Jižně od Chotěšova se vypíná Křížový vrch 487 m.n.m. se zříceninou kostela a vyhlídkovou věží. Křížový vrch se připomíná již ve středověku. Roku 1739 zde nachal zhotovit dřevěný kříž místní lesník Jan Václav Ebrle. Následně v letech 1747-1755 tu vznikl z iniciativy chotěšovského probošta P. Krištof Schmiedla menší kostelík. Byla provedena podle vzoru pražského kostela Na Karlově. Stěny chrámu byly vyzdobeny freskami od malíře Julia Luxe a v interiéru se nacházely čtyři oltáře – sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Nepomuckého, ten čtvrtý byl zřejmě nejhodnotnější. Byl vyvýšený, vedlo k němu 18 mramorových schodů, ve kterých byly ostatky svatých a po stranách stálo 12 pozlacených andělů. Za Josefa II. v roce 1782 byl kostel zrušen a zřejmě i z velké části zanikl. Jelikož v letech 1859-1862 byl vystavěn již dodnes stojící kostel, tehdy ještě bez věže. Po roce 1890 k němu přibyla Křížová cesta. Roku 1916 vyhořela hájovna a kostel jenž zůstal bez dozoru byl několikrát vykraden. V roce 1923 byl vystavěn hostinec a v roce 1931 vystavěna věž a místo se stalo turisticky vyhledávané. Stavba přečkala druhou světovou válku a ránu mu zasadilo až následující období. Roku 1959 se konala poslední pouť a o osm let později přebírá objekt armáda. Ta zde zůstává až do roku 1995 kdy se místo vrací do církevních rukou. Za tu dobu z kostela zmizelo co zmizet mohlo, zničeny sochy Křížové cesty a místo to bylo velmi opuštěné a zchátralé. V roce 2004 bylo místo převedeno na Mikroregion Radbuza a stavba začala být obnovována. Dnes se opět dá z opravné věže znovu rozhlížet do okolí. Obnovou prochází i kostel, který je opět zastřešen. Přístupné od dubna do října.

Konopiště je romantický zámek s rozlehlým parkem, růžovou zahradou, skleníky, oranžérií a střelnicí ve stejnojmenné části města Benešov ve středních Čechách, 40 km jihovýchodně od Prahy. Leží asi 2 km na západ od centra Benešova. Předchůdcem zámku byl gotický hrad Konopiště, který vznikl zřejmě na konci 13. století, kdy byl opěrným bodem předáka jedné ze šlechtických stran, pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Postupem času se na Konopišti vystřídalo mnoho šlechtických rodů, mezi jinými Šternberkové, Hodějovští z Hodějova, Vrbové z Vrtby. Právě za jejich držení došlo k rozsáhlým barokním úpravám zámecké budovy, a to zvláště v jižní části zámku. Sídlo následníka trůnu Zámek se zejména proslavil jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d'Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v bosenském Sarajevu bylo záminkou k začátku první světové války. Zámek koupil v roce 1887 a v letech 1889-1894 zde probíhaly rozsáhlé restaurační práce, spojené s přestavbami do forem gotiky. Konopiště uchovává neobyčejně bohaté soubory uměleckých a uměleckořemeslných předmětů z období gotiky, renesance, baroka i nové doby, a to nejrůznějšího druhu. Rozsah těchto sbírek přiřazuje Konopiště k nejzajímavějším zámkům střední Evropy. Vyniká proslulá Esteho zbrojnice, kterou nechal arcivévoda převézt na Konopiště ze svého modenského dědictví a která patří k nejzajímavějším v Evropě. Ojedinělý je rovněž soubor církevních starožitností, vztahujících se ke kultu svatého Jiří, patrona rytířů. V okolí se nachází také zřícenina hradu Kožlí. Ubytovat se můžete například v nedalekém Benešově, kde za návštěvu stojí například Muzeum Podblanicka nebo Muzeum umění a designu.

Kuks je znám především částečně zachovalými barokními lázněmi a špitálem z přelomu 17. a 18. století, jejichž rozsáhlou sochařskou výzdobu realizoval Matyáš Bernard Braun. Historie Kuksu Roku 1664 panství koupil od markraběte Leopolda Bádenského generál rakouské jízdy Jan Špork. Později se správy ujal jeho starší syn František Antonín hrabě Špork. Kuks byl v té době znám svými minerálními léčivými prameny. To přimělo hraběte Šporka vytvořit z Kuksu lázně světové úrovně. V letech 1692–1695 nechal tedy vybudovat velkolepý areál rozdělený řekou Labe na dvě části. Část světská na levém břehu byla určena k léčbě těla, část na pravém břehu byla věnována léčbě duše. Dominantou levého břehu byl zámek, reprezentační sídlo z roku 1710. V roce 1720 započal hrabě výstavbu Domu filozofů, kde umístil svou knihovnu s přibližně 40.000 svazky. Nad třemi léčivými prameny za zámkem byla vystavěna kaple Nanebevzetí Panny Marie. Z balkónu zámku vycházely lázeňské arkádové kolonády. Od zámku vedlo kaskádové schodiště zdobené sochami Tritónů, které se nám dochovaly dodnes. Po kaskádách, které jsou tvořeny mušlemi, stékala voda, o velkých slavnostech i červené víno. Schodiště zakončovala kašna zdobená sochou Polyféma a cyklem Čtyři roční období. Při stavbě lázeňského areálu bylo pamatováno také na zábavu hostí. K tomuto účelu sloužil hostinec "U zlatého slunce", který obnovil svoji činnost roku 2003, vedle něj stálo dřevěné divadlo. Přes Labe vedl most zdobený sochami harlekýnů.   Už za života hraběte začal význam lázní postupně upadat, po jeho smrti chátraly. Postihla je řada povodní, požárů i válečných událostí. Neobývaný zámek roku 1896 vyhořel, v roce 1901 byl stržen společně s troskami lázeňských budov. Ze zámku a lázní se nám dochovalo pouze kaskádové schodiště k Labi a hostinec U Zlatého slunce. V letech 1722 až 1732 postupně vznikal soubor soch v Novém lese. Iniciátorem a objednatelem děl byl hrabě Špork. Jejich autorem se stal Matyáš Bernard Braun, který se podílel na výraznějším zdobení celého panství. V roce 2000 byl areál Nového lesa zařazen americkou organizací World Monuments Fund na seznam sta nejohroženějších památek světa, v roce 2001 byl tento soubor sochařských děl vyhlášen národní kulturní památkou. Tipy na výlet Na Kuksu najdete také Ditrichovu lékárnu jako jednu ze stálých sbírek Národního muzea. V nedalekém Dvoře Králové doporučujeme navštívit zoologickou zahradu nebo Galerii Zdeňka Buriana. V Jaroměři můžete navštívit městské muzeum.  Ubytovat se můžete v Choustníkově Hradišti nebo ve Dvoře Králové nad Labem.

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází ve středu obce Zašová, přibližně 1 km severním směrem od železniční zastávky Zašová. Nedaleko místa, kde se dnes nachází kostel Navštívení Panny Marie, stával pravděpodobně již od 14. století kostelík zasvěcený sv. Anně, při němž byla také zřízena fara. Obě stavby byly vážně poničeny za husitských válek. Fara v té době úplně zanikla, kostelík sv. Anny se dočkal několika provizorních oprav, v 18. století ovšem definitivně zanikl. První záznamy o poutích v kostele v Zašové pocházejí z roku 1672. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii zde byl vystavěn v letech 1714 – 1725. Jde o poměrně rozsáhlou stavbu s dvouvěžovým průčelím. Stavbu vedl místní stavitel Jiří Kocourek, jméno architekta neznáme. Kostel vysvětil v roce 1725 olomoucký kanovník a při té příležitosti byl v kostele instalován milostný obraz Panny Marie, který sem byl přinesen ze zmíněného kostelíka sv. Anny. 22. října 1722 byla poté podepsána zakládající listina zašovského kláštera trinitářů. Ovšem císař dal k jehozaložení svolení až o dva roky později, v listopadu 1724.  První bratři přišli do Zašové na jaře1725, kdy byl také položen základní kámen k novostavbě kláštera. Před dokončením hrubé stavby r. 1728 žili bratři ve vlastnoručně vybudovaném provizoriu. Hlavním úkolem zdejších bratří byla starost o poutní místo. Byly to také trinitáři, kteří se zasloužili o slavnostní biskupskou konsekraci poutního kostela, která proběhla 29. července 1742 za účasti olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna. Rozkvětu kláštera byl učiněn konec roku 1783, v rámci josefínských reforem zrušen. Roku 1785 byla v části bývalého kláštera zřízena fara. V té době nastal opětovný rozkvět poutí. Roku 1871 kostel vyhořel a musel být opět opravován.Tyto stavební práce také vtiskly kostelu dnešní podobu. Roku 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, který ji proměnil na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de Notre Dame (Ústav sv. Josefa). Kostel je otevřen veřejnosti od 1. května  do 30. září v těchto časech – v sobotu od 9 do 12 hod. a od 13 do 17 hod. a v neděli od 13 do 17 hod.