Městské muzeum ve Stříbře sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.  Muzeum se svou sbírkovou činností zaměřuje na historii dolování na Stříbrsku, mineralogii a archeologii. K vidění je také expozice věnovaná stříbrským ostrostřelcům, přírodovědě, etnografii a umění. V přízemí budovy kláštera je zpřístupněna křížová chodba. Zde jsou odkryty dva gotické portály a další architektonické prvky. Na křížovou chodbu navazuje torzo kostela sv. Máří Magdalény.V budově je vedle muzea i informační centrum a galerie. Stálá expozice Mineralogie, historie dolování ve Stříbře etnografie, archeologie, užité umění, zbraně, obrazy, sochy.

Sídliště Kobylisy bylo postaveno podle projektu J. Krákory v letech 1969 – 1973. Jeho kapacita je 2100 bytů pro 7500 lidí.

Autobusová zastávka Hájová v ulici Únorová slouží pro dopravu ve směru Nedvězí, Královice, Kolovraty, Uhříněves, Petrovice, Háje, Hostivař.Pojmenování zastávky je odvozeno od názvu přilehlé ulice Hájová.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

První známé uzdravení, které proslavilo zdejší svatomikulášskou studánku, se stalo roku 1664. Vysokomýtský nožíř Jan Nečesaný, měl velké bolesti v obou rukou. Byl ve snu vyzván, aby se vypravil ke zdejší studánce a tam si omýval ruce vodou. Když tak učinil, skutečně se uzdravil a mohl zase vykonávat svoje řemeslo. Ve stejném roce uzdravila voda ze studánky chromého vraclavského faráře Mikuláše. Jako svůj dík nechal postavit u studánky malou kapli zasvěcenou svému osobnímu patronu sv. Mikuláši. Ta byla roku 1666 přestavěna a rozšířena děkanem Samuelem Hatašem. Protože ani tato stavba nedostačovala rozhodl vysokomýtský děkan Václav Rak kapli podstatně přestavět. Tato přestavba byla započata roku 1685 a o tři roky později byla slavnostně vysvěcena. Pověst o zázračné vodě se šířila a tak při poutní kapli byly založeny malé lázně s jedním kotlem, kde se ohřívala voda. V roce 1711 jedna lázeň již nepostačovala velkému zájmu pacientů a proto byla nedaleko vystavěna nová. V roce 1708 byl proveden rozbor vody, při kterém bylo zjištěno, že obsahuje sanytr a suptylnou síru a má moc hojit rány a vysušovat otoky. Podobně vodu hondnotil i chrudimský lékař Václav Baltazar Petržilka v roce 1721. Její použití dále rozšířil také proti vodnatelnosti, očním neduhům, svrabu, ledvinovým kamenům a dokonce i proti francouzské zlé nemoci (in lue venera). Ke konci 17. a v první polovině 18. století byly lázně známé tak, že hosté přijížděli z Prahy, Brna a jiných vzdálenějších míst. Vděční pacienti věnovali do kaple obrazy, sošky a jiné například votivní dary ze stříbra v podobě uzdravených údů těla se jmény a datem uzdravení. Tyto dary byly z kaple odstraněny za císaře Josefa II. V roce 1724 byl nad kaplí položen základní kámen pro stavbu nového barokního kostela sv. Mikuláše podle návrhu architekta Carla Antonia Canevalleho. Stavba byla dokončena roku 1730 a vysvěcena 21.5.1730 vysokomýtským děkanem Františkem Scherzerem z Kleinmühlu. Studánka s léčivou vodou byla umístěna do jednoduše sklenuté kaple pod chármovou předsíní. Na konci 18. století začala sláva lázní upadat a v druhé polovině 19. století téměř zanikla. V letech 1976-1986 proběhla náročná rekonstrukce objektů areálu a byly zde zřízeny expoziční prostory. Původní interiér chrámu se nedochoval a v současné době jsou zde umístěny unikátní polychromované dřevěné plastiky v mírně nadživotní velikosti od neznámého tvůrce, z doby kolem roku 1740. Soubor sousoší původně pocházel z kapliček lemující poutní cestu z města Králíky ke klášteru v Hedči. Ve stráni nad kaplí byla v roce 1692 vystavěna poustevna s dřevěnou věžičkou (zvonicí) s bicími hodinami, zvaná fráterka. Jejím prvním obyvatelem byl člen řádu sv. Františka Jiří Rambousek. Poustevník u sv. Mikuláše vedl knihu, do které zapisoval ty, kteří se uzdravili. Kromě toho měl zde na skladě léčivé byliny, pilule z české lékárny v Hradci Králové a další předměty určené pro lázeňské hosty. Roku 1782 za císaře Josefa II. byly poustevny zrušeny a s nimi i tato svatomikulášská. Arál poutního místa ve Vraclavi je volně přístupný, vstup do kostela, poustevny a přilehlého bývalého lázeňského objektu kde se nachází malá expozice umožní průvodce.