Jedna z našich nejmladších rozhleden nestojí, jak by její název napovídal v pohoří Jeseníků, nýbrž ve středočeském kraji, v okrese Nymburk u stejnojmenné obce. Odvážná stavba, stojící v polabské rovině, vznikla díky rozvoji mobilního telefonování. Tato se od ostatních liší tím, že je jednak krásná a originální a také tím, že se na ní podíleli všichni tři operátoři. Otevření rozhledny proběhlo 28. března 2003 a její tvůrci Oldřich Hájek, Jaroslav Šapek, Laco Fescu a Tomáš Pavlík byli za tuto vyhlídku oceněni v rámci soutěže Grand Prix Obce architektů 2002 za přínos do oblasti krajinářské architektury. Při otevírání byla rozhledna pokřtěna jménem Romanka. Padesát metrů vysoká věž je složena ze čtyř částí. Pahorek vysoký 5 m kryje prostory s technickým zařízením. Při stavbě byly použity rozličné stavební materiály - kámen, dřevo, beton a pozinkovaná ocel. Na vyhlídku ve výšce 26 metrů vede 117 kovových schodů, a přestože, stojí v rovině, nabízí pěkné výhledy na Krkonoše, Jizerské hory a Prahu. Věž provozuje obecní úřad a otevřená je většinou po dohodě.

Středověké opevnění města bylo budováno od 20. let 13. století do druhé poloviny 14. století. Vzniklo cihlové středověké opevnění se dvěma bránami a dvěma fortnami. Pražská brána stávala v místech dnešní ulice V Kopečku, zbořena byla v letech 1873-1884. Mýtská brána stávala v místech dnešní ulice Mýtská. Rybářská fortna se nacházela v místech dnešního schodiště Bono Publica a Kozí mezi děkanstvím a pivovarem. Do dnešní doby se ze středověkého opevnění dochovala jen věž Mlýnská brány, část Rybářské fortny u schodiště Bono Publica a část cihlových hradeb. Po dobytí města Švédy vznikly kolem něj sypanné obranné šance. Ty však nebyly přilíš dostatečné a tak ve druhé polovině 18. století začala výstavba nového opevnění, které přeměnilo město na pevnost. Při jeho výstavbě byla zničena dvě předměstí, nedaleký kopec Rožmberk rozebrán na stavební materiál a řeky pozměnily své řečiště. Opevnění na půdorysu osmicípé hvězdice s 10 m vysokými hradebními zdmi a třemi bránami bylo dokončeno v roce 1789. Vnější opevnění tvořilo 8 trohúhelníkových hradeb a v polích zřízeny pozice pro dělostřelce. Pevnost nikdy nebyla řádně využita. V roce 1884 je na základě rozhodnutí císaře zrušena. Vojenské objekty a pozemky prodány městu a započato s bouráním hradeb, které probíhalo až do roku 1929. Ani jedna ze tří bran (Nová Pražská – Mostecká ul., Nová Slezská – Nezvalova ul., Moravská – I. Hermanna před Moravským mostem) se nedochovala. Do dnešní doby se z hradeb barokní pevnosti dochovala za Lékařskou fakultou (Šimkova ul.) pozůstatek ravelinu, ostře lomené hradby trojúhelníkového půdorysu. V Jiráskových sadech pak poterna (7,5 m dlouhá a 2 m vysoká výpadová branka) a střílnová kasamata. Dílčí část hradby 2 m silný a 3,5 m vysoký cihelný masiv s nárožím a římsou z kamenných kvádrů. Dvě místosti v přízemí mají 14 střílen a nad nimi otvory do dýmníků. Jinak se dochovaly stavby jako Gayerova kasárna, Jezdecká kasárna, kasárna pro pěchotu, sídlo ženijního velitelství aj. Mimo historický střed jižně od města za řekou Orlice pak ještě Pajkrova Flošna a Pivovarská Flošna, které sloužily jako předsunuté pevnosti. Pajkrova Flošna v blízkosti Vojenské lékařské akademie je objekt z režného zdiva o čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími, o délce stěn 25 m a výšce 6 m. Střechu tvoří silný nános země s trávníkem. Uvnitř je pět místností zaklenutých valenými klenbami. Dlouhou dobu služila jako sklad což se podepsalo na jejím stavu. Obdobný osud má i Pivovarská flošna stojící nedaleko Všesportovního stadionu.

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a po dobou jejich existence, která trvá již více než tři století, na nich bylo pohřbeno více než 2 000 000 mrtvých. Vznikly v roce 1680 a pohnutkou pro jejich založení byla morová epidemie. Malé pražské hřbitovy tehdy nebyly schopny pojmout množství mrtvých těl. Nejstarší část hřbitova, dnes již zrušená, byla u kostela svatého Rocha. Vzhledem k tomu, že zde byly nejdříve pohřbíváni pouze oběti morových epidemií byla na hřbitově postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Hřbitov se postupem let rozšiřoval až jeho plocha překročila i ulici Jana Želivského. Dnes tvoří Olšanské hřbitovy celkem dvanáct jednotlivých hřbitovů.Můžeme tak věnovat tichou vzpomínku padlým českým legionářům z 1. světové války, obětem bitvy u Drážďan v roce 1813, mrtvým z Pražského květnového povstání roku 1945 či padlým spojeneckým vojákům z 2. světové války. Dále je zde tzv. morový hřbitov, na kterém jsou pohřbeni oběti morové epidemie ve 14. století a pravoslavný hřbitov, na kterém odpočívají pravoslavní a řečtí katolíci. V této části se nachází také Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. K nejznámějším osobnostem které jsou zde pochovány patří Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Karolína Světlá, Jan Palach, Miroslav Tyrš a Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Je zde také sbírka funerálních plastik. je sochaři Lederer, Štursa a Bílek.Otvírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm, sestávají se dnes z 10 zádušních hřbitovů a dvou obecních, přičemž nejstarší dva hřbitovy jsou již dávno zrušené byly při severní části dnešních hřbitovů. Současná rozloha činí 50,17 ha. Podle stavu z dubna roku 1999 bylo evidováno na 112.000 pohřbených, jinak se odhaduje že za existence hřbitova bylo zde uloženo na 2 mil. mrtvých. Je zde na 200 kaplových hrobek, 25.000 hrobek, 65.000 hrobů a 20.000 urnových hrobů, kolem zdí je celkem 6 kolumbárií a 2 rozptylové louky. Za nejstarší dochovanou hrobku je považována hrobka Zenklova založená již v roce 1799 na ploše asi 87,5 m2. Jako největší pomník je tradičně uváděna hrobka Hrdličkova s bílým mramorovým sousoším od sochaře Fr. Rouse. Hrobka má rozlohu 98 m2. Náhrobek, zobrazující v sousoší sen mladého Hrdličky, eléva Orientální akademie jak ho k sobě zvedá císař František Josef I., vznikl prý z podnětu matky a stál rodinu celé jmění. V dřívějších letech jeho mramor býval každou zimu chráněn prkeným pouzdrem. Větší rozměry má ovšem hrobka rodiny Lannovy. Na její výzdobě se podílel Myslbek, Ludvík Šimek a malíř František Sequens. Vraťme se ještě ke zrušené části hřbitova. I. hřbitov byl původně staroměstským morovým hřbitovem, který byl vysvěcen 29.1.1680. Měl výměru 1131 čtverečních sáhů. Roku 1682 zder byla postavena kaple, zasvěcená patronům na ochranu proti moru, sv. Rochu, sv. Šebestiánu a sv. Rosalii. Tato stavba jako jedinná zůstala po zrušení I. hřbitova. Pravidelným hřbitovem pro Staré a Nové Město se staly Olšany roku 1786, poté, co bylo Josefem II. pohřbívání uvnitř města zakázáno. Ve stejné době byl zřízen i II. hřbitov. Na obou hřbitovech se přestalo pohřbívat roku 1860. II. hřbitov byl po svém zrušení značně devastován, cenné náhrobky byly zachráněny dobrovolnou prací členů Klubu za starou Prahu. Na Olšanech je pohřbeno mnoho významných osob a umělců, namátkou: Viktor Dyk; Karel Jaromír Erben; Klement Gottwald; Karel Havlíček Borovský; Jaroslav Ježek; Matěj a Karel Kopecký (loutkař); V.M.Kramerius; Josef Lada; Josef Mánes; Oldřich Nový; Jan Palach; Saša Rašilov; Karel Sabina; Jiří Štaidl (textař pop. písní ); Miroslav Tyrš; Jiří Voskovec; Jan Werich a Ladislav Zápotocký 

V centru obce Sedliště stojí dřevěná kostel Všech Svatých. Současná stavba je již třetím dřevěným kostelíkem na tomto místě. První pocházel z roku 1305, který v roce 1447 nahradila druhá stavba a současný kostel byl vystavěn roku 1638, zřejmě za použití zdravých částí z předchozí stavby. Kostel má šindelovou střechu a kolem lodě se nachází zvenčí krytý ochoz. K tomu ještě ke stavbě přiléhá boční sakristie. Původně samostatná věž byla roku 1680 rozebrána a zakomponována do objektu. Uvnitř se nachází zpovědnice a kazatelna z roku 1680, varhany pocházejí z roku 1862. Kostel spolu s již nefunkčním hřbitovem obepíná dřevěný plot.