Renesanční zámek je výraznou dominantou města Bechyně na Táborsku v Jihočeském kraji. Historie zámku V roce 1269 město koupil král Přemysl Otakar II. a na strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem nechal vystavět hrad. Mezi majitele Bechyně patřili páni ze Šternberka, Kryštof ze Švamberka a Petr Vok z Rožmberka. Všichni patřili k nejvyšší české šlechtě, díky této skutečnosti vděčí Bechyně za svůj stavební rozvoj. Významnou památkou po Šternbercích je pozdně gotická síň v západní části starého zámku. Petr Vok koupil Bechyni roku 1569, kde se i oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Brzy nato byl původní gotický hrad přeměněn v reprezentační renesanční zámek. Nově vzniklé nádvoří vyzdobil pozoruhodnými velkolepými malbami pravděpodobně Gabriel de Blonde, dodnes jsou viditelné. Už v roku 1596 musel svou oblíbenou Bechyni Petr Vok prodat, a tak se sem již potřetí vrátili Šternberkové. Roku 1715 se členka tohoto rodu provdala za hraběte Leopolda Paara. Bechyně byla ve vlastnictví rodu Paarů až do roku 1948. V současné době je zámek soukromým majetkem trvale otevřeným veřejnosti. Zámecká expozice Expozice zámku je zaměřena na prohlídku původních interiérů z doby renesance. Můžeme zde spatřit pozdně gotický tzv. Stromový sál, odkud se stoupá po schodech do prostor západního hradního křídla, které až do konce 16. století sloužilo jako frauzimor. Odtud se prochází nevelkou chodbou do ložnice Petra Voka s původním štukovým stropem a nástěnnými malbami, na kterou navazuje přilehlá místnost s renesančním kazetovým stropem. Původně sloužila jako pracovna, dnes je zde zbrojnice. Dále je k prohlídnutí lovecký salon a portrétní galerie rodu Paarů. Prohlídka zámku je zakončena velkým svatebním sálem. Nejkrásnějšími interiéry jsou právě svatební síň Petra Voka s nádhernou výzdobou stěn a již zmíněná gotická síň. K zámku se prochází parkem s mohutnými duby a zajímavou vyhlídkou na údolí Lužnice. Zámecký park anglického typu získal svou podobu ve 30. letech 19. Století.  Dnes se zde konají různé kulturní akce, které přinášejí život pod stoleté lípy. Přímo v Bechyni můžete navštívit celou řadu dalších památek, jako například minoritský klášter, synagogu a židovský hřbitov, kostel sv. Michala nebo strávit příjemný pobyt v Lázních Bechyně. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Radětice. V Bechyni také najdete výběr ubytování.

Leopoldova brána byla postavena v letech 1676 – 1678 podle projektu C. Luraga. Plastiky zdobící bránu jsou dílem G. B. Allia. Umožňuje přístup do pevnosti z jižní strany a je druhou, vnitřní branou. První je brána Táborská.Raně barokní Leopoldova brána byla vystavěna s největší pravděpodobností v 60. letech 17. století, v první etapě budování hradeb po skončení třicetileté války. Bránu navrhl Carlo Lurago. Zatímco zadní strana brány je hladká, průčelní stěna je bohatě sochařsky zdobená. Štítovou nadstavbu brány odděluje korunní římsa. Pod ní je ve střední části umístěn maskaron. Na samém vrcholu štítu je kamenná plastika orlice, kterou po stranách doplňují koule a o něco níže kamenné plastiky lvů. Brána je rovněž někdy nazývána jako Francouzská. To proto, že v letech 1741-42 kdy byla Praha okupována francouzským vojskem, byly vylepšovány vyšehradské hradby. Stavebním pracem velel francouzský generál, inženýr de Berdiquier. Ten nechal, jak se sám domníval na věčnou paměť, umístit na bránu svůj znak. Avšak ihned po odchodu okupačního vojska byl znak odstraněn. Počátkem 19. století byla brána zazděna, a až v roce 1841 po dostavbě Cihelné brány kdy byla vyšehradská pevnost zprůjezdněna, byla vyzdívka odstraněna. Jak celý Vyšehrad je i Leopoldova brána obestřena pověstmi. Vždy, když byl měsíc v úplňku, obcházel ji duch nějakého francouzského majora, který tady v době, kdy Vyšehrad okupovala francouzská armáda, tragicky zahynul. Navíc tu měl rdousit vojáky stojící na stráži a kulky na něho vystřelované prolétaly jeho tělem jako mlhou. Vojáci tak na stráž u Leopoldovy brány nastupovali plni hrůzy.

Jediná ze čtyř dochovaných bran městkého kouřimského opevnění se zachovala v dnešní Pražské ulici. Vystavěna byla spolu se vznikem městského opevnění ve druhé polovině 13. století. Dříve byla vyšší ještě o jedno zděné patro a hrázděné polopatro. Kryta byla strmou gotickou střechou. Na obou jejích bocích jsou v úrovni prvního patra vidět vstupní portálky, což dokazuje přístup do brány z bývalé hradební zdi. Dnešní třípodlažní bránu (průjezd a dvě patra) kryje dlátková střecha. Předbraní bylo zbořeno v roce 1836. Stejně tak zaniklo později zbudované přilehlé schodiště, dnes je vež přístupná jen pomocí žebříku. Veřejnosti není objekt přístupný.

Rozhledna na vrcholku Chlumu 416 m n. m je vlastně takovým památníkem, na dnes již zapomenutý Svaz československých dělnických turistů. Svaz vznikl v roce 1921, a přestože byl celostátní, centrem jeho činnosti se brzy stala Plzeň.  A právě místní pobočka v Doubravce přišla s myšlenkou postavit na Chlumu výletní stavbu s rozhlednou. Po celé republice probíhaly sbírky, které vyvrcholily roku 1926 položením základního kamene. Stavitel Hegner, jenž měl k dispozici nasbíraný peněžní obnos ve výši 120 000 Kč, šetřil, kde se dalo. Přesto, ale nasbírané peníze stačily jen na stavbu chaty. Rozhledna byla postavena jen do třetinové výšky. Ke slavnostnímu otevření, 1. srpna 1926, se i přesto sjelo na tři tisíce lidí, aby si prohlédli stavbu, na níž přispěli. Turistická chata, byla pojmenovaná po plzeňském starostovi L. Pikovi. Rozhledna upravená do provizorního užívání byla dokončena v roce 1929, plzeňským stavitelem Tomáškem. 25 metrů vysoká rozhledna, uvítala první návštěvníky 23. června 1929. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 21,8 metrů museli vystoupat 121 kamenných schodů. Krátce po dokončení byl na rozhledně umístěn světelný maják, který sloužil rozvíjející se letecké dopravě. A právě díky němu byla na vrchol Chlumu zavedena elektřina a zbudována silnice. V roce 1939 se Svaz dělnických turistů sloučil s KČT a chata se stala jeho majetkem. Paradoxem je, že během druhé světové války restaurace s rozhlednou výborně prosperovaly. Tehdejší majitel pan Krbec, zaměstnával několik číšníků, kteří se museli velmi ohánět, aby všechny hosty uspokojili. K oblibě místa jistě přispěla skutečnost, že zde byla zbudována sáňkařská dráha a 2 skokanské můstky. Po válce se rozhledna pronajímala a měnili se i její majitelé. Mezi vlastníky patřili Potraviny, Bukovská papírna a nakonec Slavie VŠ. V roce 1999 byla chata zbourána, takže tu stojí osamocená věž, která je od roku 2001 památkově chráněným objektem. Je přístupná o víkendech a výhled, který nabízí, zahrnuje Šumavu, Čerchov, Přimdu a Plzeň.