Nedaleko centra města Hluboká nad Vltavou, při břehu Munického rybníka se rozkládá menší židovský hřbitov. Byl založen někdy kolem poloviny 18. století a později v polovině následujícího po úpravách břehu, rozšířen na dnešní plochu 1.275 m2. Na hřbitově ohrazeném zdí se nachází něco okolo 190 náhrobků převážně barokního a klasicistního typu. Nejstarší pochází zřejmě z období založení (1750) a nejmladší je z roku 1941.

V dolní části náměstí v Čechticích stojí dominanta obce barokní zámek ze 17. století. Historie zámku Původně zde stávalo sídlo, které vyhořelo roku 1642. Na stejném místě si nechal v letech 1656 - 1658 čechtický pán hrabě z Holleweilu vystavět nový zámek, který nebyl nikdy zcela dokončen. Ke konci 17. nebo začátkem 18. století byla budova prodloužena o západní křídlo. Na zámku sídlila většina pozdějších majitelů, od roku 1702 např. Jan Leopold Donát z Trautsonu a Falkenštejna. V roce 1766 je uváděn jako majitel panství Karel Josef von Palm-Gundenfingen a po roce 1841 zde sídlili Auerspergové. Právě od nich obec zámek odkoupila v roce 1926, aby jej přeměnila v místní školu, která zde působila do roku 1996. V současné době má zámek svého majitele a slouží jako školicí a relaxační centrum. Zámek nabízí ubytování, stravování i sportovní vyžití pro firemní setkání nebo semináře. Objekt prošel rozsáhlou, ale jednoznačně účelovou rekonstrukcí, která zachovala historický ráz zámku, avšak vnitřní prostory přizpůsobila potřebám seminárního centra. Zajímavá a historicky hodnotná jsou původní vrata průjezdu nebo citlivě restaurované původní dveře, které slouží svému účelu dodnes. Dispozice zámku   Čechtický zámek je barokní trojkřídlá, jednopatrová budova s průjezdem a balkónem uprostřed středního křídla. Střední křídlo, východní křídlo a část západního křídla vznikly v první etapě výstavby zámku. Zbývající část západního křídla je raně barokní a byla postavena později. Nádvorní strany křídel jsou zdobeny arkádami. Střechu středního křídla doplňuje v ose věžička s hodinami. Tajemství zámku Jako každý zámek i Čechtice mají své tajemství. Zde je drží zejména zámecká sklepení. Kdysi prý odtud vedla tajná chodba, podle pověsti až k Velkému kameni. Skutečně tu ze sklepení chodba vede, vchod do ní je bohužel dnes již zazděný, a proto se zde nabízí prostor tajemným pověstem zámku. V regionu můžete také navštívit rozhlednu na hoře Blaník a na Malém Blaníku zříceninu kaple sv. Máří Magdaleny. Ubytovat se můžete například v Louňovicích pod Blaníkem.

Na bezejmenném vršku severozápadně od obce Petrovice II byla postavena v roce 2004 železná telekomunikační věž příhradové konstrukce, ke zlepšení signálu mobilních operátorů v této oblasti. Telekomunikační věž je vysoká 45,5 m a na ochoz ve výšce 30 m vede točité schodiště o 158 schodech. Věž je přístupná po dohodě se správcem pí Kuřelová (Petrovice II č. 5), případně aktuálního správce lze nalézt na uvedených webových stránkách.

Náměstí je pojmenováno po českém vědci a nrodním buditeli Josefu Jungmannovi. Ve středověku se tato lokalita nacházela před branami Starého Města a říkalo se zde Na pískách.Jungmannovu náměstí jemuž dominuje pomník od sochaře Ludvíka Šimka a arch. Antonína Bervitia, která navrhl sokl z různobarevné žuly a syenitu. U postranní brány do areálu kláštera  stojí kubistický sloup uličního osvětlení z roku 1913, zhotovený z umělého kamene. Na náklad majitele domu čp. 755 byl jako součást úpravy zákoutí náměstí zhotoven podle návrhu arch. Vlastislava Hofmana. Jde o překrásné dílo českého kubismu.Dominantou náměstí je však zcela bezesporu chrám Panny Marie Sněžné, založený Karlem IV. v roce 1347 jako svatyně  korunovační. Měl být největší sakrální stavbou v Praze. Do konce 14. století však bylo postaveno jen kněžiště zamýšlené stavby, jejíž celková délka měla být přes 100 metrů. Husitské války stavbu přerušily a do dnešních dnů zůstala jen torzem. Přesto má tento vznosný chrám jedno pražské prvenství: jeho klenba výškou 34 metrů převyšuje výšku katedrály sv. Víta na Hradě, přičemž původní klenba, která padla za oběť válečným bojům, byla ještě o 6 metrů vyšší. Kostel P.Marie Sněžné byl původně součástí kláštera karmelitánů. V husitské době tady kázal církevní reformátor Jan Želivský. V roce 1606 byl chrám předán františkánům, kteří k němu připojili barokní stavbu konventu a dnes veřejně přístupnou klášterní zahradu. Zahrada původně sahala až k Spálené ulici, narůstající zástavba ji však od druhé poloviny 14. století redukovala až na dnešní výměru 0,6 ha. Kolem altánu je bylinkářská zahrádka, jakási reminiscence zahrádek středověkých klášterů. Monumentálnímu torzu interiéru chrámu P.Marie Sněžné dominuje ohromný oltář z let 1649-51, vůbec nějvětší oltářní stavba českého baroka. Kostel byl postaven na místě, na kterém byl podle pověsti za dávných časů pálen posvátný oheň. Dodnes je prý občas možné vidět záblesky prostupující oltářem. A ještě jedna pověst se vypráví o tomto chrámu. V kostele je prý pohřben novoměstský měšťan Melichar, který měl přání, aby s ním byla pochována jeho oblíbená kočka. Když zemřel, pozůstalí chtěli splnit jeho přání, ale nechtěli čekat, až kočka zajde a pak znova otevírat hrob. Proto kočku zabili. Od té doby se prý po půlnoci kočka v chrámu zjevuje a výraz jejích očí je více než smutný.