Altamira je dětský pravěký skanzen v Kosmonosech. Své jméno dostal podle jeskyně v severním Španělsku, kde byly v roce 1879 objeveny nástěnné malby lovců zvěře z doby kamenné. Budování skanzenu začalo v roce 1992 celkem nevinně. Tehdy si oddíl ochránců přírody zvolil za téma svého letního tábora pravěk a vše vyústilo do dnešní podoby skanzenu nad kterým má záštitu řada odborných poradců z akademického světa. Nejvíce se o podobu Altamira zasloužil ing. arch. Jiří Štěrba, který jako předlohu použil prehistorickou usedlost z anglického Butser Hilus. Dětem se zde předestírá tajuplný svět pradávné historie, starých hliněných pecí a dobrodružství pravěkých lovců.Největší stavbou je tzv. malá klubovna, s ohništěm uprostřed. Vedle stojící velká klubovna je vyzdobena artefakty z doby kamenné, které vyrobili děti. Skanzen dále tvoří devět pravěkých objektů, které jsou doplněny ukázkami středověkých řemeslnických dílen. Lze tak vidět pekařskou a tkalcovskou dílnu, metalurgické a keramické pracoviště, keltskou polozemnici, prehistorické obětiště a středověkou sklářskou huť. Děti zde nahlédnou do života našich předků a dostanou odpovědi na otázky co lidé jedli, jak se oblékali nebo jaké používali nástroje? Otvírací doba pro veřejnost je v od dubna do října, v sobotu od 9 do 12 hodin. Kosmonosy sousedí s Mladou Boleslaví, skanzen je kousek od zámku.

Původně hřbitovní kostel sv. Michala nacházející se v Michalské ulici severně od centra města byl vystavěn v letech 1667-1670. Hřbitov kolem kostela byl zrušen roku 1966. Stavba je to jednolodní s půlkruhovým kněžištěm, k němuž se přikládají dva pětiboké prostory, z nichž jedna funguje jako sakristie.

Rod Buquoů vlastnil malou sošku Panny Marie foyenské (asi 20 cm vysoká), vyřezávanou z dubového dřeva. Hrabě Karel Buquoy byl vědec a cestovatel a sošku vozil vždy sebou. Když v roce 1684 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře. Hrabě ve velikém nebezpečí se modlil a slíbil, že bude-li zachráněn postaví na svém českém panství kostel jako projev vděčnosti. Bouře se uklidnila a všichni se zachánili. Jeho slib splnil syn Filip Emanuel Buquoy. V roce 1692 položil základní kámen ke kostelu Jména Panny Marie, ale se stavbou bylo započato až roku 1699, dokončena byla roku 1702 a vysvěcena o dva roky později. Uprostřed stojí hlavní oltář, zmenšená napodobenina Berniniho papežského oltáře u sv. Petra v Římě. Oltář je celý vyřezávaný, dílo řezbáře Wauschera z Lince. Nad ním je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, který symbolicky drží na čtyřech bohatých girlandách čtyři andělé. V dolní části svatostánku je uložena Nejsvětější Svátost, nad ní v zasklené schránce je malá soška Panny Marie. Sakristie, kůr a kazatelna byly přistavěny později. Mimo kostel stojí zvonice z roku 1939. Původní tři zvony byly v roce 1942 sejmuty a použity na válečné účely. Po válce byl do zvonice zavěšen zvon ze Svaté Hory pocházející z roku 1661. V roce 1974 byly pořízeny další dva zvony. Naproti kostelu stojí bývalý lovecký zámek, který nechal v letech 1709-1710 postavit bratr Emanuela Buquoye hrabě Albert. Štít zámku zdobí jejich erb. Od roku 1714 sloužil zámek jako fara a později také jako škola pro okolní obce. Dnes je zde klášter Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka.

Grafická sbírka Národní galerie obsahuje na 320 000 listů z období středověku až po současnost. Jejich kvalitou a množstvím s řadí mezi přední grafické kabinety v Evropě. Těžištěm staré grafiky jsou soubory německých, nizozemských, francouzských a italských rytců 16.-18. století.