Na okraji obce Město Libavá, nedaleko kostela stojí bývalý větrný mlýn holandského typu. Doba založení větrného mlýna není známo. První zmínka je o něm až z roku 1875, ale to již byl patrně nějakou dobu v provozu. Po druhé světové válce byl již ve špatném stavu. I když se mlýn ocitnul ve vojenském újezdě, přesto přečkal do změny režimu. V roce 1996 prošla stavba generální rekonstrukcí, při které dostal novou břidlicovou střechu a malé i když nefunkční lopatky. Stavba má v přízemí průměr 9 m a výšku 12,5 m Stavba zatím patří armádě ČR (2012), je úvaha o zřízení expozice o praporech PTP.

Autor je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil v roce 1707 na náklady Krištofa Mořice Withauera, rady purkrabství hradu. Sv. Antonín Paduánský, člen řádu františkánů, pocházel z Portugalska. Měl kazatelské nadání a dar výřečnosti. Původem byl šlechtic, který se vzdal majetku, aby mohl být přijat do řádu. Již rok po své smrti roku 1232 byl prohlášen za svatého pro zázračné účinky modliteb, s nimiž se lidé k němu obraceli jako k pomocníkovi při hledání ztracených věcí. Byl také vzýván neplodnými i těhotnými ženami. Na soše je znázorněn s Ježíškem a lilií. Po stranách stojí dvě vázy, na pravé jsou zobrazeny výjevy z legendy o světci.

Sousoší sv. Felixe na Loretánském náměstí zdobí levou část průčelí Lorety. Je dílem J. B. Kohla z roku 1721.

Smetanovo nábřeží leží na pravém břehu Vltavy mezi mostem Legií a Křížovnickým náměstím. V době Karla IV. po nábřeží lemovala zeď, za níž žili rybáři a ještě v polovině 19. století byl v těchto místech porostlý písečný břeh Vltavy. Nábřeží bylo vybudováno v letech 1841 - 1845 po dokončení železné lávky, která přemosťovala Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu. Jeho délka je cca 500 m. Původně se nazývalo jen Nábřeží nebo Staroměstské nábřeží. V roce 1894 bylo pojmenováno na Františkovo nábřeží, v roce 1919 na Masarykovo nábřeží. V době německé okupace se jmenovalo nejdříve, v letech 1940 – 1942, Vltavské nábřeží a v letech 1942 – 1945 Reinhard Heydrich Ufer. Po osvobození Československa od německé okupace, v letech 1945 – 1952, se opět jmenovalo Masarykovo nábřeží a od roku 1952 Smetanovo nábřeží. Nábřeží slouží automobilové a tramvajové dopravě a pro pěší. Poskytuje jedinečný pohled na panorama Pražského hradu.