Vysoký kopec, korunovaný hradem Vysoký Chlumec je dominantou Sedlčanska. Stejnojmenná obec v podhradí je od Sedlčan vzdálena přibližně 5 km jihozápadně. Hrad není veřejnosti přístupný. Historie hradu Vysoký Chlumec je jednou z nemnoha šlechtických novostaveb z období Václava IV. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl Václavův oblíbenec Purkart z Janovic. Poprvé je hrad v písemných pramenech zmiňován roku 1382. V majetku jeho potomků setrval až do roku 1470, kdy Chlumec na čtyři roky získal Bedřich Ojíř z Očedělic, než jej prodal roku 1474 Lobkovicům. Ti panství zvelebili a rozšířili, o což se zasloužil především Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Za Lobkoviců byl hrad pouze jednou upravován, a to v polovině 17. století. V letech 1948–1992 museli Lobkovicové hrad nedobrovolně opustit, v roce 1998 jej již dobrovolně prodali současnému majiteli, jímž je Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg. Podoba hradu Nepravidelný vrchol žulového kopce stavitelé využili ke stavbě dvou proporčně velmi odlišných paláců, spojených hradbou. Takto vymezené nádvoří bylo v polovině 15. století zmenšeno rozšířením jednoho z paláců. Hradní jádro obíhala hradba, vymezující parkán, v němž se mohla nacházet drobná hospodářská stavení. V polovině 15. století bylo též k jižní straně jádra přistavěno předhradí s čtverhrannou věží při vstupu a obdélnou budovou za ní. Zde se nově soustředilo hospodářské zázemí hradu. V polovině 17. století probíhaly další stavební úpravy (včetně stavby kaple), které však z objektu nesetřely hradní podobu. M.K. V bezprostřední blízkosti hradu můžete navštívit i skanzen Vysoký Chlumec. Ubytovat se můžete například v nedalekých Sedlčanech.

Židovský hřbitov se nachází kousek za obcí při silnici vedoucí směrem na Heřmaneč, vpravo od silnice v malém lesíku u pole (louky). Hřbitov založený v polovině 18. století dnes ohrazuje nízká kamenná zeď místy narušená. V areálu se nachází okolo 150 náhrobků, seřazených v několika řadách. Poměrně malý hřbitov je tak téměř zaplněný. Nejstarší náhrobek pochází z konce 18. století. Z márnice se zachovaly jen nízké obvodové zdi. Ve druhé polovině 90. let 20. století a počátkem 21. století byl neudržovaný a zarostlý hřbitov vykácen a vztyčeny povalené náhrobky, kterých byla drtivá většina. Židovský hřbitov je volně přístupný.

Poliklinika Prosek.

Premonstrátský klášter v Teplé leží na stejnojmenné řece, nedaleko Mariánských Lázní v Karlovarském kraji. Podle klášterní legendy založil klášter roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Klášter založil výměnou za to, že se nemusel účastnit III. křížové výpravy. Na konci století Hroznata vstoupil sám mezi řádové bratry a stal se správcem klášterního majetku. To se mu stalo osudným, protože na jedné ze svých inspekčních cest byl zajat loupežníky, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. Přestože bylo zaplaceno, byl Hroznata roku 1217 usmrcen. Od té doby je uctíván jako mučedník, blahořečen byl 16. září 1897. Roku 1232 byl kostelní klášter vysvěcen pražským biskupem, slavnosti se zúčastnil i český král Václav I. Tepelská kolonie poté prožívala období rozkvětu i časů kdy stála na samém pokraji zániku. Klášter byl několikrát postižen morovou epidemií, musel čelit útoku okolních šlechticů, naproti tomu se mu ale vyhnuly husitské bouře. Další těžké časy znamenal příchod reformace a také třicetiletá válka. Po druhé pražské defenestraci totiž našel v Teplé dočasné útočiště kancléř Slavata, vojska Fridricha Falckého proto klášter značně poničila. V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 postihl budovy konventu a prelatury zničující požár. Přesto klášter v Teplé povstal z popela, v areálu byly opraveny budovy a postaveny nové. O jejich barokní podobu se zasloužil stavitel K. Dientzenhofer, který tak učinil na žádost opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722). Další rozkvět kláštera byl spojen se zdejšími léčivými prameny. Velkou zásluhu měl na jejich proslavení  opat Kryštof Heřman, hrabě Trauttmannsdorf-Weinsberg, za něhož se tepelský klášter stal centrem umění a vědy, byla založena škola a šlechtický konvikt. Klášter v Teplé stál u vzniku Mariánských Lázní, které ke klášteru patřily.     Za 2. světové války byla kanonie zneužita pro potřeby Německa. V jedné části byl zajatecký tábor, v další byla zřízena porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce byli členové řádu, kteří byli německé národnosti odsunuti a roku 1950 byla část bratrů uvězněna a areál klášteru využívala Čs. armáda jako kasárna. Po společenských změnách roku 1989 byl klášter vrácen zpět premonstrátům a již v prosinci opat Heřman Josef Tyl sloužil první mši. Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Klášter je přístupný veřejnosti. Areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, gotickým presbytářem klášterního kostela s románskou kaplí, klášterní knihovnou, parkem, hřbitovem a muzeem. Nejvýznamnější stavbou je kostel Zvěstování P. Marie, byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní kostel. Dále jsou k vidění hospodářské budovy pivovaru, seníku, a sýpky.