Bájemi opředené místo Tetín se nachází přibližně 2 km jihovýchodně od města Beroun. K pozůstatkům hradu, stojících na odpradávna osídleném místě, vede ze železniční stanice Beroun modrá turistická značka. Historie Tetína Na místě skrovných pozůstatků středověkého hradu Tetín kdysi, nejpozději v 10. století, stávalo slovanské hradiště. V pověstech se vypráví o majitelce „hradu“ Tetě, dceři knížete Kroka. Některé písemné prameny dokládají, že zde sídlila vdova po přemyslovském knížeti Bořivojovi Ludmila, úkladně zavražděná na příkaz své snachy Drahomíry roku 921 právě na tomto místě. V 11. a 12. století na hradišti sídlili úředníci, spravující Podbrdský kraj. Na počátku 13. století však hradiště zaniká. Kamenný hrad na témže místě byl vybudován nedlouho poté, okolo poloviny 13. století, jako manské sídlo rodu pánů z Tetína. Faktickým majitelem hradu byl však král, královští lovčí z rodu pánů z Tetína jej měli, stejně jako roku 1321 připomínaný královský lovčí Štěpán z Tetína, pouze v manském držení. Od Štěpánových dědiců získal hrad Karel IV. a Tetínské panství bylo připojeno ke Karlštejnskému. Manské sídlo královského lovčího bylo přeneseno taktéž na Karlštejn a hrad Tetín zpustl. Je také možné, že příčinou zániku hradu mohla být nějaká pramenně nepodložená bojová akce. Dispozice hradu Středověký kamenný hrad původně tvořil palác ve tvaru písmene L. Později byl hrad rozšířen a mj. byla postavena čtverhranná věž, která se jako jediná dochovala do dnešních dnů. Zbytek hradu byl zničen v 19. století při těžbě vápence. Hrad je volně přístupný. V okolí můžete dále navštívit rozhlednu Děd, Koněpruské jeskyně nebo klášter Svatý Jan pod Skalou. Ubytování si jistě vyberete přímo v Berouně.

Bohnice jsou velmi stará osada, jejíž vznik souvisí se slovanským hradištěm Zámka na ostrohu nad Vltavou. Zdejší kostel existoval již v době románské, dal jej vystavět vyšehradský probošt Gervasius a vysvěcen byl v roce 1158 za účasti krále Vladislava I. Z této stavební fáze se dodnes nic nedochovalo. Současná podoba kostela pochází až z klasicistní přestavby v roce 1805. Původní románská apsida byla součástí objektu až do roku 1871, kdy ji podemlela voda, byla zbořena a nahrazena novou. Kostel má půdorys ve tvaru řeckého kříže s věží v západním průčelí. V bohnickém kostele mají zajímavé jesličky, dílo Františka Kotrby z doby krátce po druhé světové válce. Jsou keramické a kromě obvyklých figurek obsahují množství andělů, které plní zároveň úlohu dekorativních svícnů.

Bez Hradní stráže si Pražský hrad a sídlo prezidenta republiky již neumíme ani představit. Není pouhou ozdobou a turistickou atrakcí, i když pro mnoho návštěvníků Prahy z celého světa mezi pražské specifičnosti patří. Hradní stráž je, ale především tradice a odkaz naší novodobé historie.Hradní stráž je téměř stejně tak stará jako náš stát. Bezprostředně po vzniku samostatného Československa bylo Vrchním velitelstvím nařízeno, aby 28. pěší pluk vyčlenil jednu pěší setninu pro ochranu Pražského hradu. V dobovém dokumentu se doslova uvádí: „Mužstvo pro tuto setninu budiž zvláště vyvoleno, bezvadně vyzbrojeno a oblečeno. Celek setniny musí být v každém ohledu representativním: velké postavy, rázné, bezvadné vojenské chování“. A tak započala tradice, která je pro dnes pro mnohé již přežitkem, ale všichni víme, že bez vysokých mužů, kteří stojí u bran Pražského hradu by nám něco chybělo.Složení Hradní stráže prošlo změnou po návratu legionářů. Právě oni se stali novou hradní stráží. Od roku 1929 začala Hradní stráž používat historické uniformy československých legionářů z francouzské, italské a ruské fronty. Hradní stráž plnila svou funkci až do roku 1939, po okupaci byly její pravomoci značně zeštíhleny. Po válce se Hradní stráž navrátila k prvorepublikovým tradicím. Netrvaly ovšem dlouho. Byly násilně přerušeny únorem 1948. Zvolením Klementa Gottwalda prezidentem ztrácí postupně Hradní stráž své výsadní postavení při ostraze prezidenta republiky a stává se víceméně jen symbolickou jednotkou určenou k plnění reprezentačních úkolů. Zlomem byl rok 1952, tehdy Hradní stráž přestala být součástí armády, ale stává se součástí Ministerstva vnitra. Tento stav trval prakticky po celou komunistickou éru.Rok 1989 a společenské změny které přinesl, mohl odstartovat postupný návrat Hradní stráže k tradicím První republiky. Součástí těchto přeměn byly i nové uniformy, které navrhl světoznámý výtvarník Theodor Pištěk. Dnes je Hradní stráž plně profesionalizovanou jednotkou. Hradní stráž se podílí na zabezpečení vnější ostrahy a ochrany objektů a organizování a zajišťování vojenských poct. Také plní vítací funkci při příjezdu významných státních návštěv na Pražský hrad. Součástí Hradní stráže je také Hudba Hradní stráže. Ta hudební produkcí doprovází vojenské pocty při protokolárních a reprezentačních akcích a pietních aktech. Dále svou hudební produkcí zahajuje každodenní otevírání zahrad Pražského hradu a doprovází slavnostní střídání stráží na I. nádvoří Pražského hradu. Hradní stráž zabezpečuje i letní sídlo prezidenta na zámku v Lánech.

Židovský hřbitov na katastru obce Drážkov se nachází necelých 1,5 km jihovýchodně od Kamýka nad Vltavou. Ke hřbitovu vede polní cesta vedoucí od silnice č. 102 (Kamýk nad Vltavou – Řadovy). Odbočka se nachází kousek před křižovatku na Brzinu vlevo ve směru na Kamýk. Cesta vede nejříve kolem pole a pak kousek lesem, od silnici ke hřbitovu je to tak cca 250 m. Založen pravděpodobně roku 1680 se svolením tehdejšího majitele skrýšovského statku Václava Miloty Hrušovského. Podnětem byla patrně velká epidemie moru, která tehdy postihla celé území Čech. V roce 1791 došlo k prvnímu rozšíření. Další přišlo roku 1850, příkoupením svažitého a kamenitého pozemku na dnešních 2.809 m2. Přitom byla postavena nová ohradní zeď s bránou a márnicí. Pohřby se zde konaly až do roku 1936. Na počátku 90. let 20. století byl zanedbaný hřbitov vyčištěn, postaveny povalené náhrobky a opravena ohradní zeď s márnicí. Do dnešní doby se dochovalo na 300 náhrobků barokní a klasicistního stylu, nejstarší čitelný pochází z roku 1681. V objektu márnice se pak dochovaly zbytky zařízení k vykonávání obřadu tahary (omývání zemřelých). Hřbitov je udržován a uzamčen.