Zahrada Nebozízek je ohraničena na západní straně vrcholem Petřína, Růžovým sadem, na severní straně lanovou dráhou, na východní úpatím Petřína a na jižní Hladovou zdí. Její rozloha je 8 ha. Název zahrady pochází od vinice, které se už v 15. století říkalo Nebozez. Na původní vinici byl později vysazen ovocný sad, který odkoupila Pražská obec. Ta také nechala část zahrady upravit podle projektu arch. Jiřího Braula a v roce 1842 zpřístupnit veřejnosti. V letech 1841 – 1895 byla zahrada, u příležitosti konání Jubilejní výstavy a stavby lanové dráhy, znovu upravena podle projektu F.Tomayera na veřejný městský park v anglickém stylu. Koncem 19. století byla ve spodní části zahrady postavena budova malostranského Sokola. Ve 20. století byla zahrada rozšířena na místě újezdských kasáren o takzvaný Jiřinkový sad a celkově upravena.

Římskokatolický kostel sv. Bartoloměje se nachází v historickém centru města, na rohu Náměstí Republiky a Kostelní ulice. Arciděkanský kostel sv. Bartoloměje postavil Vilém z Pernštejna počátkem 16. stol. na místě původního kláštera cyriaků, založeného r. 1295 a zničeného za husitských válek r. 1421. Základy cyriackého kláštera i románského kostela byly nalezeny pod nynější stavbou. Ta je vystavěna v přechodném goticko-renesančním stylu. Ačkoli byl kostel v průběhu staletí několikrát opravován, základní dispozice zůstala nepozměněna, což řadí tuto stavbu k několika málo dochovaným dokladům o podobě chrámového prostoru 16. století. Asi nejvýraznější přestavbou prošel kostel až v roce 1912, kdy bylo prolomeno západní průčelí a kostel tak získal bohatě zdobenou přístavbu, kterou navrhl a realizoval architekt Bóža Dvořák.  Stavba měla původně sloužit jako mauzoleum české větve Pernštejnů, ale dnes na tuto skutečnost upomíná pouze mohutná pískovcová tumba opatřená mramorovým náhrobním kamenem s postavou Vojtěcha z Pernštejna v životní velikosti. V interiéru zaujme zejména hlavní oltář s cenným obrazem "Umučení sv. Bartoloměje" z roku 1692 od Michaela Willmana a malířská výzdoba z dílny Mikoláše Alše. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb: Po, St a Pá 18:00; Ne 7:00, 9:00, 19:00.

Vodní nádrže s přečerpávací elektrárnou Dlouhé Stráně se nachází při obci Loučná nad Desnou v okrese Šumperk.Výstavba byla započata v květnu roku 1978. Na počátku 80. let však byla stavba utlumena. V roce 1985 došlo k modernizaci a po roce 1989 bylo rozhodnuto stavbu dokončit. V roce 1996 byla stavba uvedena do provozu. Horní nádrž se nachází ve výšce 1350 m.n.m. a má celkový objem 2,72 mil m3. Dolní nádrž nacházející se na říčce Desná má pak celkový objem 3,4 mil m3. Horní nádrž s elektrárnou je spojena dvojicí přivaděčů o délce 1547 m a 1499 m. Z elektrárny pak vede opět dvojice odpadních tunelů o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m do dolní nádrže. V elektrárně jsou tak umístěny dvě Francisovy turbíny, každá o výkonu až 325 MW. Elektrárna má nějvětší spád v České republice, který činní 510,7 m. V elektrárně Dlouhé Stráně jsou během roku pořádány klasické exkurze, na kterou je možné si objednat vstup přes webové stránky.

Jubilejní synagoga. Jubilejní synagoga je nejmladší a zároveň největší synagogální stavbou pražské Židovské obce. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Jubilejní synagoga byla vystavěna jako náhrada za Cikánovu, Novou a Velkodvorskou synagogu, které byly zbořeny v rámci asanace Židovského města, na náklady Spolku pro vybudování nové synagogy v roce 1906. Stavba a název Jubilejní synagogy. Stavba Jubilejní synagogy byla ukončena v roce 1906 podle plánů vídeňského architekta a zkušeného stavitele synagog Wilhelma Stiassneho. Název Jubilejní navrhl Izraelitní spolek na památku 50. výročí vlády Františka Josefa I. Toto označení se však dlouho neužívalo, brzy byla nazývána podle ulice, kde se nachází, později se jí říkalo také Velká synagoga. Tehdy mohl někdo jen těžko tušit, že zůstane přinejmenším na příštích sto let nejmladší pražskou synagogou. Tento spolek také zakoupil i dům, na kterém chrám stojí. Roku 1907 přešla stavba z majetku synagogálního spolku pod vlastnictví Pražské židovské obce. O malířskou výzdobu, barevné dekorace chrámové lodi a štuky se postaral František Fröhlich. Synagoga je vystavěná v tzv. secesním ornamentalismu. Průčelí budovy je charakteristické mohutným obloukem a velkým rozetovým oknem, kde se nachází šesticípá Davidova hvězda. Střed západního průčelí zdobí český a hebrejský nápis: „Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. Což nemáme všichni jednoho otce ? Což nás nestvořil jediný Bůh?“ Po obou stranách vchodu jsou dvě věže. Synagoga má 850 sedadel, boční galerie se samostatnými vchody jsou určeny pro ženy. Vnitřní čelo chrámu je zdobeno motivem vinné révy. Nad nimi jsou Mojžíšovy desky s deseti zákony. Po první větší rekonstrukci v 90. letech byla synagoga znovu slavnostně otevřena roku 1996. Pod nánosy omítky a vrstvou staré malby byly objeveny bohatě malované ornamenty ve stylu vídeňské secese, jakými se nemůže chlubit žádný jiný židovský chrám ve světě. Jubilejní synagoga, stejně jako Staronová, slouží doposud k náboženským bohoslužbám. Spolek pro vybudování nové synagogy. Po rozhodnutí o asanační přestavbě pražského Židovského Města byl v roce 1898 ustanoven spolek pro vybudování nové synagogy, která by sloužila jako náhrada za Cikánovu, Velkodvorskou a Novou synagogu, jež byly určeny v Josefovské čtvrti ke zboření. Odchodem zámožnějších obyvatel ghetta se totiž Židovské Město začalo měnit na rychle chátrající čtvrť pražské chudiny, bez rozdílu náboženského vyznání. Čtvrť byla přelidněná, byla tu vysoká nemocnost, úmrtnost a ohnisko epidemií. Navíc spletité vlastnické otázky znemožňovaly jakékoliv úpravy. O přestavbě bylo rozhodnuto asnačním zákonem z roku 1893. A právě tomuto zákonu padly za oběť zmíněné tři synagogy. Název Jeruzalémské ulice je odvozen od Jeruzalémské kaple, stojící kdysi na východní straně svatojindřišského hřbitova.