Křtitele stojí při Masarykově náměsí. Původně zde stál snad již románský kostel s prvky gotiky, založený johanity při špitále. V roce 1737 založili piaristé nový kostel, půdorysně inspirovaný podle chrámu selesiánek na Renngasse. Interiér kostela zdobí nádherné fresky od J.J.Etgense a J.Sterna. Hlavní i boční oltáře pocházejí z období let 1755-1759 od V.Trogera. Kostel je přístupný v době bohoslužeb a mimo to bývá přístupná předsíň kostela.

Židovský hřbitov menší velikosti se nachází asi 800 m jihovýchodním směrem od centra obce Studený za menším lesíkem. Od silnice Studený – Dunice vede k tomuto lesíku polní cesta. Po cca 200 m je potřeba odbočit vpravo k lesíku a obejít ho po jeho okraji zleva. Na jeho zadním okraji se pak nechází tento menší skrytý hřbitov založený údajně roku 1700. V areálu o cca 910 m2 se dochovalo jen přibližně 60 náhrobků pocházajících od 18. století do roku 1927. Hřbitov ohrazuje jen menší kamenná zídka, z bývalé márnice se dochovaly též jen základy. Hřbitov je volně přístupný.

Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících. 

Městský hradební systém byl nejspíše zbudován v 80. letech 14. století, nejpozději pak na přelomu 14. a 15. století. Původní systém tvořila patrně pouze hradba doplněná valcovými věžemi s vodním příkopem . Síla hradby postavená z pískovce byla 180 až 200 cm, doplěná podle dochovaných stop kapes o dřevěný obranný ochoz. Vstup do města pak umožňovaly dvě brány, Horní a Dolní (zbořeny v roce 1842). Hradby byly během staletí opravovány a doplňovány. Do dnešní doby se z hradeb dochovaly zbytky při Žerotínském zámku v ulici Lidická, zbytky hradby při parkovišti u ulice Úzká a jedna šestiboká jihovýchodní bašta při ulici Sokolovská nedaleko kruhového objezdu. Bašta pochází zřejmě až první čtvrtiny 17. století. Dnes slouží jako expozice historických zbraní a k dalším kulturním účelům.