Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. Už jenom proto, že to je náš největší empírový zámek u nás. Kačina leží nedaleko obce Nové Dvory, v blízkosti města Kutná Hora, Středočeský kraj. Sídlo rodu Chotků Zámek Kačina si nechal postavit jako svoje representační sídlo Jan Rudolf Chotek v letech 1806-24, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého. Chotkové přišli na kutnohorsko již v roku 1764, kdy Jan Karel Chotek koupil Novodvorské panství. Jeho synovci Janu Rudolfovi však barokní novodvorský zámek příliš nevyhovoval a dal si postavit Kačinu, která splňovala jeho nejpřísnější nároky na reprezentaci muže jeho postavení. Chotkové zde žili až do roku 1911, kdy zdejší větev rodů vymřela a panství zdědil synovec posledního Chotka Quido Thun Hohenstein. Ten svůj majetek předlužil, proto byl na něj uvalen konkurs a za 2. světové války byl v nucené dražbě prodán organizaci Hitlerjugendu. V roce 1945 bylo panství zestátněno a jeho prostory využívalo pro své expozice Zemědělské muzeum. Až do roku 1995 zde byly pouze zemědělské a potravinářské výstavy. Poté v rámci nové koncepce Muzea českého venkova zaměřeného na presentaci jednotlivých společenských vrstev žijících na venkově, tedy i šlechty, muzeum postupně zpřístupnilo Chotkovskou knihovnu, zámecké divadlo a v roce 1997 i rozsáhlou Chotkovskou expozici. Empírová perla Autorem projektu zámku Kačina byl drážďanský architekt Ch. F. Schuricht. Vnější výzdoba zámku se omezila na reliéfní plastiky v trojúhelníkových štítech. Vzhled zámku se od výstavby nezměnil. Od roku 1968 zde probíhali rozsáhlé vnější i vnitřní úpravy. Budova dostala nové fasády bíle-šedavého nátěru, prejzová krytina byla vyměněna za měděnou. Střed podkovovitého půdorysu kačinského zámku tvoří podélná jednopatrová hlavní budova. Funkčně je zámek Kačina rozčleněn na hlavní centrální budovu s representačními prostorami a obydlím hraběcí rodiny, na dvě čtvrtkruhová k ní přiléhající nižší křídla se sloupovými kolonádami, kde se nachází hostinské pokoje, a na dva na ně navazující pavilony. V levém je umístěna nikdy nedostavěná zámecká kaple a zámecké divadlo dokončené až v polovině 19. stol. V levém je chotkovská empírová knihovna s více než 40 000 svazky naučné i krásné literatury z 16. až 19. stol. Zámek Kačina je zasazen do rozsáhlého přírodně krajinářského parku, založeného již v roce 1789 podle plánů slavného vídeňského botanika F. N. Jacquina. Přehlídka řemesel na Kačině Na zámku je včetně suterénu 125 místností. Z původního zařízení se nám kromě knihovny nic nedochovalo. Ústřední prostorou objektu je reprezentační kruhový sál v přízemí střední části, jídelna, taneční sál a přilehlé salóny. V patře je expozice medového pečiva, vývoj zemědělského osídlení, historie chovu včel, odrůdy polních plodin a zeleniny, ovocnářství a české chmelařství. V suterénu masný průmysl, vinařství, mlynářství, pekařství, ošetřování a zpracování mléka. Návštěvníci si můžou také prohlédnout expozice o rodu Chotků a jejich panství, dokládající životní styl české šlechty v 19. a 20. stol. V samostatné části je umístěna galerie s díly evropských mistrů 18. až počátku 20. stol. Tipy na výlet Zajímavý výlet si můžete udělat do Kutné Hory, kde je k vidění celá řada památek. Za pozornost stojí zejména historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Podívat se můžete také na romantický zámek Žleby. Ubytování najdete buď v Nových Dvorech nebo v nedaleké Kutné Hoře.

Bývalý augustiniánský klášter se nachází v obci Pivoň přibližně 5 km jihozápadním směrem od Poběžovic. Podle pověstí byl klášter založen po roce 1040 na počest vítězství přemyslovského knížete Břetislava I. nad římským králem a pozdějším císařem Jindřichem III. Dle písemných pramenů byl však založen ve 30. letech 13. století řádem Augustiniánů Eremitů na obchodní stezce z Prahy do Regensburgu. Během staletí přestál klášter řadu těžkých období. V roce 1573 jej zachvátil dokonce velký požár, po kterém však byl opraven. Obyvatelé v okolí však byli většinou protestanti, v důsledku toho byl roku 1606 zastřelen opat Kašpar Malesius. Během třicetileté války byl vydrancován Švédy. Řeholní život byl znovu po válce obnoven a to až do roku 1787. Tehdy klášter zrušil císař Josef II. V roce 1800 kupuje bývalý klášter pražský advokát Leopold Stöhr, který ho přestavuje na zámek. V roce 1843 tento objekt kupuje rodina Thun Hohenstein a připojuje ho ke svému poběžovickému panství. Od poloviny 19. století až do roku 1945 patří rodině Coudenhove-Kalergi, která žila na zámku Poběžovice. Po roce 1948 se zde usídlila vojenská posádka a později státní statky. To vykonalo své, k tomu požár roku 1953. Dnes je majitelem sdružení Aurelius, které se pokouší celý objekt zrekonstruovat a využít pro sociální a kulturní účely. V současné době (2009) je však ještě areál stále v žalostném stavu a tedy nepřístupný. Nejzajímavější částí kláštera je presbytář jednolodního kostela Zvěstování Panny Marie, jenž je datován do období vzniku kláštera tedy poloviny 13. století. Je tedy nejstarší dochovanou částí kláštera a zároveň považován za jednu z nejstarších plně gotických staveb v Čechách. Loď kostela je pak barokní. Zbytek areálu je dnes tvořen skupinou patrových barokních budov, postavených kolem obdélného vnitřního dvora, který není na severu uzavřen. Jižní hospodářské sídlo, vybíhající západním směrem z obvodu kláštera bylo postaveno někdy po zrušení kláštera v 19. století.

Dnešní Masarykovo nádraží bylo po složitých vyhledávacích studiích vybudováno na rozhraní Nového Města a Karlína, po obou stranách barokních hradeb, na plochách, kde byly jen zahrady a malé domky. Ostatně název Na Florenci v bezprostřední blízkosti Masarykova nádraží ty zahrady připomíná: Na Florenci, nebo také na Florencii, vznikla zahrada Italů z Florencie už za Karla IV.V říjnu 1843 dokončil vrchní inženýr Antonín Jüngling celkový návrh nádražního areálu a v listopadu téhož roku se začalo s výstavbou. Do února 1845 byla plocha nádraží urovnána a staré hradby zbourány. Byla postavena nová hradební zeď se šesti branami pro příjezd a odjezd vlaků. Nádražní brány měly vrata která byla na noc zavírána. 4000 dělníků pracovalo na stavbě „Drážního dvora“, do něhož vjel 20.8.1845 první parní vlak. Tím bylo zahájeno železniční spojení na trati Praha-Olomouc. Odjezdové části dominují dvě věže s hodinami, uvnitř je hala s pokladnami, poštou a čekárnami. Při dnešní Havlíčkově ulici byla postavena příjezdová budova s dvoranou, krytá skleněnou střechou. V ní byla finanční a policejní stráž, celní úřady a byty zaměstnanců. Mezi oběma budovami vedlo pět kolejí a čtyři nástupiště, z nichž dvě krajní byla krytá přístřešky. Teprve v roce 1866 vznikla na nároží Havlíčkovy a Hybernské dvoupodlažní budova s velkou restaurací a kryté nástupiště bylo prodlouženo a dostalo pěkné litinové průčelí. Dodnes nezměněná hlavní strana budov Masarykova nádraží má klidný pozdně klasicistní výraz. Zejména v půlkruhových záklencích oken se ozývají náznaky nastupující vlny romantismu. Posledních větších úprav doznalo nádraží v roce 1985, kdy byl interiér očištěn od necitlivých vestaveb a kdy byl obnoven jeho čistý klasicistní sloh. Za květnových povstání v roce 1945 bylo nádraží místem dramatických událostí. 8.5. sem odvezl oddíl esesáků 150 lidí nalezených ve sklepích okolních domů, kteří pak museli přihlížet popravě každého pátého rukojmí.

Židovský hřbitov se nachází na severovýchodním okraji města při silnici vedoucí na Občov. Hřbitov byl založen roku 1879 a dnes se na ploše přibližně 3.283 m2 nachází něco okolo 150 náhrobků. Hřbitov má dobrou ohradní zeď, zrekonstruovanou obřadní síň a je uzamčen.