Krásná, na červeno natřená pumpa, se objevila v ulici Komunardů po rekonstrukcí objektu v roce 2007.

Základy kostela Fláje, text v přípravě

Obec Kryry, leží v Lounském okresu, v Ústeckém kraji. Může se pyšnit krásnou a architektonicky velmi zajímavou rozhlednou, která je vystavěna na Kostelním vrchu (383 m). Architektonický skvost Původně na jejím místě stál hrad Kozihrady, z něhož se dochovaly již jen valy a příkopy. Místní Okrašlovací spolek se na jeho místě rozhodl postavit rozhlednu. Roku 1906 byla tak otevřena cihlová věž, vysoká 27 metrů se třemi vyhlídkovými terasami. Dřeveným ochozem uprostřed, velkou terasou na vrcholu a ještě byla přidána malá věžička. Byla pojmenována na počest stého výročí německého básníka Friedricha Schilera, jehož památník byl umístěn v přízemí rozhledny. K výhledům na Doupovské hory, Krušné hory a České středohoří slouží veřejnosti dodnes. Aby se před námi pohled otevřel je nutné vystoupat 127 schodů na nejvyšší vyhlídkovou terasu. Rozhledna, postavená z červených neomítnutých cihel, vypadá moc pěkně.   Výhled sever: Valovský kopec, Podbořansko, Krušné hory východ: vrch Louštín jih: Kryry. Tobiášův vrch, Jesenicko západ: Doupovské hory Popis cesty   Autem - až k rozhledně je možné dojet autem. Po příjezdu do Kryr odbočte v rohu náměstí Kostelní ulicí ke kostelu. Ulicí až do místa kde začíná prašná cesta. Ta Vás dovede až k rozhledně.   Vlakem - vystoupit na zastávce v Kryrech. Poté ulicí 5. května až na náměstí a odtud po zeleně značené turistické trase až k rozhledně. Celková délka trasy je 1,5 kilometru.    

Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Rozlehlé město s historickými stavebními památkami, mohutnou Mariánskou skálou v samém centru leží na soutoku řek Býliny a Labe, v srdci Českého středohoří. Na sever od města se nacházejí Krušné hory a Labské pískovce s turisticky vyhledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Po útlumu těžby hnědého uhlí a omezení některých výrob se životní prostředí výrazně zlepšilo. Z původní zástavby i díky bombardování spojenců v dubnu 1944 se příliš nedochovalo. Město Ústí nad Labem vzniklo před více než tisíci lety. Do historie ale vstoupila nedaleká ves Stadice. Český kronikář Kosmas právě sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, v druhé polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. Přesto jeho význam zůstával pouze regionální. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a na začátku 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo prohraného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Třicetiletá válka přinesla městu velký úpadek. Město bylo několikrát pleněno. Nastala vleklá populační krize trvající déle než dvě století. V následujících dvou století zůstalo Ústí nad Labem jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. Ve 2. polovině 19. století, díky splavnění Labe, železniční křižovatce a bohatým zdrojům hnědého uhlí, se Ústí změnilo ze zaostalého provinčního města v důležitou průmyslovou, obchodní a dopravní metropoli severu Rakousko – uherské provincie. Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny a město se rozrůstá. Vyrůstají zde dva přístavy a město se stává největším přístavem monarchie co do počtu přepraveného zboží. Mimořádná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy nepříznivé, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací.I přes devastaci města těžkým průmyslem a bombardování za Druhé světové války, si město zachovalo řadu památek. Kostel Nanebevzetí panny Marie byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Další sakrální památku je kostel sv. Vojtěcha. Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice. Svého zástupce má mezi sakrálními stavbami i protestantská víra. Novorománský kostel apoštola Pavla postavili r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera. K dalším lákadlům patří Městské divadlo, postavené v novobarokním stylu, počátkem 20.století, muzeum města Ústí nad Labem a sluneční hodiny na Lidickém náměstí, které jsou součástí fontány. Z moderních staveb, které stojí za povšimnutí, patří zajímavý Mariánský most postavený v roce 1998. Dominantu města, tvoří rozsáhlá gotická hradní zřícenina Střekov. Situovaná na jihu města ad pravým břehem Labe na 100 m vysoké skále. Ve snaze zajistit bezpečnou plavbu po Labi, dohodl se český král Jan Lucemburský v roce 1316 s pražským měšťanem Peškem z Veitmile, že na skále vystaví nový hrad. V září 1319 přenesl král léno na děčínské Vartemberky.poté se majitelé rychle střídali. V letech 1479 až 1506 vlastnili Střekov bohatí í podnikatelé Glacové ze Starého Dvora, kteří jej přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1563 vlastní hrad Lobkoviczové. Od počátku 19. století dali Střekovu obraz romantické hradní zříceniny, jejímž obdivovatelem byl J. W. Goethe i hudební skladatel Richard Wagner, básník K. H. Mácha i malíř Ludwig Adrian Richter. V roce 1992 byl hrad vrácen v restituci Lobkowiczům.